5 fází odpuštění: Jak se už dál netrestat za chyby, které jsme neudělali

Proč se trápíš, když si to nezasloužíš?
- Reklama 4 -

Mnoho opuštěných, zrazených nebo jinak zklamaných lidí mi říká: „Nemohu druhému odpustit, protože mi tolik ublížil.“

Nechápou, že je to přesně naopak: Čím více nám někdo ublížil, tím spíše musíme odpustit.

Pointa je v tom, že akt odpuštění nesměřuje vůči osobě, která nám ublížila, ale vůči osobě, která se ničím neprovinila, a proto nemá co trpět. Ano, odpuštění směřuje k nám samotným.

Jak píšu v knize Dvanáct srdcí, odpuštění neznamená prominout. Neznamená pochopit toho, kdo nám ublížil, vyjádřit, že s ním souhlasíme, schvalujeme jeho chování. Nic takového. Odpuštění nemá s nikým druhým nic společného.

Není to služba nikomu dalšímu. Je to výhradně služba sobě.

Druhému se říká: „Promíjím Ti.“ Promíjení je omilostnění, amnestice jednomu člověku. Ať provedl cokoli, děláme, jako že se to nestalo. Pokračujeme ve vztahu s ním. Odpuštění je pravý opak. Druhému nepotřebujeme říkat nic. „Odpouštím Ti“ říkáme do zrcadla. Sobě.

„Odpouštím Ti“ znamená: Udělal jsem maximum, jaké bylo v dané chvíli v mých silách. V případě chyby: Ano, dopustil jsem se i chyby, ale to proto, že jsem nevěděl, že se chyby dopouštím – ještě jsem neměl tu zkušenost. Nyní ji mám. A tak mé příští maximum, které bude v mých silách, se obejde bez této chyby.

A v případě, že jsme se žádné chyby nedopustili, odpuštění vyjadřuje: Udělal jsem maximum, jaké bylo v dané chvíli v mých silách. Přesto to nestačilo. Zjevně tedy jedinou zdánlivou chybou bylo, že jsem své maximum dával nesprávné osobě, které ani moje maximum nestačí. Nevadí, odpouštím si. Děkuji za zkušenost. Nyní už vím, jak netrpět. Nedávám maximum této osobě.

To je odpuštění v kostce.

Proč (si) lidé neumějí odpustit

Člověk ovládá planetu Zemi. Přitom není největší, nejsilnější, nejrychlejší ani nejchytřejší. Co dokáže bezkonkurenčně, je přizpůsobit se změnám.

Nepřetržitě se vyvíjí. Už jste snad viděli slona v obleku, žirafu v autě nebo želvu na internetové seznamce? Zato člověk už dávno není ten ochlupený nemotora z jeskyně, dnes létá do vesmíru.

Nemá největší mozkovnu. Ani nejvyšší inteligenci. Je však schopen se nejvíc ponaučit ze svých chyb. Na rozdíl od jakéhokoli jiného živočišného druhu pyká za jedinou chybu klidně milionkrát. Nejen tehdy, když si ji uvědomí, ale pokaždé, když si ji (nebo mu ji někdo) připomene. Ba dokonce člověk se vůbec nemusí provinit, a přesto se provinile cítí. Je to bytost s největší sebereflexí a nejtvrdší zpětnou vazbou z okolí.

Každý z mnoha miliard lidských jedinců, kteří kdy obývali planetu Zemi, mnohokrát trpěl za chybu svou nebo druhých. A vypracoval si schopnost nezapomínat. Setsakra dobře si pamatuje okamžiky, které ho bolely. Díky tomu je už nikdy neopakuje. Moudrý člověk tak dělá chyby, ale nikdy stejnou neudělá dvakrát.

Jen to srovnejte s rybami – jak ještě za tisíc let budou skákat na návnadu rybářům. Člověk ale globálně komunikuje. O hrozbě, která se teď vyskytla na opačném konci světa, víme do pár minut. Jsme připraveni, přizpůsobeni, odhodláni.

Člověk je dost inteligentní na to, aby věděl, že dokud bude dělat stejné činy, bude dostávat stejné výsledky. Dokud bude žít minulostí, nevytvoří si jinou budoucnost. Na tom je založen právě akt odpuštění. Nezměníme jím minulost, ale změníme jím celou budoucnost.

Odpuštění znamená odpoutání od minulosti. Smíření se s ní. Vykročení vpřed. Přitom vpřed nevykračujeme slabší, ale silnější. Posílenější o zkušenost.

V odpuštění SOBĚ je podstata lidského kroku. Lidé, kteří odpustili, se přestanou bát proher. Uvědomují si jejich důležitost. Poklad v nich, který se nazývá ponaučení, zkušenost, moudrost. S odpuštěním prohry přestávají být zátěže, které nás dusí a znemožňují nám dýchat. Naopak, s odpuštěním jsou prohry činkami, které se učíme zvedat, a tím sílíme. Nejsou to balvany, které nám zavalily cestu k cíli. Jsou to vyhlídkové kameny, na které stačí stoupnout a cíl vidíme daleko jasněji.

Jak zvládnout odpuštění

Nové vydání magazínu FC, věnované sebehodnotě, sebevědomí a sebepřijetí, koncepčně stojí na odpuštění své osobě. Akt odpuštění sestává z pěti důležitých uvědomění, které fungují jako čisticí kysličníky. V naší otevřené ráně zpočátku zasyčí a zapálí, ale to jen proto, aby nás zbavily všech škodlivých negací a pomohly nám dřív se uzdravit.

Na aktu odpuštění si zakládám při setkání se čtenáři svých knih, kteří se trápí přítomností, a to bez ohledu na to, zda udělali chybu, nebo ne. K odpuštění nepotřebujeme nikoho jiného, jen sebe. Toho nejdůležitějšího člověka v našem životě, který si zaslouží jít dál.

Jak? Pro 5 součástí odpuštění otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -