Jak překonat negativní myšlenky podle dalajlamy

- Reklama 4 -

Do mysli se mi zapsal úvahou: „Fascinují mě lidé. Někteří nejdříve obětují zdraví, aby získali peníze. Pak obětují peníze, aby znovu získali zdraví. Jiní se tak znepokojují minulostí i budoucností, že si neužívají přítomnost. Marní život, jako by neměli nikdy zemřít. A nakonec zemřou bez toho, aniž by předtím opravdu žili.“

Vždy jsem si kladl otázku: Co podle TÄNDZINA GJAMCCHA, čtrnáctého tibetského dalajlamy, znamená umět opravdu žít?

Když jsem psal Vánoční Speciál, který je na zvládání negativních pocitů a myšlenek zaměřen, vybavil jsem si pět dalajlamových vyprávění z jeho přednášek. Třeba Vám některá z nich přijde vhod.

Příběh první: Nikomu se nevyrovnám

„Před pár lety,“ vyprávěl dalajlama, „jsem navštívil jednu chudou černošskou rodinu v Sowetu v Jižní Africe. Snažil jsem se s nimi mluvit neformálně a vyptával jsem se na jejich situaci – jak si vydělávají na živobytí a podobné věci. Jeden z nich se mi představil jako učitel. Řekl jsem mu, že teď, když mají černoši v Jižní Africe stejná práva jako běloši, nabízejí se mu jistě nové možnosti. On ale odvětil, že si myslí, že africký mozek nedosahuje takové úrovně jako ten bělošský. Řekl doslova: ,Bělochům se nikdy nevyrovnáme.‘

Z těch slov jsem byl v šoku. Řekl jsem mu: ,Mýlíte se. Všichni jsme si rovni. Všichni máme stejný potenciál. Protože všichni jsme lidské bytosti. Rozdíl v barvě kůže je zanedbatelný. Jen kvůli diskriminaci v minulosti se vám nedostalo rovné příležitosti. Ale to nezměnilo nic na tom, že jinak máte tentýž potenciál jako běloši.‘

Ten muž se rozplakal a uznal to. Uznal, že sám byl slabý. Pocítil jsem velkou úlevu. Snad jsem dokázal přispět svou troškou k transformaci jednoho člověka a pomohl mu vytvořit si určitou sebedůvěru, která se stane základem slibnější budoucnosti. Víte, sebedůvěra je nesmírně důležitá. Když zůstaneme pesimističtí, to znamená budeme přesvědčeni o nemožnosti vlastního úspěchu, pak není šance.

Rád se přirovnávám k mušce, která zrovna létá kolem mě. Jindy bych řekl: Tahle moucha je velmi slabá a nemá žádnou schopnost uvažovat o vážných problémech. Ale přestože já tuto schopnost mám, chovám se mnohdy hloupě. Hlavně když někoho potkám a napadne mě, že jsem lepší než on. Tehdy se v tom člověku vždycky snažím najít něco pozitivního. Třeba má pěkné vlasy. A ten můj pohled se změní. Když já jsem plešatý, pak z tohoto pohledu je ten člověk lepší než já. Je to dobrý návyk, jak potlačovat vlastní pýchu a aroganci.

Když si uvědomíme, že naše mysl je oběma směry ohebná, nabídne nám to možnost změnit své myšlenkové postupy a celkový psychický přístup. Přepadne-li nás bezmoc nebo deprese, nebo naopak chováme-li se nabubřele, můžeme to využít ke zlepšení vlastní situace.“

Příběh druhý: Nový je vždycky lepší než starý

 „Všiml jsem si u lidí jednoho sklonu. Jakmile mají na stole nový počítač, začnou zpochybňovat kvality toho starého, který jim přitom tolik let spolehlivě sloužil a stále slouží. Říkají si dokonce, jak na něčem tak nemoderním vůbec mohli pracovat. Vždyť je přece tak špatný! To platí nejen u věcí, ale i u vztahů k lidem. Náš přístup k nim je ovlivněn našimi duševními projekcemi. Na přísného šéfa často pohlížíme jako na člověka s pokřiveným charakterem. Podobné estetické a etické soudy uplatňujeme u všech objektů, ke kterým přestaneme cítit náklonnost. A přitom tyto objekty jsou nadále naprosto přijatelné pro spoustu jiných lidí.

My pak zbytečně přicházíme o lidi, kteří pro nás vždycky byli důležití, a to jen kvůli iluzi, že už vyšli z módy. Postavíme-li dva lidi vedle sebe, vždycky na jednom najdeme to, co má proti druhému navíc, a naopak, co mu ve srovnání s druhým chybí. Kohokoli takto můžeme odpravit, když si na něj zasedneme. Měli bychom přestat soudit lidi podle odlišností. Jen se podívejme na sebe. Ruka je jiná než noha. Když se však něco stane s nohou, ruka jí určitě přispěchá na pomoc. Čím déle času s námi jiní lidé stráví, tím spíše nás znají – víc a lépe – než kdokoli nový.“

Příběh třetí: Nemusím se snažit

„Viděl jsem mnoho zemí světa a všude se opakoval jeden motiv, který mě přivedl k závěru: Bohatí lidé by vůči těm chudým měli projevit více zájmu a péče, a chudí by se naopak měli více snažit zlepšit svou osobní situaci.

Všiml jsem si problémů, které ve světě existují, strachu, zabíjení, krádeží a znásilňování. Myslím si, že to všechno jsou důsledky ekonomické nerovnosti mezi lidmi. Je přirozené, že nastávají problémy, když někteří lidé musejí každý den bojovat o holé přežití, zatímco jiní – ač nejsou o nic lepší než ostatní – žijí bez většího úsilí v luxusu. To není vůbec zdravá situace, dokonce ani pro ty bohaté. Ti totiž musejí žít v neustálém strachu a úzkosti. Proto si myslím, že tato propast mezi chudými a bohatými je velmi nešťastná.

Bohatí jsou důležitými členy společnosti. Využívají kapitalistické metody, aby akumulovali zisk. V zájmu rovnováhy je však třeba, aby následně použili socialistické metody a z části svého zisku zajistili chudým lidem vzdělání a zdravotní péči. Jinými slovy: Je třeba využít dynamické metody kapitalismu k produkci zisku a pak část tohoto zisku distribuovat rozumným způsobem mezi lidi, kteří by také chtěli podobně rozhodovat o svém životě, ale nemají na to vzdělání. Jde o způsob, jak vytvořit určitou rovnováhu ve společnosti, a to nejen z hlediska morálního, ale i praktického.

Vadí mi to i v Indii, kde existuje kastovní systém. Příslušníci nejnižší kasty si říkají nedotknutelní. Nazývají se buddhisty, ale dál žijí dobrovolně v chudobě. Přitom obviňují příslušníky vyšších tříd za to, že se jim nedaří. Často jim říkám: Sami musíte projevit snahu. Sami si musíte pomoci. Jen tak se pozitivně změní váš život.“

Jak je možné zbavit se hněvu? Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -