Proč se věrnost ženy pozná, když muž nemá nic, a věrnost muže, když má všechno

- Reklama 4 -

Jak začít znovu a vůbec uvěřit, že někdo další může být lepší

„Musí mu to dojít. Musí se vrátit. Musí se omluvit. Nevolal? Nepsal? Třeba se zítra ozve.“ Znáte ten zvláštní vnitřní hlas, který mylně nazýváme Nadějí? Přitom se jmenuje Nabývaná zkušenost.

Tak rád bych řekl, že se lidé mění jen k dobrému. Ano, svým způsobem se všichni měníme. Ovšem ne tak, jak chceme, nebo jak naši partneři chtějí. Ale tak, jak potřebujeme, abychom se jednou stali lepšími lidmi.

Abychom se naučili vážit si vítězství, musíme mnohokrát prohrát. Abychom si dokázali vážit obyčejného štěstí, musíme mnohokrát zažít neobyčejné neštěstí. Abychom se dostali k lepším lidem, musíme přijít o ty špatné.

Všechno, co stojí za to, nepadá z nebe; naopak se to dlouze rodí. To platí i o důvěře. Trvá spoustu času, než se důvěra vytvoří nebo obnoví. A stačí okamžik, a ztratí se.

Jamie a Míša poznali, že důvěra je jako zrcadlo. Jací jste uvnitř, to vidíte v druhém. Když však někdo Vaše zrcadlo rozbije, i přes slepené střepy už svůj obraz nikdy nevidíte jako dřív. Ta zkušenost Vás změní.

Ano, rád bych řekl, že lidé se mění jen pozitivně. Ale život funguje tak, že lidé se mění zkušenostmi. Zrada je jedna z nejbolestnějších, a přitom nejdůležitějších zkušeností. Mění člověka, který byl zrazen. Ale téměř nemění člověka, který zradil. To je jeho trest, který si vyplácí sám. Kdo nezná hodnotu věrnosti, ten si nedokáže uvědomit dosah zrady.

Chceš věřit, že tentokrát to už vyjde.

Jamie mnohokrát poznal, že když znovu nabyl bohatství a postavení, zrádkyně se ozvaly. Znovu ho „velmi milovaly“. Někdy udělal ten správný krok, že jim dal znovu šanci. Správný proto, že vedl k další bolestné, tudíž důležité zkušenosti – že kdo zradí jednou, zradí kdykoli. A také pochopil, že jestliže nás zradí někdo jednou, je to jeho problém. Zradí-li nás však podruhé, je to už naše hloupost.

Respektive naše zkušenost a zmoudření.

„Tolik lituji, že jsem někoho takového dokázal/a milovat,“ rouhali se oba. Přitom každý, kdo má v sobě lásku, může být šťastný, že je něčeho takového schopen. Není to běžné. Milující člověk má vždycky bohatství v sobě.

Kdo je milován, to bohatství přebírá. A kdo byl milován a zradil – v domnění, že to bohatství odcizí a uteče s ním –, ten bývá dříve nebo později velmi zklamán, protože to, co mělo opravdovou hodnotu, ve skutečnosti ztratil. Nikdy neztrácí ten, kdo miluje, ale kdo o milujícího člověka přijde.

Ztratit někoho, kdo Vás nemiloval, není žádná ztráta. Je to naopak příležitost uvolněné místo po svém boku konečně vyplnit někým, kdo i pro nás bude mít hodnotu.

„Existuje ale někdo takový?“ ptali se mě tu Jamie, tu Míša, aniž by jeden o druhém věděli. Usmíval jsem se a usmívám se vždy, kdykoli cítím z čtenářů nejistotu. Znám přitom jak muže, tak ženy, kteří už jsou dostatečně zakušení. Ne zkušení. Zakušení. To je od slova zakusit. Zakusili dost na to, aby si vážili i obyčejné lásky.

Ve své poslední knize Protože popisuji, jak tu přechodnou fázi ustát. Jak v sobě obnovit to, co jsme špatnou zkušeností poztráceli – úsměv, víru, hodnotu. A stejně tak vysvětluji, proč všechno dobře dopadne a jednou při zpětném pohledu získá perfektní smysl.

Pak si, tak jako Jamie a Míša, uvědomíme, že skutečnou láskou není to, když nám druhý neubližuje tváří v tvář; ale když nám neubližuje za zády.

Jaké 3 nejdůležitější myšlenky si v okamžiku největšího zklamání připomínejme?

Otočte, prosím, na poslední, 3. stránku.

- Reklama 5 -