Odpusť. Nezměníš minulost, ale budoucnost

Oběma jsem dal řetízek. Symbol jejich vztahu.
- Reklama 4 -

Co pro Vás znamenají vánoční svátky? Pro Vás klid, úsměv a pohádky? Přeji Vám to z celého srdce.

Pro mě je to nejtěžší období v roce. Podobně jako pro ty, kdo mi právě o Vánocích píšou – nejčastěji aby se pokusili nějak překonat minulost, potažmo přítomnost, která z minulosti vzešla.

A nejvíc se mi svěřují ti, kteří by potřebovali odpustit.

Podotýkám: Nikoli prominout, ale odpustit. A to především sobě, někdy i druhým.

Od 20. prosince jsem těch příběhů četl a slyšel přibližně tisíc. Snažím se pomoci, co je v mých silách. Někdy ale pouhé psaní nestačí. Je nutné se sejít.

Co všechno se může stát, Vám teď popíšu.

Promiň, že to spolu s Tebou nezvládnu; musíš to zvládnout pouze Ty

Zprávu od mladší pisatelky jsem ještě nedostal. Osmiletá Lucie mi stručně napsala: Tatínek odešel, maminka se trápí. Bizarní příběh to ale nebyl. Stačí, když připojím tři argumenty toho muže, kterého jsem oslovil:

  • „Žena umírá a já se na její bolest nedokážu dívat. Proto odcházím. Ano, jsem srab.“
  • „Přemýšlím tak, že její umírání může trvat měsíce i roky. Její konec je nevyhnutelný. Ale já nechci ztrácet svůj život. Asi jsem krutý, ale pochopte, že všichni máme život jen jeden. I já. Nesmím ho marnit.“
  • „Odešel jsem před Vánocemi k jiné ženě. Je mladší a zdravá. S ní žiju, ale s tamtou umírám.“

Vážím si přímosti a upřímnosti lidí. Je rozhodně lepší než faleš a lež.

Na druhou stranu to bylo poprvé, co mi u osobního setkání vyhrkly slzy a kdy jsem proti všem svým pravidlům objal svou klientku – myslím tu osmiletou Lucinku.

Ona totiž, ačkoli má také jen jeden život jako její táta, od mámy v nejtěžší chvíli neodešla. Bude mít nádhernou karmu.

V dobrém i zlém

Kdo četl můj první bestseller 250 zákonů lásky, tu zásadu má jistě v paměti. Být spolu v dobrém i zlém, to je základ opravdového partnerství, kterému lidé při oddacích obřadech tak rádi přikyvují, ale v realitě života ho tak málo naplňují. Pak jsou udiveni, když ten, kdo s druhým nehodlal být v tom nejhorším, nedostane příležitost být s ním v tom nejlepším – protože si to nezaslouží.

„S mou umírající ženou už žádné ,lepší‘ nebude,“ napsal mi věcně muž. „Proč bych tedy s ní měl být v tom ,nejhorším‘?“

„Žádná fyzická bolest,“ řekla mi při našem osobním setkání ona, „není, Petře, tak velká jako citová. Nedokážu mu odpustit, že odešel zrovna teď. A nedokážu odpustit ani sobě, že jsem onemocněla, protože do té doby,“ otevřela staré fotoalbum, „byl dokonalý partner.“

Kdo se účastní setkání se mnou, ví, že nikdy nesoudím druhé, když jsem neprožil jejich příběh. Smyslem mé práce není soudit, ale přispět k tomu, aby těm, kterým je špatně, bylo lépe. Aby se uklidnili, otřepali, psychicky zvedli a věnovali čas ne trápení a frustraci. Protože negativní mysl nemůže vytvořit pozitivní život.

„Jak teď mám žít,“ smutně se pousmála Lucinčina maminka, „nebo spíše dožívat?“

Znám tu bolest v srdci. Ten paradox, kdy jediná osoba, která může naše trápení ukončit, je současně ta, kterou ho setrvale způsobuje. A přece existuje pozitivní cesta ven.

„Ptáte se mě, pro co teď žít?“ zeptal jsem se jí. „Schválně, jestli to poznáte sama.“

Beze slova jsem pokynul na Lucii, která mámě zezadu zakryla oči. Ta se polekala, instinktivně chytila překážku, ale ihned se pousmála. Odpověď na svou otázku sice neviděla, ale cítila.

Cítila dotek člověka, který při ní stojí; který ještě nic nevzdal.

V té sekundě prožila to, pro co má smysl žít. Ne pro člověka, který odešel, ale pro člověka, který zůstal. Ne pro dny, které zbývají, ale pro zážitky, které teď prociťujeme. Na konci totiž zjistíme, že život nebyl měřen časem, ale skutky, počtem a intenzitou radostí, štěstí, naplněnosti – a na takový pocit může být i minuta dost. Natož hodina, den, týden, měsíc, rok…

„Nejdůležitějšího člověka svého života máte stále při sobě,“ řekl jsem ženě. „Nepřehrabujte vzpomínkami kamení, přehlédnete diamant. Vaše štěstí není v minulosti, ale v přítomnosti. Vaše dcera Vás teď potřebuje víc než kdy předtím. Nepotřebuje vědět, jak se chová slabý muž, ale jak se chová silná žena. Vytváříte její budoucnost.“

Proč je tak důležité naučit se rány odpouštět?

V čem je rozdíl mezi odpouštěním a promíjením?

Jak odpustit co nejlépe?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -