Proč druhý nikdy nepřizná vinu

Jak je možné, že Ti tohle dokáže říct do očí, když víš, že je to jinak?
- Reklama 4 -

Řešil jsem kuriózní případ; neuvěříte, že je to možné.

Muž opakovaně zapíral činy, které přitom byly objektivně prokázány.

  • „Neznám ji“ (a měl ji uloženou v telefonu)
  • „Nepíšu si s ní“ (a měl esemesky uložené v telefonu)
  • „Nebyl jsem v tom hotelu“ (a měl na kartě platby v tom hotelu)

Zatloukal, a co mě zaujalo, pořád. I když mu partnerka byla ochotna odpustit. Dokonce i pak, když ho v rozčilení opustila.

„Jestli zapíral proto, aby zachránil náš vztah, proč zapírá i poté, co náš vztah skončil? Proč mu tolik záleží na tom, aby si všichni mysleli, že on nechyboval, když naopak všichni vědí, že nemá pravdu? Je to porucha?“ položila mi otázku.

Úvod do děje: Síla a slabost

Ve svých knihách píšu o dvou extrémních typech lidí. První typ, když dojde na rozkol, vidí chybu vždycky v sobě. I kdyby žádná na jeho straně neexistovala, automaticky viní v první řadě sebe. Naopak druhý typ viní z čehokoli vždycky druhého.

Příklad s nevěrou:

  • Podvedený říká: “Stejně to byla moje vina.”
  • Podvádějící říká: “Stejně to byla jeho vina.”

Ve svých knihách mluvím o silném a slabém člověku. Silný unese chybu, převezme i tu, které se nedopustil; slabý na to nemá sílu, ani na tu, kterou způsobil.

Když se ve vztahu potká silný člověk se slabým, spory mají obvykle hladký průběh: Oba se shodnou na vině silného. Silný to udělá proto, že mu je vztah milejší než vlastní pravda; ale proč to udělá slabý? A proč takové vztahy dlouho nevydrží?

Povím Vám to. Stejně jako Vám řeknu, proč je tak těžké přiznat vlastní chybu, ale proč je to nesmírně důležité…

1. Proč je tak těžké přiznat chybu

Jedno si vyjasníme hned. Ať máme sebelepší záměry a vynakládáme sebevětší úsilí, občas se prostě všichni mýlíme. Jenže vzniklé chyby mohou být těžko stravitelné. Proto je máme sklon raději opakovat, než abychom si přiznali, že tudy ne.

Kdybychom si mohli vlézt do mozku, viděli bychom svítit pokyn: Hledej důkazy, které potvrdí Tvé přesvědčení. Toto je důležité. Vysvětlím to.

Když řídíme a ťukneme do jiného auta, máme sklon nejprve tvrdit, že byla chyba druhého řidiče i že ten škrábanec v jeho nárazníku tam určitě byl předtím. Proč tohle děláme?

V psychologii se mluví o kognitivním nesouladu. Jde o stres, do kterého se dostáváme v okamžiku, kdy musíme čelit dvěma protichůdným myšlenkám. První vzniká tak, že o sobě máme nějaké přesvědčení. Třeba že jsme chytří, šikovní, bezchybní. Pokud tedy do někoho ťukneme autem a on se do nás ještě pustí, zažijeme kognitivní nesoulad. Nerozčílí nás ani tak samotný fakt srážky, ale že musíme čelit nesouladu svého přesvědčení s fakty.

Jinými slovy: My všichni nepochybujeme o tom, že co si myslíme o sobě, je pravda. Je-li však toto přesvědčení nahlodáno důkazem, že něco z naší strany nebylo až tak chytré, šikovné a bezchybné, dostáváme se do konfliktu s vlastním sebevědomím.

Tento kognitivní nesoulad bolí. Zahnat ho můžeme jen dvěma způsoby:

  • přijmout důkaz a změnit své přesvědčení o sobě
  • nepřijmout důkaz a ospravedlnit své jednání

Hádejte, čemu dá přednost silný člověk? A čemu slabý?

Povím Vám dva zajímavé příběhy.

21. prosince 1954 mělo dojít k záhubě Země. Tvrdila to jedna náboženská sekta, která vybírá od svých oveček desátky. Ty, kteří řádně platí, měl v předvečer apokalypsy spasit létající talíř, který se snese na Zemi. Jenže nedostavil se ani talíř, ani apokalypsa.

Co myslíte, že to udělalo se sebevědomím těchto fanatiků? Nemýlíte se, pokud sázíte, že se ještě utužilo. Událost totiž potvrdila, že má smysl platit desátky. Jen díky nim se Bůh v poslední chvíli rozhodl Zemi ušetřit a nyní tedy musíme platit ještě víc peněz, jinak dojde k ještě horší apokalypse…

Nepřesvědčitelní jsou také indiáni kmene Krí. Ti věří, že dokážou přivolat déšť speciálním rituálním tancem. A mají pravdu. Jeho jediná podmínka totiž je tančit tak dlouho, dokud nezačne pršet.

Ve všech uvedených případech dochází k tomu, že se lidé rozhodnou vyrovnat s vlastním kognitivním nesouladem tak, že si ho jinak ospravedlní, a to ve směru svého přesvědčení. Proč to dělají? Jednoduchá odpověď: Protože kognitivní nesoulad je strašně nepohodlný a my všichni jsme pocitově motivováni k jeho ukončení.

Vysvětlíme si však, co z dlouhodobého pohledu způsobuje zapírání chyby a proč je ve vztahu tak důležité vinu uznat. Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -