Vánoční dilema: Být s A, nebo s B? aneb Proč budujeme napůl vztahy

Chceme být stoprocentně šťastni. Nejlépe na několika frontách současně - kdyby ta jedna nevyšla. A tak budujeme napůl vztahy. Takový vztahový multitasking...
- Reklama 4 -

„Nenávidím Vánoce,“ řekla mi včera žena, která ještě před rokem zářila a volala: „Tolik se těším na Vánoce. Jsem teď nejšťastnější, jaká jsem kdy byla.“

„Nenávidím Vánoce,“ řekl mi předevčírem muž, který ještě před měsícem zářil a volal: „Tolik se těším na Vánoce. Jsem teď nejšťastnější, jaký jsem kdy byl.“

Ten muž a žena byli manželé. Vzali se právě před rokem. Tehdy je spojovala láska. Dnes je spojuje už jen žena, její kamarádka, která také říká: „Nenávidím Vánoce.“ Protože letos vstoupila mezi manžele.

Tři lidi jednou ranou to udělalo nešťastnými. Někdo z nich totiž MUSEL slyšet: „Máš Černého Petra a jdeš z kola ven!“ A někdo tuto větu MUSEL vyslovit. První pravdivou větu, které předcházela spousta lží na obě strany…

Proč podvádíš partnera, kterého miluješ

Myslel, že to bude vzrušení. Že i ona to tak pochopí. Ale oba do toho spadli. On věřil, že to ukočíruje. Že dokáže rozdat sto procent své lásky tak, aby jeho žena i jeho milenka dostaly po sto procentech. Ale to byl matematický nesmysl. Čím déle držel oba vztahy, tím více vyráběl dva polovičaté. Tři nešťastné lidi.

Kdo četl mou knihu Dvanáct srdcí, ví, jak se všechny strany cítí. Herec Ladislav Frej tomu počátku říká „sebeúkoj“. Povídá: „I když máš doma milující ženu, nedá Ti to a hledáš víc. A když si myslíš, že jsi to našel, začneš ženě, která Tě miluje, doma lhát. Okamžitě začneš být zhnusený sám sebou. Víš, že iracionálně ztrácíš milujícího člověka, který to začíná tušit, cítit, ví ti, ale Ty si nemůžeš pomoct. Je to jako droga. Pomalu zabíjí Tebe, ji, vztah. Zabíjí i děti. Zabíjí všechny. To je sebeúkoj.“

  • Co vlastně lidé potřebují k tomu, aby NEbyli nevěrní?
  • Co vlastně potřebují k tomu, aby NEbyli nešťastní?
  • Co vlastně potřebují k tomu, aby NEdělali nešťastnými i druhé?
  • Na co takoví lidé lidé zapomínají?

Mnoho lidí hledá odpovědi, a přitom správnou cestu jim pomohou najít otázky:

Co vlastně víme o druhých?

A co vlastně víme o sobě?

S kým žijeme? S kým sdílíme? Co nám běhá hlavou a proč? Po čem toužíme a proč?

Proč se ptáme jen na to, co nám druhý dává, ale už se zapomínáme ptát, co my dáváme jemu?

Proč člověku, kterému chceme ublížit nebo už ubližujeme, říkáme do očí: „Záleží mi na Tobě/Miluji Tě“ ­– kde se v nás ta lež bere? Kdo to v nás vůbec je?

Na otázky odpovídám svou obsáhlou knihou Protože. Promlouvám v ní k rozumu, který dovoluje, aby se člověk choval iracionálně. Chci, aby lidé více porozuměli nejen druhému, ale i sobě. Aby se naučili klást si správné otázky, které je vrátí na cestu vnitřního štěstí.

Moje kniha má přes 300 stran, prostor tohoto článku je omezený. Vyberu tedy jen 5 otázek, univerzálních. Můžeme je pokládat na začátku, v průběhu i v krizi vztahu druhému i sobě. Pomáhají nám zjistit to, co nevíme; pochopit to, co zjistíme; a pokud to nemůžeme pochopit, alespoň to přijmout jako fakt.

Než uděláme životní chybu, které budeme dlouho litovat, položme si, prosím, tyto otázky:

1. otázka, na kterou zapomínáme: „Co Ti dnes udělalo dobře?“

Tato otázka je základním důvodem, proč lidé vstupují do vztahů, ačkoli jim samotným je dobře. S partnerem totiž získávají ještě jedny oči, ještě jeden úhel pohledu. Tam, kde se topíme v slzách a zklamání (typicky z práce), přichází partner, schopný vidět naši situaci jinak. A hlavně schopný nás samotné přimět k tomu, abychom v tom černém dni nalezli něco světlého – něco, co by nás samotné v tom žalu ani nenapadlo hledat. (A kdo nehledá, nemůže najít.)

Kouzlem této otázky je sdílení. Sdílená radost je dvojnásobná radost a sdílená starost poloviční starost. Aby však bylo možné sdílení, je nejprve nutné sdělení. Jsme-li sami, nedokážeme se z negací vymluvit. Nevypliveme ze sebe jedy. Nedostaneme se pod vrstvu zla, abychom objevili nějaké dobro, byť by to měla být zkušenost vyplývající ze špatného zážitku.

Negativní člověk nemá chuť hledat pozitivní okamžiky. Negativní pocity přece vedou výhradně k negativním myšlenkám, negativní myšlenky k negativním činům a negativní činy k negativním výsledkům. Partner je schopen tohle zlomit. Někam vložit pozitivní semínko – obejmout, když v srdci druhého prší; společně a trpělivě počkat, až mraky přejdou, prosvítí je slunce a v srdci se rozprostře nádherná duha.

Jak píšu v základní knize o budování vztahu 250 zákonů lásky, každý vztah je jako řetěz – jen tak silný, jak silný je jeho nejslabší článek. Je-li partner naší oporou, v tomto nejsilnějším článku nikdy nepraskne. Je úžasné mít se na koho takto spolehnout.

Pamatujme si: Spokojenost ve vztahu závisí na kvalitě pocitů, myšlenek a činů, které do něj OBA partneři vnášejí.

Proto je nesmírně důležitá i 2. otázka.

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -