Jak nedopustit zákopovou válku aneb Proč zbytečně zabíjíš vztah?

Neboj se chvil, kdy se s Tebou žena hádá. Boj se chvíle, až přestane. Pak už totiž nemusí existovat nic, o co by jí stálo za to se pohádat.
- Reklama 4 -

Včera byl zvláštní večer. Procházel jsem sídlištěm, kde jsem vyrůstal. Větrajícími okny byla většinou slyšet televize, jen ze tří oken se linul řev.

Z prvního on: „Jsi tak blbá, že ještě před svatbou jsi ve slově Miluji psala tvrdé Y.“

Z druhého ona: „U zítřejší večeře si už nebudeš stěžovat, že špatně vařím.“

Z třetího on: „Jdu se vožrat. Kde jsou klíče od bytu?“

Tři války v různých bytech. Co slovní výstřel, to pokus lépe druhého strefit.

V prvním reagovala ona: „Jo, protože před svatbou jsem jiné milování než s tvrdým neznala, víš?“

V druhém namítl on: „To jedině že bychom neměli k večeři nic.“

Ve třetím útočila ona: „Na co potřebuješ klíče? Když se vožereš, beztak se do zámku netrefíš.“

Zastavil jsem se a bedlivě naslouchal tomu, co bude následovat. Počítal jsem na prstech. Jedna vteřina, dvě, tři… protože teď se rozhodne, jaké páry v tom bytě vlastně žijí. A také se to rozhodlo:

V prvních dvou oknech vybuchla uvolňující salva smíchu. Rozesmáli se oba nad vlastní hloupostí. Naštěstí.

Ve třetím okně ale bylo slyšet, jak práskly domovní dveře. Naneštěstí.

V prvních dvou oknech si ti lidé padli do náruče, protože pochopili, jak absurdní to celé je. A jak mizerní stavaři někdy při budování vztahu jsme – stavíme jen samé zdi, ale žádné mosty. Naštěstí kromě úst máme ruce, abychom po všem zbytečném, co dokážeme vyslovit, to přemostění i beze slov vytvořili.

Pár ve třetím okně se ještě musí učit. Zatím došli jen k poznání, že ústa jsou stvořena pro komunikaci. To je pravda. Ale ještě nevědí, že nejefektivnějším způsobem, kterým se ve vztahu ústy komunikuje, je polibek. Je rozhodně účinnější než nejlepší proslov našeho života, kterého už za okamžik litujeme. A litujeme ho vždycky, pokud druhého opravdu milujeme.

Je tak těžké - místo urážek - říct MILUJI TĚ tomu, koho milujeme?
Je tak těžké říct MILUJI TĚ tomu, koho milujeme? Je opravdu o tolik snazší mu ublížit?

Naši ukvapenou vášeň totiž dostihne rozum, který nám položí dvě jednoduché otázky:

  1. Proč ubližuješ někomu, koho miluješ?
  2. Proč ubližuješ sobě tím, že od sebe odháníš toho, koho miluješ?

Když jsem psal svůj první bestseller 250 zákonů lásky, věděl jsem, na který ze zákonů lásky lidé nejvíce zapomínají: Než bys mi ublížil, raději mě obejmi. Ten zákon nás totiž učí nadhledu, dovednosti zasmát se nakonec sobě.

Chcete příběh z mého soukromého života? Jednou jsem si domů přinesl v hlavě přetlak. Nesouvisel s Janou, někdo mě naštval, ale Jana mi pochopitelně posloužila jako nejbližší hromosvod. Měla to odnést, jen jsem potřeboval najít nějakou záminku, proč právě ji ranit. Záminku jsem objevil v odpadkovém koši: „Takže já mám hlad a Ty si dovolíš vyhodit tahle rajčata, i když ještě nejsou shnilá?“ (Pochopitelně už nahnilá byla.)

Jana beze slova, jen s úsměvem sáhla mezi odpadky, vyjmula nechutná rajčata a povídá: „Podal bys mi, prosím, talíř? Udělám Ti rajčatový salát.“

Nejdříve jsem myslel, že vzteky vybuchnu. Dělá si ze mě srandu? A pak mi to došlo – jo, dělá. Nevydržel jsem svou vlastní hloupost a rozesmál se. Ona také.

Stáli jsme na křižovatce, kde se mohly i rozejít naše cesty. Oba jsme totiž mohli bojovat o své ego. Oba jsme na druhém mohli začít hledat chyby. A kdybychom chtěli, nikdy bychom nepřestali, protože jsme lidé = máme nekonečně chyb, neznalostí a rezerv.

Říkám tomu zákopová válka. Funguje jako Papinův hrnec. Buď vztah dusíte stále víc, nebo prostě povolíte ventil a s uvolněním páry uvolníte veškeré zbytečné napětí. Je to na Vás.

Co doporučuji, když na Vás jde hněv a touha druhého porazit, zničit, „zadusit“?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -