Nejdůležitější den mého dětství, který mě naučil sebelásce

- Reklama 4 -

Když mě Barbora Englischová požádala o rozhovor pro Detoxikuj život, poprvé se mi stalo, že jsem hned nad první odpovědí dlouho přemýšlel. Zeptala se totiž:

  • Kdybyste měl zmínit Váš nejsilnější zážitek z dětství, který by to byl? Jaká rada Vám dodnes utkvěla v paměti?

Vyrojily se mi desítky vzpomínek, které mi v životě pomáhaly k sebelásce, sebepřijetí, sebevědomí. Zkrátka ke všemu, o čem píšu v magazínu FC, zaměřeném na budování sebehodnoty.

Nastoupil jsem totiž do školy a byl všude nejmladší a nejmenší. Jsem narozený 30. srpna. Když si spolužáci vybírali někoho do týmu, nikdy prvně neukázali na mě. „Toho ne,“ radili se při pohledu na mě.

Všimla si toho moje teta, která je shodou okolností narozená také 30. srpna, jen přesně o 30 let dřív. Ta mě učila sebepřijetí, přijímání svých nedokonalostí a chyb a také schopnosti být sám sebou. Nikdy jsem o tom nepsal, díky Barboře jsem si ty zážitky vybavil až včera.

Mohu Vás jimi provést? Nezdrží Vás. Byl to jen jediný den s tetou. A věřím, že pokud se aktuálně těžko přenášíte přes nějakou osobní zkušenost, může Vám to pomoci.

Obraz

Bylo mi šest let, když jsem poprvé stanul v Národní galerii před originálem mistrovského díla.

„To jsi Ty,“ pokynula teta směrem k obrazu, „originál. Neexistuje nikdo druhý jako Ty. A v tom je Tvoje největší hodnota.

Pozoroval jsem ten obraz, když teta svá slova upřesnila. „Vlastně jsi víc. Jsi současně originál i rozpracované dílo, které mistr malíř nepřetržitě vylepšuje. Víš, tento obraz,“ ukázala na stěnu, „se už nikdy nezlepší. Ale Ty jsi originál, ze kterého se neustále odstraňují nedostatky.“

Zrcadlo

„Ale kým? Kdo je ten mistr malíř?“ ptal jsem se. Teta mě odvedl o kus dál. „Pokud hledáš tu jedinou osobu, která kdy může změnit Tvůj život, tohle je ona.“ A pokynula mi. Zjistil jsem, že stojím před zrcadlem.

Šálek

Zašli jsme do automatu. Tak se tehdy říkalo levným bistrům, kde se pilo a jedlo na stojáka. Nad chlebíčkem jsem se tetě svěřoval, jak mi od spolužáků chybí podpora, povzbuzení, obyčejná láska. Dopila kávu a podala mi šálek. „Napij se.“

Nechápal jsem. Káva mi nechutnala. A navíc už uvnitř žádná nebyla!

Mým rozpakům se pobaveně zasmála. „Nemůžeš se napít z prázdného šálku. Nemůžeš z něj ani druhým nalévat. Proto, když Ti něco chybí, začínej u sebe. Vždy se nejprve postarej o sebe. Sebe naplň tím, co Ti schází.

Květina

Nerozuměl jsem tomu, jak se to dělá – jak se cítit dobře, když přece všichni kolem působí, že se cítím špatně

Teta mě dovedla k záhonu nádherných květin. „Víš, proč tak úžasně kvetou a voní?“ zaskočila mě – přírodovědu jsme ještě neměli. „Protože,“ dodala, „květina se nezabývá tím, co si o ní druhá myslí. Nesoutěží s ní. Prostě jen otevře květ a voní nejlépe, jak umí.

Od toho dne jsem poznával, že:

  • jednou z největších obtížností v životě je překonat to, jak negativně smýšlím o sobě
  • to, co mě v životě nejvíc stahuje, není to, kdo jsem, ale to, kdo si myslím, že nejsem
  • veškeré tajemství úspěšného, šťastného a naplněného života spočívá v přijetí sebe sama bezpodmínečně, bez ohledu na konkrétní slabinu – i to jsem prostě já
  • jsem se nenarodil proto, abych byl dokonalý, ale proto, abych byl sám sebou – a v tom pak spočívá lidská dokonalost

Drahokam

Teta toho ten den pro mě udělala moc. Dokonce jsem si teď vzpomněl, že mi darovala kamínek. Nevím, jestli má tržní hodnotu, ani mě to nezajímá, protože pro mě má hodnotu nedozírnou.

Řekla mi totiž k němu: „Když chceš mít rád briliant, nemůžeš odmítat nebo nesnášet procesy, které takový diamant vybrušují.

V životě jsem mnohokrát viděl, jak briliant vzniká. Jak se původní škaredý diamantový kamínek náročně brousí. Vlastně jako člověk. Ten proces je nezbytný, aby vznikl briliant – diamant zbroušený do briliantového brusu. A tak si pamatuji: „Když chceš milovat to, kým jsi, nesmíš nenávidět procesy, které Tě vybrušují.“ Hlavně pak nejhorší zkušenosti, které nás nejvíce ponaučují.

Sebevědomí

To všechno mi pomohlo k tomu, abych se naučil vyrábět si sebevědomí. Předně, oddělovat to, co si o mně myslí druzí, a co si o sobě myslím sám. To první moc neovlivním, to druhé ano. A zjistil jsem, jaké je v tom bohatství.

Sebevědomí je pro mě schopnost uvědomit si své přednosti, aniž by nám komplimenty musel skládat někdo zvenčí.

Miluji velké obraty v tenisových zápasech. Ohromně fandím těm, kteří hodně prohrávají. Dokážu se totiž vžít do jejich pocitů – jak ve chvíli, kdy hodně prohrávají, tak ve chvíli, kdy to dokážou otočit. Oni totiž musejí uvěřit v sebe ve chvíli, kdy jim nikdo jiný nevěří. Právě tak ale začínají obraty v životě; právě tak se v člověku rodí pozdější vítěz.

A proto:

  • Kdykoli se přistihnu, že o sobě pochybuji, povím si: Věř v sebe alespoň o trochu víc.
  • Netrestej svou budoucnost pro chyby, které jsi udělal v minulosti. Prostě je už neopakuj a budoucnost se sama zlepší.
  • Objevil jsem, že jakmile mám sám sebe víc rád, nějak mě míjí, jak se ke mně druzí chovají. Zjistil jsem, že patrně vztah, který mám sám k sobě, nastavuje laťku pro vztahy, které mám s druhými. Mám-li sám sebe rád, nic špatného ve vztahu s druhými dlouhodobě netrvá. Protože v takových vztazích prostě nezůstávám.

A tak se stalo, že jsem našel tu nejdůležitější kostičku do puzzle svého života. Mít sám sebe rád. Absolutně se přijmout. Být nezpochybnitelně sám sebou. Jakmile jsem tuto kostičku vložil do skládačky, všechno ostatní zapadlo na své správné místo.

A tehdy mi došlo, že k tomu, abychom inspirovali druhé, vůbec nepotřebujeme být dokonalí. Naopak, nejvíce druhé inspirujeme tím, jak zacházíme se svými nedokonalostmi.

Chybí lidem ve Vaší blízkosti více sebelásky, sebepřijetí, sebevědomí? Berou si k srdci odsudky druhých? Pokud neznají magazín FC, věnujte jim pod vánoční stromeček něco speciálního – Vánoční Speciál 2018, dárek pro těžké chvíle a úspěšnější rok 2019. Šance objednat si ho je po omezený čas pouze zde

© Petr Casanova

- Reklama 5 -