Jak se naučit brát kritiku pozitivně

Řekl Ti někdo, že děláš něco špatně? A co Ti na tom vadí? Že Tě upozornil na chybu, kterou opravdu děláš, nebo že Tě zbavil představy, že Ti ještě něco chybí k dokonalosti?
- Reklama 4 -

Jak se cítíte, když Vás někdo kritizuje? Pouze špatně?

Neumíte jeho slova přijmout jinak, než že Vám chce ubližovat?

Stáhnete se do sebe smutní, naštvaní či uražení, nebo se naopak naježíte a přejdete do protiútoku?

Zpětně Vám dochází, že se hádáte „o nic“, a o to víc Vás to ničí?

Četli jste Čtyři dohody, víte, že si nic nemáte brát osobně, a přesto jste ještě nenašli způsob, jak kritiku vzít pozitivně a necítit se po ní tak mizerně?

Chcete to změnit už proto, že vlastně nejste šťastní v žádném vztahu, protože buď se Vám druzí bojí cokoli vytknout a vše je pak o přetvářce, nebo Vás bolí otevřenost?

Následující řádky budou pro Vás.

Nové vydání magazínu FC, věnované budování sebehodnoty, sebevědomí, sebepřijetí a sebejistoty, má jeden problém – je o upřímnosti.

Upřímnost se podobá pravdě. Víme, že je ve vztazích potřeba, ale současně se jí bojíme. Nechceme druhého zranit, a tak mu lžeme. Přitom víme, že lží ho z dlouhodobého pohledu zraníme mnohem víc než pravdou. A stejný postoj často zachováváme k sobě. Já lhaní neuznávám, dost možná proto, že jsem už starý pes a vážím si každého upřímného okamžiku. I proto dávám přednost pravdě – jednomu konci s bolestí – než odhalené lži – bolesti bez konce.

Jak tedy unést upřímnost za všech okolností, proč se jí nermoutit, a naopak jak být schopni za ni říct „děkuji“?

1. Jsme omylní; všichni

Pokud se dopouštíme chyby, jsme v pořádku. Každý člověk je omylný. Člověka tedy nedefinuje (neurčuje jeho hodnotu) to, JESTLI dělá chyby, ale JAK se k nim staví.

Jsou pouze dvě skupiny lidí. Jedni se z chyb ponaučují. Takoví své chyby neopakují. Druzí se chovají, jako že žádné chyby nedělají. Takoví v nich pokračují.

Proto pokud nás někdo upozorní na chybu, zaslouží si poděkování. Umožňuje nám ušetřit spoustu času a energie. A čas a energie jsou dvě nejdražší hodnoty v životě.

2. Nadhled mohou mít jen druzí

Představme si, že procházíme temným a hlubokým lesem. Tak občas vypadá náš život. Hledáme cestu a nevíme, jestli je správná. Hodil by se nám kamarád v horkovzdušném balonu nad lesem, který má patřičný nadhled, vidí nás i cestu z lesa. Zvolá-li: „Jdeš špatně!“, proč bychom se měli urážet, nebo truchlit? Neměli bychom mu naopak poděkovat a zaradovat se? Je-li to opravdový přítel, pomáhá nám – myslí to dobře.

To je však jen polovina pravdy. Druzí mají vždycky odstup a nadhled. Vždycky vidí věci jinak než my. Druhou polovinou pravdy ale je to, že oni nikdy nepůjdou naší cestou. Nemohou vědět, co je pro nás správné a únosné. Nemohou znát zkušenosti, které ještě potřebujeme nabrat. Naše cesta nemusí být správná pro ně, ale může být správná pro nás. To vše si musíme zvážit.

Moje doporučení: Vyslechněme druhé. Posuďme, co z jejich slov je pro nás užitečné. To případně použijme, zbytek neřešme. Každopádně ale poděkujme. Pokud to s námi druzí myslí dobře, je skvělé vědět, že můžeme dostávat prospěšnou zpětnou vazbu.

3. Snažme se být nejlepší verzí sebe sama

Největší chybou je myslet si, že žádné chyby neděláme. Nejenže je to velká hloupost, ale hlavně se odsuzujeme k zacyklení. Život je totiž drsný učitel. Dokud látku, kterou nás učí, kazíme, tak nám ji opakuje. Pořád nám vrací stejně bolestné zkušenosti, dokud neuděláme změnu.

Je pohodlné myslet si, že jsem dokonalý a nepotřebuji nic zlepšit. Znamená to žít v bublině neomylnosti, a přitom opakovat chyby, které si odmítám připustit – tudíž je ani nemohu napravit, odstranit. O takovém člověku už nelze říct, že je chybující. Opakovaná chyba totiž už není chyba, ale dobrovolné a úmyslné rozhodnutí.

Jestliže poprvé v životě kráčíme neznámými oblastmi onoho temného a hlubokého lesa, nemůžeme nedělat chyby. Nemůžeme znát správnou cestu, dokud nedojdeme na slepý konec těch špatných. A jsme-li někým upozorněni, nesnižuje to naši hodnotu, naopak je to příležitost zlepšit se, posunout se k vyšší verzi svého Já.

4. Unesme ji, zesílíme

Vím, že kritika není příjemná. Je jako kartáč. Občas drásá, bolí. Ten kartáč ale silné látky pročistí. U příliš jemných se nedá použít, protože pak by z nich nic nezbylo.

My sami svým přístupem ke kritice říkáme, zda jsme silní, nebo jemní. Zda se odvážíme vůbec zeptat na cizí názor. A když ten názor není příjemný, zda dokážeme přemoci svou pýchu, ego, palčivou touhu se vymluvit, svést to na někoho jiného. To všechno je slabost.

Paradoxně nejtěžší v životě je přijmout pravdu. Pravda je obrovsky těžká, a právě proto ji zvládnou unést jen silní lidé.

Pokud však zjistíme, že jsme někomu stáli za pravdu a upřímnost, dojde nám, jak hodnotné lidi kolem sebe máme. Upřímnost je totiž velmi drahá věc. Od laciných lidí se jí nedočkáme.

5. Přikyvovači nás oslabí

Coco Chanel, jejíž životní příběh od sirotčince přes opovrhování společností až po úspěch můžete číst právě v novém magazínu FC, říká: „Kdykoli přijmete zaslouženou kritiku, fakticky už nemůžete prohrát, protože jste vyhráli sami nad sebou.“

Téměř všichni úspěšní lidé se jako čerti kříži vyhýbají přikyvovačům – těm, kteří opakují: „Ne, děláš to báječně! Je to dokonalé! Není tomu co vytknout!“ Přikyvovači Vás totiž nikam neposunou. Nesdělí Vám nic víc, než co sami víte nebo si to myslíte. Co na životní cestě opravdu potřebujete, jsou především přátelé-kritici, kteří Vám jsou schopni dávat zpětnou vazbu ne proto, aby Vás zastavili, ale právě naopak – aby Vás posouvali vpřed.

Nikdo nejsme dokonalý. Ostatně, to je velké štěstí lidstva. Proto také jeden druhého potřebujeme, jeden druhému můžeme pomoci. Musíme se však zbavit ješitnosti, ublíženosti, vztahovačnosti.

Proč nám vlastně tolik vadí, když nás někdo přistihne při chybě? Opravdu jsme si mysleli, že už jsme dokonalí? Opravdu tak potřebujeme navenek působit?

Milí zlatí, chyby jsou kořením života. Díky chybám můžeme být dnes lepší než včera a zítra lepší než dnes. To chyby nás posouvají, ale jen za předpokladu, že si je sami uvědomíme a přiznáme, nebo že se najde někdo tak úžasný, že nás na ně upozorní.

Magazín FC věnovaný sebehodnotě, sebepřijetí, sebevědomí a sebekázni můžete číst buď v tištěné, nebo elektronické verzi.

Vánoční Speciál FC, který slouží jako Váš dárek Vašim nejbližším, na jejichž šťastném roce 2019 Vám záleží, získáte zde

© Petr Casanova

- Reklama 5 -