7 staromódních způsobů, jak vybudovat dlouhodobý vztah

- Reklama 4 -

U zahradní restaurace na okraji Prahy zastavil nablýskaný sedan. V něm pár sedmdesátníků. Muž vystoupil, ve slejváku oběhl příď a rozepjal deštník nad otevřené dveře, aby za rámě pomohl ven společensky oděné ženě.

„Kráva!“ zvolal mladík, který seděl u vedlejšího stolu. „Byla to strašná kráva!“ Mluvil do mobilu.

Když pár došel k přednímu stolu, přispěchal číšník s padesáti červenými růžemi. Před ohromenou ženu muž obřadně poklekl a poděkoval za tolik společně prožitých let.

„Woe, čtrnáct dní bylo ažaž! Vozovej park musíš pravidelně obměňovat!“ křičel na celou restauraci mladík.

Muž přisunul dámě židli, sám se posadil naproti, sevřel obě její ruce do dlaní a co špitl, šlo odečíst z jeho výrazu a rtů: „Tak rád se Ti zblízka dívám do očí.“

„Jo, už mám další v merku! Zatím jenom skajpujeme, to stačí. Uvidíme se, až mi bude chtít dát. Pak zas popojdu o dům dál.“

V jedné restauraci se srazily dva světy. Dva přístupy. Večer však spěl k mnohem překvapivější koncovce. Stále více mi totiž hlodalo v hlavě výborné oblečení páru, gurmánská volba jídel, lehkost, s jakou muž objednával kvalitní ročníky vín. Kde na to berou – v důchodovém věku?

Úderem desáté u restaurace přibrzdil druhý vůz. Vystoupil distinguovaný řidič, uctivě pokynul, dáma se zvedla, rozloučila a nastoupila na přední sedadlo místo dýchavičného manažera, který spěchal opačným směrem – u stolu s mužem pak asi dvacet minut probíral nějaká čísla. Asi tržby, výhledy, náklady.

Když odešel, všiml jsem si, že jsme již v restauraci osiřeli, zatímco muž si všiml, že ho pozoruji. Osmělil jsem se a přisedl k jeho dezertní kávě. Dozvěděl jsem se, že i v pokročilém věku podniká – dodává kuchyňská zařízení do fastfoodových řetězců. „Když jsem před dvaceti lety dostal tento nápad, potřeboval jsem ženu, která přijme vysokou míru rizika, protože to nemuselo vyjít. Především jsem ale potřeboval být sám běžcem na dlouhou trať, umět řešit problémy i jinak, než že obyčejně vzdám to, co zatím nejde podle představ,“ povolil si vázanku.

„Všiml jste si?“ ukázal jsem na stůl, kde ještě před chvílí seděl mladík. Ve vzduchu ještě poletovaly jeho nadávky na zaměstnavatele „Kretén! Seknu mu s tím, rozjedu svůj byznys!“

Muž se rozesmál: „Když člověk považuje dokonce za svou přednost, že neumí vyjít s lidmi a udržet si dlouhodobě ani partnerku, natož vztah k zaměstnavateli, nemůže očekávat, že dosáhne jakéhokoli dlouhodobého úspěchu v čemkoli. V byznysu totiž nikdy neuspějete sami. Potřebujete si vytvářet dobré a dlouhodobé vazby přinejmenším se zaměstnanci a zákazníky. Pro všechny musíte znamenat přidanou hodnotu a začínáte obvykle tak, že ty přidané hodnoty v první řadě vnášíte do svého osobního života. Jste alespoň dobrým partnerem, pro začátek.“

Nakonec mi vychladla káva, jak jsem byl zaujat jeho popisem přidaných hodnot, které partnerce i dnes, po půlstoletí vztahu, dává.

Nemusel by.

Mohl by si také najít jinou.

Mohl by seknout i s firmou.

Vždyť odepsat vztah při první krizi je stejné jako odříznout podnikatelský start-up při prvním dílčím neúspěchu.

Ve svém posledním bestselleru Protože jsem už kladl ty otázky:

  • Proč lidé neumí bojovat?
  • Proč se raději vzdávají a říkají, proč to nejde, než by hledali cesty, kudy to jde?
  • Proč se domnívají, že něco jiného/někdo jiný bude lepší, když problém zjevně není v okolí, ale v nich samotných?
  • Proč chybí ve vztazích naprosté maličkosti, které nestojí ani korunu, a přesto jsou pro většinu lidí pracné a „drahé“?
  • A naopak na co všechno si dokážou udělat čas lidé, kteří si opravdu váží druhého?

Odpovím na to. Upozorňuji však, že jsem připraven na to, že následující řádky budou odsouzeny. Protože nepatří do moderní doby. Nezastírám, že jsem zaostalý až zastydlý. Co nadělám…

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -