7 pravidel, podle kterých žijí andělé mezi námi (a mohli bychom i my)

Něco chceš vědět? Tak to řekni. Něco Tě trápí? Tak se svěř. Po něčem toužíš? Tak to udělej. Hlavně nemlč. Ten druhý je tady od toho. Pomůže Ti.
- Reklama 4 -

Andělé. Věříte na ně? Nemyslím ty s křídly. Myslím andělské lidi.

Já ano. Už o nich nepochybuji.

Víte, miluji Vyšehrad. Rád sedávám na hradbách, pod sebou sráz k Vltavě, a přemýšlím o dalším dni. Seděl jsem tak i včera a vtom za sebou slyším zvláštní kroky. Otočím se a tam muž. Vyděšený, sunoucí se ke mně hlemýždím krokem, oči upřené na mě. Vylekal mě.

– „Něco se stalo?“ zvolal jsem.

– „To se chci zeptat já Vás,“ hlesl.

– „Promiňte?“

– „Víte, mám strašný strach z výšek,“ a ukázal do propasti za mnou, „ale také mám strach o Vás, když vidím, jak sedíte osaměle na tak nebezpečném místě. Nemyslíte na nic zlého?“

Pobavil mě. Seskočil jsem k němu a vysvětlil mu, že tu přemýšlím. Vtom jsem se smát přestal. Ten muž měl v očích úlevu, ale teď i slzy. Uvědomil jsem si, co pro mě udělal. Překonal velkou bariéru v sobě, aby se ujistil, zda jsem v pořádku. Jeho laskavost, ale hlavně osobní statečnost, mě okouzlila. Pozval jsem ho na večeři, takovým lidem se děkovat musí.

Možná si říkáte: Proč mám někomu pomáhat? Co z toho mám?

Už ty otázky nás handicapují, nevěřím, že si „andělé“ takové pokládají. Začal jsem si více všímat, koho mám kolem sebe, a přát si, abych také mohl někomu takto prospět – PRO MĚ možná malicherností, jež ale PRO NĚJ může znamenat celý svět.

Přemýšlejme, jestli jsou andělé i kolem Vás. Jsou důležitější, než si myslíme. Řeknu Vám, jak je poznáte.

1

Kladu důraz na obě tato slova. Obě jsou totiž stejně důležitá.

Jak píšu ve Vánočním Speciálu, jeden z nejlepších způsobů, ne-li nejlepší, jak se postarat o sebe, je postarat se o jiné. V podnikání je to první zákon.

Ani si neuvědomujeme, jak jsme na tom stejně. Ti samí démoni, zůstanu-li v alternativní terminologii, kteří sužují nás, určuje sužují i mnohé další. Právě to jsou výzvy a trable, které lidi spojují. Když jeden najde řešení nějakého velkého problému, předá ho dalším. Tak jako žárovku, telefon, počítač. Proto člověk vládne přírodě. Kombinuje velikost, sílu, moudrost a organizovanost. Jen tyto vlastnosti nesmějí lidé používat proti sobě, protože pak je vysoká pravděpodobnost, že se sami zahubí. Tak jsou mocní.

Když se ohlédneme životem zpátky, zjistíme, že nejdůležitější lidé, kteří nás nejvíce ovlivnili, nebyli ti, kteří nám dali odpovědi na všechny naše otázky nebo kteří vyřešili všechny naše problémy, ale ti, kteří je nechali zodpovědět a vyřešit nás samé, zatímco oni seděli tiše nablízku, když jsme potřebovali chvíli přemýšlet. Byli to ti, kteří nám půjčili své rameno, když jsme se potřebovali vybrečet, a kteří tolerovali, že ještě neznáme všechny odpovědi na životem položené otázky, a přesto při nás stáli dál.

Většinu svého života neznáme odpověď na své otázky, a právě proto potřebujeme pokračovat ve své cestě – a k odpovědi dojít.

Snažme se lidi ve svém okolí, zejména přátele a členy rodiny, ale i docela neznámé lidi, podporovat v jejich cestě. Není důležité, co si o ní myslíme, protože je jejich. Snažme se je podpořit, kdykoli k tomu máme příležitost.

A neptejme se, co za to. Protože odměna nás nemine.

2

Je nádherné udělat si čas v zájmu někoho druhého – tím spíše, když je to pro nás nepohodlné.

Nemusíme lidem říkat, natož vytýkat, jak se o ně staráme. Stačí, když – to ukážeme. Ve vztazích není nic tak oceňováno jako pozornost. Být s někým, naslouchat mu bez ohlížení na hodinky, bez předjímání výsledků nebo slov, která musí vyjádřit, jinak nám nevyhovuje a odcházíme.

Poskytnout někomu pozornost je nejhodnotnější gesto, jaké existuje. Někdy jako bychom tomu člověku vdechli nový život. Náhle je tu někdo pro něj. Máme tu moc zahojit cizí rány, podpořit cizí růst. A stačí dát mu ze svého jediné – čas a svou laskavost.

Věřte, že je pozornost je lepší než jakýkoli věcný dar. Pozornost se nemůže rozbít ani ztratit a vždy si ji obdarovaný člověk bude pamatovat.

3

Tím nejkrásnějším z lidských práv je právo být tím, kým chceme být. Stávat se tím, kým v jádru jsme. Nerozumíte? Pardon, vysvětlím podrobněji.

Mnoho lidí žijí cizí život. Plní cizí představy, sny, úkoly. Obětují tomu většinu svého dne, tedy většinu svého života. Nevnímají to jako pomoc. Je to netěší a nebaví. Proč to dělají, když mnohdy ani peníze ve svém zaměstnání nemají bůhvíjaké? Protože si zvykli být tím, za koho nás chtějí mít jiní. Odmalička jsme někoho museli poslouchat. Rodiče, učitele, dnes zaměstnavatele. Ze všech jsme měli strach, byli mocnější. Mohli nás zbít, poznámkovat, propustit. Tak kdy jsme to vlastně byli my?

Existuje jedna stoprocentní odvaha. Být sám sebou. To si mnoho lidí nedovolí. V hrdle cítí úzkost, připadají si divní. Lidé, kteří nás podporují v tom, abychom byli sami sebou, se zdají zvláštní. Já jsem takové lidi shromáždil kolem sebe. Díky nim podnikám. Ne že by mi dali peníze nebo nápady. „Teď jsi vyhrál jackpot. Určitě tomu ještě nerozumíš, ale časem pochopíš,“ řekl mi můj pozdější společník, když jsem dal výpověď v zaměstnání. Měl jsem z toho strach. Ale rozhodl jsem se být sám sebou. Udělat to, co chci. Dnes, po mnoha letech, už vím, že to byl jackpot. Oceňuji všechny tyto andělíčky a oplácím jim jejich laskavost, jak je to jen možné.

Prosím, nikdy neobviňujme druhé za to, že chtějí být sami sebou. Nesnažme se definovat je podle toho, jak bychom si přáli je vidět. Nechme je, ať se definují sami. Tkví ohromné kouzlo v možnosti ukázat ostatním, jak úžasní a jedineční v jádru jsme, a ještě k tomu způsobem, jaký je pro nás nejvhodnější. Nikdy nerezignujme na to, abychom byli sami sebou. A nedovolme, aby tuto schopnost našim přátelům někdo odnímal.

4

Kvalita přátelství stojí a padá s otevřeností. Je jako padák. Nefunguje, když se neotevře.

Jak píšu ve Vánočním Speciálu, je zcela v pořádku nesouhlasit s jinými názory nebo činy. Ale nedává nám to právo očerňovat druhé jen za to, co si myslí a čemu věří. Zneuctit jejich sny jen proto, že se nám nelíbí. Učme se rozpoznat půvab jiných názorů a krásů jiných pohledů, i když to pro nás možná znamená překonat vlastní hrdost a pýchu – přemýšlet za hranou toho, co je pro nás ještě pohodlné.

Skutečné přátelství není boj o moc ani o pravdu. Není to žádný souboj. Přátelé nikdy nejsou soupeři. Stojí na stejné straně, za všech okolností. Buďme ochotni přijímat cizí pravdu i omyl.

5

Zažili jste, že Vás někdo potupil, urazil, ublížil Vám? Jsme lidé, chybujeme, a i to se může stát. A vůbec to nevadí. (Ještě se k tomu vrátím v 7. bodě.)

Velmi bohatý muž, který má respekt svého okolí, mě naučil, abych se nikdy nenechal ovlivnit negativním chováním druhých, protože by mě to srazilo o úroveň níž. „Snaž se zůstat pozitivní, i když Tě negativita kompletně obklopí. Usmívej se, i když se ostatní mračí. Lidé říkají, že je těžké být jiný. Ne, je tak snadné být rozdílný. Můžeš to umět každým slovem, které vyslovíš, čímkoli, co vytvoříš. Používej ale slova konstruktivně. S jejich pomocí stav, oceňuj, podporuj, inspiruj. Zkrátka buduj. Neboř,“ říkal.

Andělé mezi námi umějí inspirovat a motivovat druhé. Pěchovat naše smysly nápady a úsilím, abychom se pohnuli. Tohle umí jen úspěšní lidé. Ti neúspěšní odrazují a demotivují, co jim jen síly stačí.

6

Tyto dva přínosy si dovolím zvýraznit.

Pozitivní přístup úspěšných lidí se promítá v to, že říkají, co na druhých obdivují. Neříkají to jen tak, do větru. Jsou to slova, která je samotné posilují. Jak to?

Vyjádřit, jak úžasnými jedinci se obklopujeme, chce v dnešní době vnitřní sílu. „Přirozenější“ je přece závidět, pomlouvat. Jenže uznat druhé je investice s nedozírnou návratností. Investice do lidí, která nic nestojí, a výnosy jsou ohromující. Je totiž jen otázkou času, kdy lidé, které povzbuzujeme, začnou povzbuzovat nás. Ne, na tohle velcí lidé nikdy nezapomenou.

Úspěšní lidé mají jedno důležité heslo: Chval na veřejnosti, trestej v soukromí. Nezažil jsem úspěšného člověka, který by veřejně zesměšnil druhého, tím spíše, když k tomu má příležitost.

Jestliže někomu nerozumíme, ptejme se ho. Jestliže s ním nesouhlasíme, řekněme mu to.

Ale nikdy ho nesuďme za zády, nepomlouvejme před dalšími. To se nám vždy ve zlém vrátí.

Pavlačové drbny to ještě nikdy nedotáhly dál než na pavlač.

7

Mnohokrát zažijeme, že se na nás přátelé rozlítí, řeknou něco zlého v rozčilení. Pak je to mrzí. Je to větší problém pro ně než pro nás, i když to třeba nedají najevo.

Je to pak trapné pro oba. Andělé mezi námi se tomu naučili předcházet. Když nás kdokoli tlačí do kouta a je zlý, obraťme svůj pohled jinam. Neposlouchejme to. A až to našeho přítele zamrzí, jednejme, jako kdyby se to nikdy nestalo. Umožnit druhým, aby si zachovali tvář, když potřebují křičet, a nepřipomínat jim později to, co už beztak vědí, není možná nejrozumnější, ale je to nejlaskavější. V přátelství jsou city a srdce více než rozum, argumenty a pravda.

Mnozí lidé se chovají zle proto, že jsou v tísni. Reagují tak na své myšlenky a pocity, málokdy s přímou souvislostí k naší osobě. Jen jsme prostě byli nablízku. To je osud andělů. Jako první pomáhají, ale jako první to i schytávají.

Jsi takovým andělem?

Kdykoli mě napadne, co z toho mám, vzpomenu si na přírodu, která otevírá miliony květů po celém světě a ještě jsem ji neslyšel, že by za to něco chtěla.

Neslyšel jsem to ani od psa, když mě přiběhne přivítat – čím později přijdu, tím větší radost má.

Stejným sluncem můžeme být i pro své přátele. Dávat jim světlo a svobodu růst tak, jak si přejí.

Nebojme se, že se to nevyplatí. Jak daleko lidé v životě dojdou, záleží vždy na jejich schopnosti pomáhat mladým, respektovat starší, být ohleduplný ke zraněným, tolerantní ke slabým a plný podpory ke snaživým.

A já jsem ještě nepoznal nikoho, kdo by zchudl dáváním. (A teď opravdu nemluvím o penězích.)

Máte člověka, který je pro Vás oporou? Nezapomínejte na něj. Dáte-li mu pod stromeček Vánoční Speciál, Vás to bude stát jen pár sekund, ale jemu to může pomoci kdykoli v průběhu roku 2019. Příležitost objednat si ho máte ještě zde

Pokud systém ukáže, že už je Vánoční Speciál vyprodaný, omlouváme se, už nebude k dispozici.

© Petr Casanova

- Reklama 5 -