Co dělat, když je sebevědomí dole

Mate nás, že sebevědomí nevydrží. Proč ho chvíli máme a pak zase ne?
- Reklama 4 -

„Nemám sebevědomí.“ Lístečků s tímto anonymním konstatováním se mi vrátilo zpátky nejvíc. Proti mně, jako každé pondělí, seděli žáci a společně jsme řešili jeden zvolený problém, jednu jejich „třináctou komnatu“.

Máte také tu a tam potíže s vlastním sebevědomím? Pak se pohodlně usaďte do pomyslných „lavic“. I Vám k tomu něco povím.

Sebevědomí se v psychologii spojuje s jedním málo známým, ale všeříkajícím slovem – merkuriální. Jako by sebevědomí byla rtuť. Najednou ho máme, najednou je zase pryč, potom se vrátí v jiné podobě. Sebevědomí je proto definována jako záhadná merkuriální (rtuťovitá) kvalita, která námi po většinu života prochází a pohání nás.

Jsou s ní ale spojeny četné omyly. Nejprve tedy vyjasním je.

Někdy je, někdy chybí; někde je, někde chybí

Nedostatek sebedůvěry lidé mylně spojují s tichostí, plachostí a introverzí.

Předně, nelze takto zevšeobecňovat. S nedostatkem sebevědomí se potýkají extroverti i křiklouni. Mnohdy čím víc někdo hrozí, „štěká“ a exhibuje, o to menší sebevědomí v sobě může mít – proto ho potřebuje zveličovat.

A za druhé, sebevědomí, podobně jako například introvertní stránka člověka, není stálé. Jsou lidé v určité chvíli uzavření (introvertní), ale za jiných okolností otevření, explodující (extrovertní). Stejně tak jsou fáze, kdy si nevěříme vůbec, a pak ty, kdy si jsme zcela jistí. A to platí nejen o čase, ale také o oblasti. V některých oblastech býváme přesvědčeni, že uspějeme. V jiných začneme přemýšlet o nedostatku sebevědomí – zejména v oblastech, které jsou pro nás nové, důležité, a my se cítíme „jinak“ než obvykle, máme obavy.

Kdo čte můj magazín FC, ví, že jsem opatrný na generalizování problému ve smyslu: „Sebevědomí je dovednost, kterou lze normálně rozvíjet.“ Ano, uvádím mnoho metod, jak zvýšení sebevědomí dosáhnout, přidávám i mnoho příběhů osob, které odstranily panické stavy, a ukazuji jak, ale stejně tak vím, že například strach z veřejného vystupování nemusí být překonán praxí. I ve zkušeném člověku může dál v nějaké formě přetrvávat. Naučenou samoregulací lze odstranit prvky strachu z veřejného projevu – před posluchači pak může spíkr vypadat sebevědomě, ale trému má stejně pokaždé. Toto je důležité si uvědomit.

Jinými slovy: Můžeme se naučit lépe se ovládat a sami sebe zbytečně nezbavovat síly. Ukážu Vám proč. Pojďme na to.

Audit mého sebevědomí

Když pracuji s lidmi, kteří v sebe nevěří, obvykle prvním krokem, na nějž se soustředíme, je přimět je uvědomit si situace, ve kterých se již sebevědomě cítí. Používám k tomu tento list (kdo z Vás má/zakoupil někomu k Vánocům mé motivační diáře, ten zná obdobu.)

Audit vnitřní sebedůvěry
  • Začínáme pravým sloupcem. Probíráme okamžiky, kdy nám sebevědomí nechybí. Někdo je skvělý plavec, hospodář, rodič, golfista, kutil či zahradník, nebo válí na kytaru. Každý má v životě svá „jistá“ místa. Vpravo je zapisujeme.

Proč začínám s lidmi vpravo? Protože za mnou přicházejí v negativním rozpoložení: „Nevěřím si.“ A já potřebuji, jak to učím v magazínu FC, začít pozitivní myšlenkou. Kdyby můj dotaz zněl nejprve: „A v čem všem si NEvěříte?“, ještě teď by ten člověk odpovídal. Pozitivní myšlenky vytvářejí pozitivní pocity a pozitivně naladěný člověk má o mnoho dál k negativním myšlenkám a projevům. (To je důležité i pro pozdější práci se sebevědomím.)

Začínáme-li nejprve vpravo, osvěžíme si sebeocenění, sebeuznání, laskavost k sobě. A především zmizí fráze typu: „Neumím nic“, „Nejsem k ničemu“, „Nevěřím si už v ničem“.

Jak pokračuji? Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -