Proč mlčení bolí víc než slova

Poznali se. Nejprve výbuch citů. Nádherné zážitky. Sladké sliby. Pak hořká realita.

Hořká proto, že nepochopitelná. Jeden se totiž odmlčel. Přestal mít zájem. Už se nesnažil. Polevil v komunikaci. Na otázku „Proč?“ začal mlčet. Nebo dokonce řekl: „Lepší bude, když se rozejdeme.“

Zatraceně PROČ? – rezonuje i Vám tahle otázka v hlavě? Pak již víte, že mlčení bolí víc než slova. Upřímná slova, vyjádření na rovinu. Možná s bolestí, ale i Vy už nejspíš cítíte, že je lepší jeden konec s bolestí než bolest bez konce.

Mluv!

Ve své knize Protože zodpovídám stovky Proč. Mluvím i k těm, kteří mlčí. Přesněji k těm, kteří si myslí, že mlčením nic nezkazí. Mluvím k nim stejně jako k těm, kteří si myslí, že nicneděláním v životě nic neztratí.

Mluvím k nim proto, že na něco zapomněli. Že totiž slova jsou jako kameny. Můžeme jimi vydláždit cestu k druhému, pokud je (ta slova i ty kameny) naklademe rozvážně za sebe. Takové cestě se říká odborně komunikace. Komunikace je v silničářském žargonu spojnice mezi dvěma body. Komunikace, pokud funguje, spojuje i dva lidi. Pokud nefunguje, tak je rozděluje. Při nefunkční komunikaci k sobě dva lidé nenajdou cestu.

Správná slova jsou jako most. Mlčení ovšem může být jako zeď. S pomocí komunikace má každý vztah naději. S mlčením a vytloukáním komunikace bohužel uvadá.

Potřebuji zpětnou vazbu!

Mé knihy jsou nelítostné. Jsem v nich přímý a upřímný, nemarním čas konejšivými slovy, když nejsou na místě. Dobře totiž vím, jak obrovské procento vztahů mnohdy zbytečně končí pro slova, která jeden nevyslovil. A také vím, jaké nedorozumění může z mlčení vzniknout.

Kde je mlčení, není ticho. Kde je mlčení, tam vznikají domněnky. Domněnky jsou představy, často lži, které ale vydáváme za pravdy. Znáte to – stokrát opakovaná lež (v hlavě) se stává pravdou.

Vztah dvou lidí musí být založen na komunikaci. Důvod je v naší rozdílnosti. Každý jsme jiný a nemůžeme rozumět partnerovi v každém jeho kroku. Ačkoli pro něj je logický a samozřejmý, my máme jiné geny, jinou výchovu, jiné zkušenosti, jiné názory, jiné sny, hodnoty i priority, a hlavně jiný práh bolesti. Co bolí nás, druhého vůbec bolet nemusí. A naopak. Co bolí druhého, to si vůbec nemusíme uvědomit. A právě proto MUSÍ MLUVIT. Opakuji: Právě tehdy, když se cítí zraněný, poškozený, nepochopený, MUSÍ MLUVIT.

Na světě existuje jediné slovo, které obsahuje prvních šest písmen abecedy. Už tím ukazuje, že je začátkem, základem a podmínkou každé komunikace. To slovo složené z a, b, c, d, e, f je feedback – zpětná vazba. Budeme-li naslouchat tomu, co druhého trápí, můžeme jeho trápení vyřešit. Ale musí mluvit o tom, o čem nemáme ponětí. Musí klást slova za sebe, a tím stavět cestu, ne zeď. Stejně tak my musíme klást otázky, kdykoli nám jeho postoj není jasný. Není to zpochybňování cesty. Je to její upevňování.

Mluvit a naslouchat, bez toho žádný vztah nevydrží. Pokud totiž ve vztahu začne vadnout komunikace, záhy zvadne i všechno ostatní. Bez komunikace není vztah. Protože bez komunikace není cesta mezi dvěma lidmi.

Jak ho rozmluvit

Když se potkávám s lidmi, kteří znají všechny mé knihy a chtějí konzultovat svůj osobní případ, častokrát řeším právě „rozmluvení“ mlčícího protějšku.

Používám několik nástrojů, abych zjistil, jestli mu vůbec na vztahu záleží, a pokud ano a jen trucuje, aby si uvědomil, jak důležité je mluvit.

Zajímá Vás, jak může pochopit i beze slov – pouhým pohledem nebo zamyšlením?

Otočte, prosím, na 2. stránku.