Cítíš se na dně? 5 chyb, se kterými okamžitě přestaň

- Reklama -

Venkovan nemohl nalézt svou sekeru. Pohlédl přes plot a měl jasno. To sousedův syn mu ji vzal!

Pozoroval totiž toho mladíka a všiml si, že chodí stejně podezřele, jako chodí zloději, dívá se stejně provinile, jako se dívají zloději, a mluví stejně úskočně, jako mluví zloději.

Zkrátka všechno, co hoch dělal, všechny jeho pohyby, ukazovaly, že on je tím zlodějem, který ukradl sekeru.

Celou noc oka nezamhouřil. Vařila se v něm krev. Až do rána přemýšlel, jak se chlapci pomstít. Jenže pak zničehonic svou sekeru našel. Vzpomněl si, že ji tam před časem uložil, aby mu ji někdo neukradl.

Vyšel s ní tedy na dvorek a začal s ní štípat dříví. Za plotem uviděl sousedova syna. Bylo to divné, ale to, jak se teď choval, už v ničem nepřipomínalo zloděje.

Opravdu víš všechno?

Ano, to všechno dokáže negativní myšlení a naše jedna potřeba: Tak rádi soudíme přítomný okamžik. Ihned máme jasno. V tomto jsme geniální.

Okamžitě víme, když se nám něco přihodí, jestli je to dobré, nebo špatné. Neponaučíme se ani poté, když časem vyjde najevo pravý opak.

Když přítel, tak důvěryhodný, se změní ve zrádce. Když událost, tak požehnaná, se změní v prokletí. A naopak.

Přitom nic na světě není dobré ani zlé. To jen člověk dává všem okolnostem nálepku podle toho, jak se momentálně cítí a kam sahá jeho okamžitý rozhled. S odstupem času a z nadhledu obvykle na tu nálepku přidá opačnou přelepku.

Můj kamarád dostal výpověď v práci. Složil se. Byla to nejhorší událost, kterou zažil – povídal. Pak ale přišla výrazně lepší nabídka. Létal v oblacích. Byla to nejlepší událost, kterou zažil – povídal. S vysokým platem přišla vysoká odpovědnost. Stresy, zdravotní problémy, kolaps. Bylo to nejhorší období, které zažil – povídal. Srovnal si hodnoty, začal se více starat o sebe i své blízké, rozkvetl. Bylo to nejlepší období, které zažil – povídal.

To je život. Nic nedělá proto, aby nás zničil. Všechno dělá proto, aby nás posouval, rozvíjel, zkrátka abychom ŽILI.

Co opravdu chceš?

Jak víte z magazínu FC, dlouhodobě řeším mnoho případů. Tak třeba:

Těhotnou dívku opustil partner. „Je to nejtěžší období,“ říkala. Poslal jsem jí knihu Ramana Maharišiho, kde píše: „Nejjistějším způsobem, jak sám sobě vytvořit překážku, je zatěžovat mysl vlastním strachem z nezdaru a myšlenkami o svých chybách.“

Z nervů a splínů předčasně porodila. A do toho jí partner odepsal, že se nehodlá vracet; na dítě je prý ještě mladý. Prosila ho na kolenou. Tohle je ještě těžší období než to předchozí, přesvědčovala mě. Vyprávěl jsem jí příběh mudrce, který na co ukázal prstem, to se proměnilo ve zlato. Viděl to chuďas, podal mudrci list, ten ho prstem proměnil ve zlato. Nato podal mudci balvan, ten ho prstem proměnil ve zlato. „Co ještě chceš?“ zeptal se laskavě mudrc. Chuďas, obtěžkaný poklady, vytáhl mačetu a řekl: „Tvůj prst.“

Říkal jsem jí: Nejtěžší není to, když odejde člověk, který si Vás a dítěte dostatečně neváží. Mnohem těžší je to, když se takový člověk chce posléze vrátit.

Opakoval jsem jí: Nikdo nemá za povinnost milovat Vás, jedině Vy.

Učil jsem ji sebelásce, chápání, že šťastný život nespočívá v absenci problémů, ale v jejich překonávání, soustředit se na to podstatné – svou krásnou dcerku a pozitivní příklad, který jí denně dává. Ta dívka den za dnem sílila, rozjasňovala se, usmívala, stala se abnormálně přitažlivou, a najednou měla jiného partnera, úžasného, který přijal holčičku za svou a byl ji ochoten spoluvychovávat. Prožívám nejkrásnější období v životě, říkala.

A pak… Existují lidé, které nic nezahřeje víc než cizí neštěstí a závislost. A které nic neštve víc než cizí štěstí a nezávislost. A tak se silné dívce opět ozval slabý kluk. „Chci, abychom všechno vrátili zpátky,“ řekl jí.

A tak mi napsala: „Pane Casanovo, prožívám nejtěžší období v životě. Mám totiž dilema: Kterého si vybrat?“

Pět perliček na dně

Dno je tam, kde ho vnímáme. Dno není objektivní fyzická realita. Dno je pouze představa, a to velmi relativní.

Dno je černá fáze naší mysli, která se zacykluje v pocitu, že nemůže být hůř ani líp. Člověka ovládnou strach, pasivita a životní nechuť.

Je to křeč mozku. Budu jí věnovat významnou část Vánočního Speciálu. Nejsem však ten, který by lidem na dně ještě přinesl peřinku, aby se jim tam měkce leželo. Ne, vím, jak je naopak důležité na dně nepřestat ležet, ale co nejdříve se postavit. Vím, jak je důležité sejmout si černé brýle a začít vidět opět v barvách. Vím, jak sebemenší úspěch pomůže projasnit myšlenky a nedávnou minulost odstrčit do vzdálenější historie. Ale o tom až ve Vánočního Speciálu, který je určen pod štědrovečerní stromeček kterémukoli z Vašich blízkých, pokud Vám záleží na tom, aby rokem 2019 prošli sebejistěji, spokojeněji a vůbec úspěšněji.

Vždycky, když mluvím s lidmi „na dně“, pracuji s pěti Přestaň. A ukazuji jak.

Zajímá Vás to? Potřebujete to? Otočte, prosím, na 2. stránku.