5 zásad vztahu, které by se měly učit na základních školách

- Reklama 4 -

1. zásada: Nesnaž se číst myšlenky druhého

Naprostá většina problémů a naprostá většina úzkostí ve vztahu plyne ze špatné komunikace. Běžný přístup: Co je normální pro mě, to předpokládám, že je normální pro druhého. Jenže bohužel, milé děti, každý jsme jiný.

Většina lidí předpokládá, že ví to, co si myslí ten druhý. A přitom to nevědí. Z toho pramení procesy domněnek a naštvání, očekávání a zklamání.

Kdyby se spolu lidé naučili mluvit, ach, kolik zbytečných problémů by si ušetřili? (Jo, Společné mluvení, to by byl taky užitečný předmět.)

Domněnky vedou k tomu, že když druhý něco tvrdí, můžeme předpokládat, že tím myslí něco jiného. A když nic neříká, můžeme předpokládat, že něco zamlčuje. Každému činu můžeme dát opačný význam, a dokonce ho považovat za pravdu.

A ještě horší to je, když druhého nutíme, aby MUSEL číst naše myšlenky, protože na jeho otázky nám připadá zbytečné odpovídat – vždyť je to přece JASNÉ, tak proč se ptáš?

Ve svých knihách přiznávám, že jsem strašně jednoduchý člověk. V podstatě primitiv. Když něco nevím, zeptám se. Nehádám. A když něco dělám, odpovídá to tomu, co říkám, a když něco říkám, odpovídá to tomu, co si myslím. Jsem už příliš starý na to, abych lhal, protože bych si ve svém věku už tu lež nemusel pamatovat.

A stejně tak respektuji ostatní primitivy, kteří se mě přímo ptají na to, co jim není jasné. Všichni, kdo se „domnívají“, „očekávají“ a „tuší“, jsou na mě příliš geniální.

Ano, tuto zásadu mě naučilo podnikání. Nehádat, co klient chce. Ptát se ho. Ušetří to spoustu času, to byste, děti, nevěřily…

2. zásada: Nehledej dokonalého člověka

Dokonalý člověk neexistuje. Tečka. Co ovšem existuje, je dokonalý vztah. To je vztah, na kterém dva nedokonalí partneři společně pracují.

Proč mají vůbec někteří lidé sklon hledat dokonalého partnera? Inu, protože mají pocit, že jejich současnému partnerovi něco chybí. Ano, chybí. Každému něco chybí. Nikdo nejsme stoprocentní. Jsme třeba jen devadesátiprocentní.

To ale neznamená, že někdo jiný, kdo má oněch deset procent, které my nemáme, je stoprocentní. On může být právě jen desetiprocentní.

A pak se stane, že desetiprocentního člověka vyměníme za devadesátiprocentního jen proto, že měl to, co předchozí neměl. Ve skutečnosti ale nemusí mít už nic z toho, co předchozí měl.

Lidé, kteří hledají dokonalého partnera, sami sebe odsuzují k hledání po celý život. Přitom není nutné hledat dokonalého člověka. Stačí najít nedokonalého člověka, který dokonale pasuje k nám – který svými přednostmi doplňuje naše nedostatky. A my svými přednostmi doplňujeme jeho nedostatky.

Ano, i tuto zásadu mě naučilo podnikání. Vím, že pro každý produkt existuje zákazník. Nikoli však, že pro každý produkt je zákazníkem každý.

3. zásada: Nesuď nové vztahy podle starých

Jestliže na světě neexistují dva stejní lidé, pak nebude žádné překvapení, že s různými lidmi máme naprosto rozdílné vztahy. Pokud se opakují stejné problémy, pak to obvykle není partnerem, ale námi. My jsme totiž ten společný jmenovatel všech vztahů. Kdo opakuje stejné chyby, dostává stejné výsledky.

Máme-li sklon propojovat minulost a přítomnost, pak je to zjevně tím, že ještě nevyzrála hráz mezi minulostí a přítomností. Starou ránu musíme vždycky doléčit. Teprve pak si uvědomíme, jak moc nám tato zkušenost pomohla k tomu, abychom byli příště moudřejší.

Budeme-li stále stavět ze starých cihel dávno spadlých domů, nikdy nepostavíme nový dům. A není to vina cihel, pouze zedníka, když staví ze starých cihel.

Einstein správně řekl, že žádný problém nelze opravit za použití stejných myšlenek. Teprve když si uvědomíme, že staré cihly jsou už dávno zvětralé, napadne nás stavět z modernějších tvárnic. A mnohdy je lepší začít stavět znovu od základů, než donekonečna látat starý dům.

O lidském myšlení to platí naprosto.

Co nejzbytečnějšího a nejhloupějšího vede ke konci vztahů?

Otočte, prosím, na 3. stránku.

- Reklama 5 -