7 znaků správného partnera – pro obchod, nebo život

- Reklama 4 -

3. Bere nás takové, jací jsme

Proč vlastně nefunguje to, když nám někdo radí?

Protože není možné vcítit se dokonale do každého člověka.

Je nesmysl, aby šel kdokoli životem naším způsobem. Každý má vlastní krok i tempo, jiné hodnoty. I když mu poradíme podle svého nejlepšího vědomí a svědomí, podle svých nejlepších zkušeností, poradíme mu špatně. Protože on nežije náš život, neví, proč by právě to, co my považujeme za nejlepší, měl chápat i on. Může se cítit dobře v úplně jiných situacích, potřebovat něco odlišného než my. Má jiné geny, měl jinou výchovu, zážitky, komplexy.

Můžeme druhého inspirovat, ale nemá smysl ho znásilňovat, chtít, aby se změnil, tak nám je vlastní, ale jemu vlastní není. Nedokáže přemýšlet, cítit a jednat jako my. Budeme-li ho k tomu nutit, bude nesvůj, respektive nebude svůj.

Zdá se snadné přijmout druhého takového, jakým je. Jenže znamená to přijmout ho tak kompletně, v celém rozsahu, se všemi jeho přednostmi i slabinami. Neznamená to, že je nemůže změnit, naopak každou silnou stránku může rozvíjet a každou slabou stránku umenšovat. A to bychom především měli podporovat. A proto by nám nemělo vadit, jaký je – hlavně když je schopný být sám sebou a vtěsnat se do našich tolerantních mantinelů.

Jak píšu ve Vánočním Speciálu, kdykoli chceme partnera „změnit“, mnohdy stačí změnit jen pohled, kterým ho vnímáme. A kdykoli si přejeme změnit to, jak svého partnera vnímáme, mnohdy stačí zeptat se sám sebe, co v sobě musím změnit, abych ho viděl jinak. Pak si uvědomím, že upravit musím jen svůj pohled – svou velkorysost, benevolenci a empatii.

Jestliže nás partner nedokáže přijmout celého, zraní nás to. Přitom chyba zdaleka nemusí být na naší straně. My nemůžeme být jiní, než jsme. Jedinou „chybou“ může být, jaké partnery si vybíráme. Každý nemůže být náš partner. Hlavně ne ten, kdo nás poškozuje.

4. Věří v druhého

Pozor, přečtěte si to ještě jednou. Není tam: Je schopen věřit druhému. Věřit druhému (důvěra) je samozřejmost. Bez důvěry není vztah. Ovšem tady jde o to věřit v druhého.

Přemýšleli jste někdy, proč vlastně vyhledáváme partnery – i když o samotě jsme naprosto šťastni? Protože bez partnera nám něco schází. Správný partner není ten, s kým se dá žít. Ale ten, bez koho se nedá žít. Je to tím, že nás doplňuje. Má to, co nám chybí. Jsme jako jin a jang – dvě podivně rozlomené půlky, které splynou v jeden celek. Jako by to byl zázrak. A on to zázrak je.

Partner je totiž schopen zázraku – už jen tím, když svými slovy nebo činy sdělí, že věří našemu úspěchu. Často nemusí udělat víc. Nemusí nás vést za ruku do cíle. Stačí věřit v naše schopnosti. Víra je nejdůležitější předpoklad úspěchu. Jestliže v sebe nevěříme, nemůžeme uspět, protože ani nepodnikneme kroky potřebné k úspěchu. A ne každý má od narození sebedůvěru. Naopak tu sebedůvěru v dětství ztrácel. A správný partner nám umožňuje věřit i tomu, v co jsme už věřit přestávali

Partner dokáže to, čeho sami nejsme schopni. Jedním slovem nebo gestem změnit náš den. Povzbudit nás. Projevit uznání za pokrůčky, které v životě děláme, ale jsou tak malé, že je nevidíme. Jako dítě, které nevnímá, že roste. Ale rodič, který mu občas věnuje pozornost, ty změny vidí.

To jedno slovo nebo gesto nezmění svět.

Ale může PRO NÁS znamenat celý svět.

Protože změní to, jak svět momentálně vnímáme.

5. Umí dělat kompromisy

Ve správných vztazích jsou dveře a okna neustále dokořán. Vzduch těmito vztahy cirkuluje, nic nezahnívá a uzamčen není žádný pocit, žádné slovo. Co jednoho trápí, to druhému sdělí. Proto mohou být okna otevřená, partner nikdy nemá proč utéct. Má vše, co potřebuje: svobodu i podporu. Tedy kombinaci, která o samotě chybí.

V byznysu i osobním životě platí, že kdykoli s partnerem nesouhlasíte, musíte o tom mluvit. Jinak semínko rozdílnosti v hlavě začne klíčit a bobtnat. Při jakémkoli nesouladu je nutné komunikovat. A to jak špatné, tak dobré věci.

Lidé jsou různí. I dva partneři jsou odlišní. Sladit se dokážou jen kompromisem. Kompromis se ovšem nedělá tak, že oba o krok ustoupí. Ale tak, že oba udělají krok vpřed – vstřícně k sobě. Skuteční partneři se potkávají vždycky uprostřed cesty. Vždycky u společného plotu jejich pozemků. Vědí totiž, že v žádném vztahu, obchodním ani soukromém, neexistuje vítěz a poražený. Jen dva vítězové, nebo dva poražení.

Utíkat od problémů neznamená problémy vyřešit.

Protože v takovém případě problém utíká neustále s námi.

Protože ten problém jsme my. Neochota komunikovat, vyslechnout, pochopit – a když už ne pochopit, tak alespoň přijmout.

Bojíte se, jestli jste správného parťáka už neminuli? Proč je to zbytečná obava?

Obraťte, prosím, na 3. stránku…

- Reklama 5 -