Proč máme jedna ústa a dvě uši aneb 5 kroků ke správnému naslouchání

- Reklama 4 -

1. krok: Vypusťme všechno, co nás může rušit

První podmínkou pro to, abychom slyšeli více než 50 % toho, co nám partner říká, je omezit vnímání všeho ostatního. Soustředit se pouze na partnera.

Znamená to ovšem mnohem více než jen vypnout televizi, stopnout počítačovou hru a ztlumit vyzvánění telefonu… Znamená to dokonce i více než přestat sledovat okolní dění, jaká zajímavá písnička vlastně hraje v restauraci…

Především to znamená nebýt rušen sám sebou. Tedy nechápat čas, kdy partner mluví, jen jako příležitost zformovat si zatím v hlavě svůj protinázor nebo vhodnou otázku, kterou poté, až se bude nadechovat, rychle položíme.

Pamatujme si, že nejde o souboj. Nesedí tu dva protihráči, ale spoluhráči. Neusilujeme o to prosadit svou pravdu, ale posunout vztah od problému k vyřešení.

Nikdo nedokáže vyřešit problém, když se na něj nesoustředí. A soustředit se na druhého znamená sledovat POUZE JEHO.

2. krok: Jsme-li unaveni, pěstujme svou pozornost

Existují workoholici, kteří svolí k rozhovoru s partnerem až poté, kdy mají dokončenou „všechnu práci“. Bohužel, jak varuji v knize Protože, to je okamžik, kdy už jim v hlavě hučí jako v úle, nejsou schopni v práci pokračovat a jsou vyčerpaní. Tehdy teprve „velkoryse“ přijímají k audienci svého partnera – ba co víc, teprve tehdy se mají začít soustředit. Přitom jsou unavení, podráždění, negativní.

Pokud je pro nás partner/vztah skutečně až druhou a slabší hodnotou v našem žebříčku, naučme se toto: Jakmile ucítíme, že při komunikaci začínáme ztrácet pozornost, a pro partnera je přesto ta chvíle důležitá, snažme se v duchu opakovat slova přesně tak, jak je partner vyslovuje. Jako bychom byli jeho ozvěnou. Proč?

Vryjeme si jeho slova do paměti. A navíc, máme-li cokoli opakovat, musíme to v první řadě bedlivě sledovat.

Pozornost se tím vždycky osvěží.

3. krok: Ujišťujme se, že nejsme zdí, do které partner mluví

Aby partner měl i v průběhu komunikace odvahu říci nám bez obalu vše, co možná nosí na srdci už dlouho, musíme mu pravidelně dávat najevo, že posloucháme, co říká. Tomu nejvíce napomáhá toto:

3a. Dívejme se přímo na partnera. Nechme stranou všechno, co nás rozptyluje – i kdyby kolem zrovna prošel velký dekolt (pro muže) nebo velký biceps (pro ženy). Vyhněme se všem ostatním konverzacím okolo. Nikdy si během řeči druhého nepřipravujme svou odpověď. Pokud s uvedeným máme problém, pomáhá „poslouchat“ partnerovu řeč těla.

3b) Sami používejme mimiku a jednoduchá gesta. Usmějme se, když je to vhodné. Ujišťujme se, že naše držení těla je stále otevřené a vstřícné. Podporujme druhého minikomentáříčky typu chápu, jasně, mmm.

3c) Dávejme partnerovi zpětnou vazbu, že jsme na jedné vlně. Naší úlohou je jednak správně porozumět tomu, co říká, a jednak ho motivovat k tomu, aby řekl ještě více – co možná nejvíce. Aby se vypovídal. Vhodné je začít svou reakcí na to, co bylo partnerem právě řečeno, odrazit od toho případnou otázkou. Například: Teď jsi řekl, že… Nebo model otázky: A co přesně máš na mysli tím, když říkáš, že…?

4. krok: Pokud v nás chytají saze, raději se zeptejme

Kdykoli se přistihneme, že se v nás zapalují kamínka a hrozí, že zareagujeme emotivně, snažme se raději moc nekonstatovat a spíše požádat o více informací. Jinak bychom se sami mohli vytočit k nejplamennějšímu projevu svého života, kterého bychom už za minutu litovali – jakmile by vyšlo najevo, že jsme jen partnerovi špatně rozuměli. Raději se ještě jednou zeptejme: Teď jsem možná nerozuměl správně… Tohle bych si mohl vzít osobně… Co jsi myslel tím, když jsi řekl…? Je tohle to, co jsi myslel…?

Platí to nejen v soukromém vztahu, ale i v jakémkoli pracovním.

5. krok: Nikdy druhého nepřerušujme

Pokud si zakážeme vytvářet jakékoli odpovědi v mezidobí, kdy partner mluví, pak se nedopustíme ani jeho přerušování. Skákání do řeči je totiž ztráta času. Jednak frustruje partnera, který si v té chvíli připadá jen do počtu, a jednak to snižuje naši šanci celistvě pochopit to, co nám chtěl říct. Ve vlastním zájmu umožněme partnerovi, ať vždy nejprve vyjasní všechny souvislosti, než položíme otázku nebo zareagujeme. Jen hloupý kritik hodnotí obraz ve stavu, kdy na něm malíř teprve pracuje.

Sečteno, podtrženo

  1. Nikdy nezapomínejme na to, že nasloucháme proto, že se můžeme něco užitečného dozvědět. Vlastním mluvením se nic nového nedozvíme. A napadáním a urážením druhého nic nezískáme, spíše ztratíme.
  2. Buďme ve svých odpovědích maximálně upřímní a otevření. Jen tak se komunikace smysluplně posune. Znamená to ovšem volit formulace s úctou k druhému člověku. Zacházejme s ním vždy tak, jak bychom chtěli, aby zacházel on s námi.
  3. Neustále mějme na paměti, že to, co nám partner říká, a to, jak to chápeme, může být odlišné. Proto se dříve ptejme, než začneme druhého odsuzovat – jinak se sami ztrapníme.
  4. S partnerem jsme vždy na jedné lodi, jednom dvojkole. Ve vztahu nikdy neexistuje jeden vítěz a jeden poražený. Jedině dva vítězové, nebo dva poražení.
  5. Správné naslouchání nás učiní lepším komunikátorem a v práci může prospět naší produktivitě. Ostatně, ani úspěšné vztahy nepadají z nebe, musejí se budovat.

Jak budovat vztah přes všechny těžkosti? O tom je kniha 250 zákonů lásky. Jak pochopit partnera, který s námi budovat nechce? O tom je kniha Dvanáct srdcí. Jak přijmout samotu, najít po rozchodu sebehodnotu, sebejistotu, sebevědomí, zkrátka cestu k sobě samému? O tom je kniha 100 nejkratších cest k Tobě. Jak se vyrovnat s vlastními emocemi, které nás staví proti rozumu? O tom je kniha Protože.

Vánoční Speciál je možné ještě sehnat zde

© Petr Casanova

- Reklama 5 -