5 důvodů, proč ztrácíme ty, které milujeme

- Reklama -

2. důvod: Chceme milovaného partnera ovládat

Pronásledování. Kontrolování. Přehnaná žárlivost. Tak jako nelze svázat ptáka a rozkázat „Leť“, není možné očekávat, že se partner v kleci nedůvěry bude cítit dobře. A pocity jsou základem všeho. Z pocitů vznikají myšlenky, z myšlenek vycházejí činy a z činů vyplývají výsledky. Mysleme i na to.

Lidé připravení o svobodu jsou zoufalí. A zoufalí lidé dělají zoufalé činy. Ten se změnil… Do toho bych TO nikdy neřekla… Vypadal tak – spolehlivě… Tak proč se chováme, jako když je nespolehlivý? Jako ten, do koho bychom TO řekli?

Proč nedokážeme prostě JEN milovat, JEN důvěřovat, JEN být tím, koho stojí za to nikdy neopustit?

3. důvod: Zapomínáme na lásku

Láska není to, co říkáme, ale co děláme.

Já vím, že máme mnohem „důležitější“ starosti – o práci, složenky, školní prospěch vlastních dětí. Žijeme přece v hmotném světě! Ale nesmíme zapomínat ani na ten svět, který nevidíme – svět nehmotný. Nesmíme zapomínat na lásku, ani ve vztahu k partnerovi, ani ve vztahu k sobě. (Ostatně, o tom je celý Vánoční Speciál.)

Nakonec, platí to i o práci, koníčcích, jiných zájmech. Pokud do toho, co děláme, vkládáme lásku (máme rádi to, co děláme), poznáme štěstí v práci… Pokud totiž máme rádi sebe a přítomnost, kterou prožíváme, nalézáme štěstí v sobě.

Všechno spojené s láskou nás činí šťastnějšími. Každý pocit neštěstí je tedy fakticky způsoben jen nedostatkem štěstí – nedostatkem dobrých pocitů, které si nevyrábíme. Jsme-li nešťastní, prostě se jen věnujeme tomu, co nám nedělá dobře.

Příroda chtěla, abychom byli šťastní. Proto nás vybavila signálním systémem, který nám v každé chvíli říká, jestli jsme na cestě ke štěstí, nebo ne: našimi pocity. V každé chvíli víme, jestli se cítíme dobře, nebo ne. V tom, co nás těší, musíme pokračovat. To je celý zázrak šťastných lidí.

Vztahy mezi dvěma lidmi, založené pouze na povinnostech, se časem stávají nešťastnými. A je jedno, zda jsou pracovní nebo soukromé.

Vložit do vztahu lásku znamená investovat do druhého drahé dary. Nemyslím věci, myslím daleko dražší hodnoty. Především čas. Být s někým, naslouchat mu, snažit se ho pochopit, a když ho nedokážeme pochopit, protože jeho cíle a hodnoty jsou příliš odlišné, stačí to, co si přeje, přijmout. A podpořit ho v tom. To je láska.

Láska nemá nic společného s rozumem. Neklade si podmínky. Skutečná láska se nikdy neptá PROČ. Skutečná láska pouze JE.

4. důvod: Dáváme ve svých rozhodnutích až příliš na druhé lidi

Ovlivňuje nás maminka, které se nelíbí náš partner?

Vkládá nám někdo v práci do hlavy pochybnost o našem vztahu?

Cítíme, že musíme přemýšlet o názorech na vztah, které přicházejí zvenku, a ne od partnera?

Pak máme problém.

Jak zdůrazňuji v knize Protože, nikdo jiný nemusí, ba ani nemůže, pochopit, jak je možné, že zrovna někoho konkrétního milujeme. Protože on není my.

Na světě neexistují dva stejní lidé – ani v detailech svých emocí. Kdykoli musíme druhým ospravedlňovat, proč někoho milujeme, přestáváme opravdu milovat, protože lásce dáváme své PROČ. Existují pouze dvě řešení:

Buď si své vztahy ponechávat v tajnosti. Ovšem připravme se na to, že tím se nevyhneme pomluvám, odsouzením a drbům. Lidé, kteří nás budou chtít špinit, si svůj důvod najdou vždy.

Anebo si své vztahy chránit, stát za nimi, ať si o nich kdokoli myslí cokoli.

Povím Vám to, co si většina lidí neuvědomuje: Je to Váš život a Vaše rozhodnutí. A právě proto, že je to pouze Váš život a pouze Vaše rozhodnutí, ne každý tomu, jak žijete nebo jak se rozhodujete, bude rozumět a přijme to. Ale to není Váš problém, nýbrž jeho. On dělá tu chybu, že se až příliš zajímá o druhé, místo aby budoval svůj vlastní život, své vlastní hodnoty, svou vlastní lásku.

Druzí lidé mohou pochopit, co vidí. Proto hodnotí naše partnery podle všeho, co lze vidět – zevnějšek, diplom, výpis z bankovního účtu. To je pro ně náš partner.

Nicméně tito lidé nikdy nemohou pochopit to, co cítíme. Proto zamilovaní při líbání tak rádi zavírají oči. Nepotřebují vidět. Úplně jim stačí to, co cítí.

Neztrácejme, prosím, sami sebe jen pro to, co nám druzí říkají. Možná vědí, co je láska. Ale nemají ani ponětí, co je NAŠE láska.

5. důvod: Dáváme druhému až příliš málo

Celé mládí jsem se učil fyziku, ale ani slovem při hodinách nedošlo na lásku. Říkali mi, že láska je fyzikálně neměřitelná. Pravdou však je, že láska má zcela jiné zákony. Ostatně, v mé knize 250 zákonů lásky jsou vyjmenované.

Základní podstatou lásky je dávání. Pro fyziky, matematiky i všechny, kdo nás soudí rozumem, je nepochopitelné, že dáváním lásky ve správném vztahu ještě nikdo nezchudl. Naopak, že dáváním lásky ve správném vztahu milující člověk bohatne. Stává se mnohem bohatším než Rothschild, protože má to, co Rothschild nebude nikdy mít – dost.

Zdůrazňuji však, že ten vztah musí být správný. Kdykoli dáváme příliš málo lásky sobě, jsme nešťastní. Kdykoli dáváme příliš málo lásky partnerovi, může být nešťastný on. A následně z toho také my.

Každý člověk potřebuje lásku. A ta vyžaduje to nejcennější – náš čas. Naslouchání, komunikaci, pochopení, podporu.

Pokud sami sebe máme dostatečně rádi, nebo pokud nám i partner dává dostatek lásky, pak se v takových dvou vztazích cítíme šťastní.

A když se zničehonic rozhodne od nás odejít, často to nemůžeme pochopit. Vždyť jsme přece byli tak šťastní. Ale co když jsme ve vztahu byli šťastní jen my? Co když ne on?

Proto se učme ptát druhého: Jsi šťastný? Co pro Tebe mohu udělat? (A další otázky, které vyvádějí vztahy ze slepých uliček.)

Neptejme se proč. Proč to pro druhého dělat. PROČ šidí lásku.

Láska není otázkou, ale odpovědí. Protože máme lásku k druhému. Lásku k práci. Lásku k životu. Lásku k sobě. Učme se být šťastní z jednoho jediného důvodu – protože JSME.

Těším se na Vás.

Všechny knihy nebo magazíny si můžete objednat zde. Při osobním odběru pak Terezám na přepážce řekněte, že se chcete potkat. POZOR! Jen od úterý do čtvrtka (Washingtonova 5, Praha 1)!

© Petr Casanova