Máš poslední rok života, řekli mu v 17 letech. Jak byste s ním naložili?

Zachovi to řekli lékaři týden před začátkem posledního ročníku střední školy. Toho ročníku, ve kterém žáci přemýšlejí o své budoucnosti – a on nemohl.
- Reklama -

Woody Allen řekl: „Chceš-li Boha rozesmát, řekni mu své plány do budoucna.“

Mám to stále na paměti. Snažím se myslet dlouhodobě, jako bych nikdy neměl umřít, ale současně žádný čin zbytečně neodkládat, jako bych měl žít už jen dnes.

A kdykoli se potkávám s Vámi, čtenáři magazínu FC, často v nejtěžších chvílích, které zažíváte, opakuji to i Vám: Važte si každého dne jako daru, protože jednou se promění pouze v sen.

Ostatně, vzpomeňte si na Zacha…

Zach a Amy si slibují, že se vezmou. To ještě nevědí, že to nebude možné...
Zach a Amy si slibují, že se vezmou. To ještě nevědí, že to nebude možné…

Zachu Sobiechovi bylo čtrnáct let a jako každý z nás vůbec nepochyboval, že bude mít nekonečně dlouhý život, když v tom mu lékaři objevili osteosarkom, zhoubný nádor kostní tkáně, postihující děti. Zkráceně: rakovinu kostí.

V následujících třech letech podstoupil deset operací a jednadvacet ozařování, až mu lékaři sdělili ještě těžší ortel: „Rakovina se rozšířila do pánve a plic. Zbývá Ti nejvýš rok života.“

  • Poslední rok života. 
  • Co byste v té chvíli udělali? 
  • A říkali byste „JEŠTĚ jeden rok“, nebo „UŽ JENOM jeden rok“?

Zachovi bylo sedmnáct. Zprávu se dozvěděl týden před začátkem školního roku. Měl ho čekat poslední středoškolský ročník – ten, ve kterém všichni studenti plánují svou budoucnost; teď přece „teprve začíná život“, říkají.

Čemu byste ten rok věnovali Vy?

Zach s Amy ve škole
Zach s Amy ve škole. Divíte se, že se usmívá, když se jeho čas krátí? No, a KDY JINDY?

Zach byl zamilovaný do této Amy. Se stále slábnoucím tělem se snažil akceptovat, že si ji nejspíš nebude moci po škole vzít, jak si spolu slíbili. A navíc že, až odejde, ona bude tou, která na tuto realitu v našem světě zůstane sama.

A tak se jí Zach rozhodl pomoci. Ten rok, o kterém nevěděl, jestli se vůbec ROKEM stane, věnoval něčemu neobvyklému. Začal se učit zpívat.

U kytary složil a s kamarády nahrál nádhernou píseň Clouds (Oblaka), ve které své Amy nabídl vysvětlení, jak se má na jeho odchod po celý zbytek svého života dívat: „Do oblak stoupáme proto, že výhled je odtud krásnější.“

V dopise na rozloučenou, který jí měli rodiče předat, až přijde čas, jí napsal: „Nikdo na světě Ti nemůže slíbit, že s Tebou bude do konce Tvého života. Ale každý Ti může slíbit, že s Tebou bude do konce života svého.“

Zachu Sobiechovi bylo čerstvých osmnáct let, když zemřel. Odcházel doma, obklopený milovanou rodinou a Amy, která ho celou poslední noc držela za ruku.

Za ten necelý rok jí stihl zanechat šest písní. Clouds má na YouTube přes 13 milionů zhlédnutí. Přibližně 1900 z nich patří Amy, která přiznala, že si Zachův hlas pouští každé ráno – jako startér do nového dne. „Nastaví mě na správnou vlnu, abych ten den neřešila hlouposti a nezapomněla, že každý okamžik je zázrak, který v příští vteřině už nemusí být samozřejmostí.“

Myslete na to. A pokud se někdy zbytečně utápíte v problémech, které Vám v tu chvíli berou energii i radost, nahlédněte do magazínu FC. Využívejte čas. Inspirujte se lidmi, kteří pochopili, že život neměříme počtem dnů, kdy jsme naživu, ale počtem dnů, které opravdu prožijeme.

© Petr Casanova