Co nedokážu já, to nedokážeš ani Ty aneb 3 způsoby, jak naložit s toxickými lidmi

Byl to směr, kterým ses chtěl vědět. Jenže co když mají druzí pravdu, "že to není správná volba"?
- Reklama 4 -

Rozhodli jste se někdy, že se pokusíte o něco nového, ale v té chvíli Vás někdo začal odrazovat? Moc jste o to stáli, bylo to pro Vás důležité, ale jemu dál záleželo na tom, abyste neodjeli do zahraničí/nešli na konkrétní školu/do jiného zaměstnání/nezkusili vytoužený projekt? Bral Vám víru, rozmělňoval odvahu, snášel argumenty, proč byste neměli uspět, respektive to ani zkusit?

Pokud se s tímto potýkáte ve svém okolí, píšu dnes právě pro Vás.

O čmelákovi

Jako malý jsem si myslel, že výsledky, kterých mohu dosáhnout, jsou závislé na tom, co momentálně umím. Jako malý jsem toho neuměl moc, a tudíž jsem toho – v této logice – nemohl dosáhnout moc.

Seděl jsem před učebnicí francouzštiny a uvědomil si: „Francouzsky neumím, tak jak bych se to mohl naučit?“ Držel jsem v ruce zednickou lžící s maltou a říkal si: „Nikdy jsem to nedělal, tak jak bych to mohl dokázat?“

A pak mě zaujal čmelák. Čím?

Čmelák váží jeden gram a plocha jeho křídel činí sotva jeden centimetr čtvereční. „Přece je nemožné, abys vzlétl!“ říkal jsem mu. Jenže on vzlétl.

Běžel jsem za dědou a ptal se, jak je to možné. Děda se usmál: „On neví, že nemá vzlétnout, a proto létá.“

čmelák
Čmelák je borec!

Ptal jsem se učitelů. I oni mi potvrdili, že hmyzí křídla opravdu prakticky neumožňují vzlet. Jenže každý hmyz dokáže najít svůj konkrétní způsob, kterým létá. Čmelák létá jinak než jiní. Svými křídly mávne v průměru 200krát za sekundu. Zkrátka, musí máknout víc. Ale tím vytvoří takové množství vzdušných vírů, aby se díky nim vznesl.

„On si prostě najde způsob, jak to dokázat,“ řekl mi učitel biologie Macela.

O druhé mentalitě

Včera jsem se potkal s Peterem Bečárem, 37letým špičkovým byznysmenem. Dnes vede investiční platformu Crowdberry, která stojí za podporou začínajících projektů typu Čézeta (první elektrický skútr), Boataround („Booking.com“ ne v ubytování, ale v jachtách) nebo Sensoneo (inteligentní senzory na monitorování odpadu ve městě), vše se rodilo v Česku nebo na Slovensku.

Sám Peter pochází ze slovenské vesničky, kde ve škole nebrali ani angličtinu, protože na ni nebyl učitel. Jazyk poznával sám na počítači. Ve čtrnácti odletěl do Ameriky, kde jako jeden z prvních našinců odmaturoval. Dnes silně vnímá rozdíl v mentalitách.

„V Americe jsme byli vedeni ke sdílení. V sedmnácti mi řekli: ,Kup si akcie. Zkus si burzu. Nejenže se něco naučíš, podpoříš trh, jiné podnikatele.‘ U nás burzy prakticky nefungují. V bankách leží haldy peněz střadatelů. Tady je zvykem mít všechno pro sebe. I nápady. Lidé je nesdílejí. Než sdílet nápad, diskutovat o něm, raději ho spolknou a nic nevytvoří. V Silicon Valley je naopak zvykem probouzet se s myšlenkou: ,Jestli dnes nevymyslím něco nového, jsem out.‘ Amerika je hodně zaměřená na sdílené podnikání, vzájemnou podporu, jeden dá nápad, druhý peníze, třetí realizuje. Každý má své místo v úspěchu. A Číňané jsou ještě o level výš. Jak komunistický systém uvolnil opratě, všichni tam mají hlad ukázat se a tvoří pořád víc.“

Proč tedy u nás narážíme na tolik lidí, kteří nás spíše odradí než podpoří? Proč je tu tolik nepřejícnosti, závisti; proč se úspěch neodpouští (viz příběh Gabriely Gunčíkové Proč si mladí lidé tolik nevěří)? A pokud je tohle realita, kterou nejde mávnutím proutku změnit, jak to máme ve své hlavě překonat, když my chceme tvořit, zkoušet, odvážit se?

Protože je to stěžejní téma příštího vydání magazínu FC, které navazuje na aktuální téma Jak být sám sebou, odpovím alespoň v několika klíčových bodech.

Jak se tedy nedat otrávit cizími jedy a vytvořit si klid na nalezení svého způsobu úspěšného života? Pro 3 kroky otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -