Proč se králové chrání a pěšáci obětují

- Reklama 4 -

„Nerozumím ženám,“ řekl můj obchodní partner. „Dělal jsem pro ni, co bylo v mých silách, a přesto odešla k člověku, který dělal přesný opak – tam, kde já přiběhl na zavolání, on byl nedostupný; tam, kde já jí nadbíhal, on ji ignoroval; tam, kde já zasílal květiny na její výročí, on si ani nevzpomněl, že nějaké má. A přesto, když jsme byli spolu, ona myslela jen na něj, hypnotizovala telefon a nevnímala je.“ Odmlčel se, načež dodal: „Jakub Smolík měl pravdu, když zpíval: V lásce totiž vyhrává ten, kdo má rád míň.“

Seděli jsme v horské restauraci s nádherným výhledem do beskydské krajiny. Slunce pálilo, kolem nás létal bělásek. „Chyť ho,“ vyzval jsem přítele.

Udiveně na mě pohlédl, ale poslechl. Vstal a vydal se za motýlem. Čím snaživě běžel, tím víc mu motýl unikal. Rezignovaně se vrátil do slunečního křesla. Natáhl jsem paži. Bělásek se z dáli začal vracet a opět kolem nás kroužil. Až na mou nehybnou paži usedl… „Mám ho,“ povídám s úsměvem příteli.

Vztahy jsou velmi podobné motýlům. Čím víc druhého pronásledujeme, tím otravnější pro něj jsme. Láska, o které všichni sníme, je totiž nejen pouto, ale i svoboda. Jinými slovy: Je to pouto, které si sami vybereme, ne do kterého jsme vtlačeni. Lásce se nedá přikázat.

Jaká jsi figurka?

„Budiž, já ji odehnal,“ svěsil hlavu, pamětliv příkladu s motýlem. „Ale jak se může zamilovat do někoho, kdo naznačuje, jak mu na ní nezáleží?“ zeptal se. „Copak se chce o lásku doprošovat jako já?“

Tolik si přál, abych mu řekl: Neboj, ona prohlédne, uvědomí si, kdo ji opravdu miloval, a poběží za ním lán světa…

Nakonec, opravdu se to může stát a často se to stává. Jenže je tam jedna podmínka. Jedno velké ALE.

Požádal jsem obsluhu o šachovnici a figurky. Mlčky jsem je vyrovnal na plátně.

„Čím jsi pro ni byl?“ ukázal jsem na figurky. Přítel dlouho neváhal. „Pěšákem, samozřejmě,“ pravil hořce. Souhlasil jsem.

„Tak se rozhlédni,“ pokynul jsem dlaní, „pěšáků je plná šachovnice. Ztrátou jednou pěšáka hra nekončí.“

Pokýval hlavou.

„A čím byl pro ni on?“ zeptal jsem se znovu. „Králem, samozřejmě,“ odpověděl přítel. I tentokrát jsem souhlasil.

„Protože král je jenom jeden. V její mysli nenahraditelný. Ztrátou krále hra končí.“

Dlouho mlčel.

„Teď chci být já králem!“ vyhrkl nakonec. „Petře, jak mohu být králem?“

Usmál jsem se. Budování sebehodnoty ve vztahu jsem věnoval celé nové vydání magazínu FC.

Proč se ponižuješ?

Dámy chrání krále, pěšce obětují. Přitom jeden by řekl: Figurka jako figurka! Navíc pěšec, který pro dámu přejde celou šachovnici, se na konci dokáže proměnit v jakoukoli užitečnou postavu. Ano, je velmi užitečný. Dámám se také hodí. Vždyť se rád obětuje. Proto ve hře je. Jen pro něj ale žádná dáma nepoloží život.

Je to paradoxní. Na schůzkách se čtenáři mých knih potkávám mnoho těch, kteří pro druhé nemají hodnotu tím spíš, čím víc se o vztah snaží. Doprošují se, ponižují, připomínají, jsou stále k dispozici, vstřícný krok dělají vždycky jako první.

Takové lidi bychom si měli hýčkat, ne? – napadá kdekoho. Jenže je tomu naopak, a má to svou logiku. Ponižování nemůže vést ke zvýšení hodnoty. Ponižování vede ke snižování hodnoty.

Až příliš mnoho lidí klesá do postavení pěšce a vůbec si to neuvědomují. Život jim dlouho posílá signály, že mají změnit svůj přístup, ale oni to nevidí. Oči mají jen pro svého krále či dámu a zapomínají na sebe – kým se mezitím stali.

Na schůzkách se čtenáři mých knih o těch znameních často mluvíme. Protože nemám na internetu takový prostor jako při setkáních, omezím se v tomto výkladu alespoň na sedm základních znamení, kdy je dobré přehodnotit svůj postoj – kdy je čas změnit svůj život a budovat znovu svou hodnotu tak, jak o tom píšu v magazínu FC.

Jakých 7 základních znamení bychom neměli přehlížet?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -