Rozum versus srdce: Proč hlavě trvá déle, než pochopí, co srdce už dávno cítí

- Reklama -

Znáte ten souboj srdce a rozumu? Srdce chce často opak toho, co srdce. Jak je možné, že si dva orgány v jednom těle natolik nerozumějí? Proč je to tak zařízeno?

Obchodujete s akciemi? Zvláště v poslední době ten vnitřní rozpor znáte. Srdci není dobře. Akcie, které jste nakoupili, zpravidla propadly. Rozum ale převrací realitu – panikaří, nebo doufá.

Srdce je totiž přijímač a vysílač. Pracuje s tím, co aktuálně je. Rozum je ale spekulant. Žije v jiném než současném okamžiku. Dokáže vymyslet: Co když…? Co kdyby se něco v minulosti nestalo? Co když se něco v budoucnosti stane?

Jak píšu v knize 100 nejkratších cest k Tobě, čím více připouštíme rozum, tím více pochybujeme. Napadá nás, jak bychom se mohli mít lépe nebo hůře. Srdce je ale spojené pouze s realitou. Vydává dobrý pocit, když se máme dobře. Nebo špatný pocit, když vnímá něco zlého – něco, co k rozumu zatím neproniklo.

Srdce má cit, instinkt, intuici. Ví, kdy jdeme správnou cestou, a kdy bychom ji měli změnit. Srdce nemůžeme pochopit rozumem. Protože to, co srdce cítí, rozum teprve zjistí.

Ubližuješ někomu, koho miluješ? Je Ti ze sebe samotné zle? Proč potřebuješ takovou zkušenost? Proč Tvé city a emoce udělají to, co rozum za chvíli nepochopí?

Představte si točité schodiště. Rozum neví, co je na konci. Může o tom jen spekulovat. Může se bát to schodiště vyjít. Může vymyslet spousty důvodů, proč bychom neměli stoupat. Vždyť můžeme zakopnout a rozbít si koleno! Nebo se ukáže, že nahoře není nic k vidění! Nebo se unavíme a nedokážeme vyjít tak vysoko! – to je běžné uvažování člověka, který spoléhá na rozum, a přitom nemá žádná data, protože nevnímá své srdce.

To srdce totiž často říká: Běž. Soustřeď se na každý další schod. Zvládáš to. Nebo to nezvládáš, a tak si chvilku odpočiň. Hlavně buď v pohodě. Ciť se dobře. Ale nezůstávej tam, kde nic není.

Proto lidé, kteří se řídí pouze rozumem, vypadají jako bez srdce. S tímhle člověkem nebuď! Představ si, co všechno špatného by Ti mohl provést! Jak ho můžeš milovat? Jak můžeš věřit? Copak nepamatuješ, jak Tě už ten předchozí zklamal? S rozumem lidé rádi žijí v minulosti nebo budoucnosti.

A naopak lidé, kteří se řídí pouze srdcem, vypadají jako bez rozumu. Teď je mi s ním zle, ale věřím, že se změní. Zůstanu s ním do chvíle, než se změní.

Člověk potřebuje srdce i rozum. Věřit i racionálně přemýšlet. Zohledňovat své zkušenosti. Žít v přítomnosti, ale s vědomím své minulosti i budoucnosti. Nezapomínat, co špatného zažil, naopak si to dobře pamatovat. Jen tak už to nebude opakovat. Jen tak rozum pomůže srdci, aby se v budoucnosti cítilo lépe – aby člověk nevycházel „schodiště“, kde se už srdce dříve cítilo špatně. Proto je tak důležité nechat se v životě vést srdcem (pocity, které máme), ale rozum vzít na cestu s sebou.

Víš, že to byla chyba. Teď už to víš. Proč jsi to nevěděl předtím? Inu, protože jsi tu zkušenost potřeboval získat, abys byl konečně tam, kde jsi teď!

Často se mě ptáte:

  • Proč jsem s druhým zůstával tak dlouho, když jsem věděl, že to nedopadne dobře?
  • Proč pořád miluji někoho, o kom vím, že mi ubližuje?
  • Proč, i když jsme se po racionální dohodě rozešli, pořád cítíme, že k sobě patříme?

Proč se necháme tolik ovlivnit jinými lidmi a jejich soudy? Proč jsme schopni zabít vztah s někým, na kom nám záleží, jen pro to, co nám druzí uvrtávají do hlavy? Proč dokáže rozum a jeho pochybnosti překřičet srdce? A proč nás naopak někdy srdce nutí vypít si kalich hořkosti až do dna, aby rozum získal těžkou, ale nezapomenutelnou zkušenost?

Právem si říkáme homo sapiens, tedy člověk rozumný – více se spoléháme na rozum. A je to někdy škoda. Raději bychom měli být homo sensitis – člověk, který více vnímá svou intuici, instinkt, zkrátka srdce.

Na pěti modelových situacích ukážu, proč má srdce pravdu, když vydává signál, že jsme ve špatné společnosti, ačkoli to logicky odmítáme uznat.

Otočte, prosím, na 2. stránku.