Stydíte se? 7 způsobů, jak přesto navázat kontakt

- Reklama 4 -

Říkáme tomu lovebuilding – budování lásky. Ostatně, i proto jsme seznamku WithYou zakládali. Nejen aby si lidé psali, nejen aby se potkávali, ale abych se mohl potkávat i já s Vámi. Ano, s Vámi. Anglicky: With You. A i kdybyste nakrásně neměli momentálně nikoho, vedle koho se rozvíjet, abyste na tom mohli makat sami.

Od chvíle, kdy jsem vydal svou první knihu 250 zákonů lásky, jsem upozorňoval, že princip fungování lidské mysli i rozvíjení vztahů je stejný v jakékoli oblasti. V partnerství jako v práci. Ostatně, lovebuildingové akce jsou velmi podobné akcím First Class Academy, naší školy praktického podnikání. Stydlíni jsou nádherný příklad.

Někteří lidé se stydí oslovit druhé. Ten strach mají jak na networkingové akci (v práci), tak třeba v tramvaji nebo v kavárně (soukromě). Myslí si, že nedokážou budovat pracovní týmy ani partnerský pár. „Jsem introvert,“ říkají, ale nevědí, co říkají.

Na akcích je rád seznamuji nejen s introverty, ale hlavně s lidmi, kteří stejnou trému měli a překonali. To je pro mě důležité. Víte, na světě jsou jen dva typy myšlení – úspěšné a neúspěšné. Lidé obou těchto typů sní, ale také o sobě pochybují. Neúspěšný člověk se podívá na svůj sen a řekne si: „Na to nemám. Tolik toho neumím. Nejsem jako ti, kteří toho dosáhli.“ A tak to vzdá.

Jinými slovy: To, že mu něco schází, je pro něj důvod to vzdát.

Úspěšný člověk se podívá na svůj sen a řekne si: „Na to nemám. Tolik toho neumím. Nejsem jako ti, kteří toho dosáhli.“ A tak začne.

Jinými slovy: To, že něco neumí, je pro něj důvod se to naučit.

Dorsey

Kdo najde pod stromečkem můj Vánoční Speciál, ten v něm pozná tohoto muže. Je to zakladatel Twitteru. Jack Dorsey je introvert jako poleno. Takto toporně si před lety objednával latté v kavárně. Ostatně, i proto vytvořil zrovna sociální síť, na níž se neplýtvá slovy. Ve Vánočním Speciálu popisuje, jak na sobě pracuje.

Lidé si často pletou introverzi a plachost. Navenek jsou introvertní i plachý člověk uzavřeni do sebe. Introvert se tak ale dokáže lépe soustředit na svou práci a seberozvoj. Jako šéf umí o to lépe naslouchat, je stručnější a zvídavější než extroverti. Raději se ptá, než odpovídá. Plachost je více o obavě z ostatních lidí – neochotě s nimi komunikovat, zapojovat se do projektů ve větší skupině, získávat nové kontakty, řešit vzájemné problémy.

Jak se tedy nejen na rande seznamky, ale i na pracovních akcích vysvobodit ze své ulity? Jak si nepřipadat znevýhodněný a budovat postupně své sebevědomí, sebejistotu, uvědomění osobní přidané hodnoty?

Celé nové vydání magazínu FC věnuji novým začátkům. Těmi se chci zabývat v různých oblastech životního rozvoje i v příštím období. Na úvod se tedy pojďme trochu společensky otrkat. Pro začátek alespoň sedm základních způsobů, jak překonat sami sebe, svou vlastní plachost.

1. Plánujme výsledek

Základem úspěšného byznysu je mít spokojeného zákazníka. Stejně tak základem úspěšného vztahu je mít spokojeného partnera.

Abychom věděli, zda je zákazník/partner spokojen, potřebujeme vědět, co mu vadí. To znamená se ho ptát a naslouchat mu. Říká se tomu komunikace.

Plachý člověk je k naslouchání perfektně připravený. Pokud plaší jste, první gratulace! Jak ale překonat vnitřní stud a zeptat se?

V práci máme networking a různé typy konferencí (my organizujeme v příštím roce velkou pro ženy i pro muže), v podnikání golf, kluby, při oslovování potenciálních partnerů je příležitostí neomezeně – všude, pořád. Plaší lidé dostávají sami sebe zbytečně pod tlak tím, že si myslí, že musejí oslovit příliš mnoho lidí. To není nutné. Stačí si naplánovat, jaký výsledek nám stačí na konci.

Obchodníci si rádi zkoušejí trojboj:

  1. Dojít na akci
  2. Věnovat se tam networkingu 20 až 30 minut
  3. Výsledkem bude jeden skvělý kontakt

V reálu k takovému výsledku může stačit komunikace s jedním člověkem, možná se dvěma. Jedna kvalitní konverzace. Jak zjistíme, ta přináší lepší výsledek než dvacet povrchních.

Zdá se Vám to příliš? Pro začátek stačí oslovit a být odmítnut. Dovolíte si zkusit a prohrát?

2. Připravme si prolamovače ledů

Než vyrazíme, připravme si ještě jedno. Otázky. Připravenému štěstí přeje.

V práci je to snadné. Zjistíme si, kdo zajímavý na akci bude, a předem si ho prolustrujeme na Googlu nebo LinkedIn. Budeme vědět, co ho zajímá, čím si prošel, jaké otázky obvykle prolamují ledy rozhovoru, protože se ten člověk v dané oblasti rád poslouchá nebo mu lichotí. U neprolustrovaných lidí jsou statisticky nejúspěšnějšími icebreakery otázky kolem jídla a cestování. Protože každý rád jí a skoro každý rád cestuje, respektive rád by cestoval.

3. Stanovme si časový limit

Toto je užitečná pomůcka v byznysu: Když přicházíme na akci, máme jasno o čase. Naše rozhodnutí NENÍ zůstat na akci tak dlouho, dokud nezískáme alespoň jeden kontakt, ale naopak si dopředu stanovíme, že například za hodinu odejdeme. V každém případě se omezme.

U prvních rande se statisticky zvyšuje úspěch s jasně omezeným časem. Proto mají takové úspěchy minutové networkingy, rande. Čas totiž vytváří nejen rámec, ale i tlak, nutící člověka rozhodnout se. A každý člověk při časovém tlaku pracuje s negativním pocitem ztráty. Nechce, aby mu uteklo něco, co by ho mohlo mrzet. Je pak proaktivnější, efektivnější.

A že budeme nervózní? Že nám začne bušit srdce? Že se nám zkrátí dech? To všechno jsou znamení, že nám tělo pomáhá – připravuje se k důležité akci. Vždyť nám úspěch může změnit život!

4. Oslovme představovače

Taktika okliky je jedním z nejlepších způsobů, jak se dostat k zajímavým lidem, a to v práci i soukromí. Ostatně, já jsem tak před dvaceti lety začínal svou cestu blíž úspěšným lidem. Funguje to ale skvěle i při oťukávání nových partnerů.

Kdykoli se chceme s někým konkrétním seznámit a netroufáme si jít přímo, vyhledejme prostředníka. Ideální je to na akcích, kde je hostitel, organizátor nebo kdokoli, koho vidíme v přítomnosti dané osoby. Stačí za ním zajít a požádat ho, zda by nás mohl té osobě představit. „Promiňte, nevadilo by Vám, kdybyste mě představil…?“ To není otázka, kterou obtěžujete, ale naopak vyjadřujete poctu – vždyť oslovený má přístup k „takovému člověku“!

Ke svému cíli tedy nepřicházíme takzvaně nastudeno, ale UVEDENI. Osoba, které jsme představeni, nás nevnímá jako otravného cizince, ale takřka doporučeného, skoro na úrovni člověka, který nás přivedl. Statistika říká, že jsme-li uvedeni někým, koho daná osoba zná, prakticky nemůžeme být odmítnuti. Navíc nevadí, že z nás cítí nervozitu, vždyť je lichotkou, máme-li k člověku takový respekt. A nejlepší je, že konverzaci v té chvíli může začít i tato osoba. Možná padne otázka. Možná nabídka na společný drink. Možná se bude hodit náš prolamovač ledů. Ale velmi pravděpodobně od nás daná osoba jen tak neodejde.

Svatby, večírky, náhodná setkání na ulici, to všechno můžeme využít k akci, i když jde o někoho, kdo se nám okamžitě zalíbí. „Můžeš nás představit?“ Tou otázkou nic neriskujeme. Navíc málokdy na ni uslyšíme „Ne“. Proč taky?

5. Empaticky naslouchejme

Schopnost naslouchat, potažmo schopnost empatie, mají skoro všichni plaší lidé. Dokážou se vcítit do druhých, protože o nich velmi přemýšlejí. Nikdo se nedokáže lépe „obout do cizích bot“ než plachý člověk. Stačí k tomu jen jedna jeho otázka, a už jen naslouchá – a tím sbírá body.

A to je druhá výhoda, k níž plachým lidem blahopřeji! Ačkoli zdánlivě nic nedělají, sbírají body. Naslouchání totiž o naslouchajícím vypovídá, že je pro něj názor druhé osoby důležitý a zajímá ho. Už jen to, že chce poslouchat, se počítá a je základem vytvoření jakéhokoli typu vztahu. Lidé, kteří nám chtějí a dokážou rozumět, se totiž jen tak nezapomínají. Je nám s nimi dobře.

6. Zapojujme osobní příběhy

Se zajímavými lidmi se chce bavit kdekdo. Bohužel oni si nepamatují každého. Pamatují si nejlépe osoby, které jsou něčím zajímavé, jiné. A zajímavost jim dodávají mimo jiné osobní příběhy, zapletené do rozhovoru.

Uslyšíte-li kompliment typu „Máte hezké hodinky“ (muž), nebo „Máte hezkou kabelku“ (žena), neříkejme nutně, o jakou jde značku nebo z jakého butiku pocházejí. Odpovězme „člověkem“. Buď od koho je máme, nebo s jakým člověkem je koupě spojena. Například: „Děkuji. To je dárek od bratra, žije v Hongkongu.“ A konverzace se může rozeběhnout velmi košatým směrem – na bratra, Hongkong, cestování, budoucnost, životní styl obecně.

S osobním příběhem je vždy čeho se chytit. A najednou – kde je plachost?

7. Trénujme denně

V magazínu FC to zdůrazňuji neustále. Nikdo z nebe nespadl učený. Čím více se budeme učit, to znamená zkoušet to, co neumíme, tím víc se v tom budeme zdokonalovat a tím snazší to bude. Je to jako procvičování svalu.

Nikdo se nerodí jako veřejný řečník. Nikdo se nerodí úspěšný v žádném směru. A hlavně na žádnou dovednost není nikdy pozdě. Umět zahajovat konverzace, umět je přerušovat, když nám nevyhovují, umět se do nich vracet s otázkou: „Promiň, o čem jsme to mluvili?“, nebo umět se do nich už vůbec nevracet, to všechno jsou komunikační dovednosti, které se dají naučit. A ve svých magazínech to ukazuji.

Mimochodem, jednoho z účastníků našeho posledního „stydlínovského“ lovebuildingu jsem potkal včera v restauraci. Říkal: „Dobrý den, jak to jde? Jaký byl víkend?“ Otočil jsem se, komu to říká. Věšáku na kabáty.

Usmál jsem se a pochválil ho. Správně, trénuje. I když, je tohle plachý člověk?

Magazín FC, dárkový voucher na předplatné, Vánoční Speciál i jakékoli mé knihy si můžete ještě vybrat zde

© Petr Casanova

- Reklama 5 -