Jak se stát celoživotní slabostí silného partnera

- Reklama 4 -

Jak dlouho jste neslyšeli pohádku?

Když jsem psal knihu Protože, vzpomněl jsem si na jednu, kterou jsem vyprávěl dětem. Ale zdaleka jen pro ně nebyla…

Tehdy skulinou v dřevěných okenicích zpívala meluzína, v krbu praskalo smrkové dříví a já se uvolil, že uspím kamarádčiny dvě malé dcerky.

„A pak spolu žili šťastně až do smrti,“ zakončil jsem pohádku.

„Ale jak, strejdo?“ vyhrkla ta první všetečka.

„Hloupej Honza a bohatá princezna? Jak by jim to mohlo vydržet?“ ťukala si na čelo ta druhá.

Usmál jsem se. Vida, chtějí přídavek. Rozhodl se tedy vyprávět pohádku všedního života. O vztahu, v němž se jeden druhému stáváme příjemnou slabostí – oporou, kterou je těžké nahradit.

„Jak, strejdo, jak?“ naléhaly ty malé zvědavky.

Urovnal jsem jim péřovou duchnu až pod bradu a začal: „To bylo tak…“

pohadka

1. pohádkový rozdíl: Zatímco většinu lidí v začátcích zajímají na druhém jen přednosti, pohádkový partner hledá slabiny a učí se je přijmout.

Nejprve jsem ze stromečku sejmul vánoční papírový řetěz a škubl jím. V jednom místě se přetrhl.

„V jakém místě praskl?“ zeptal jsem se obou udivených treperend. „V nejslabším, nebo v nejsilnějším?“

„V nejslabším přece!“ zavolaly samozřejmě.

Už ve své první knize 250 zákonů lásky jsem psal, že každý vztah je jako takový řetěz. Praskne tam, kde je jeho nejslabší místo. K čemu je nám pohledný partner, když na něj není spolehnutí, je to lhář, podrazák, násilník nebo pštros, který při prvním problému strčí hlavu do písku, jen aby ho nemusel řešit nebo svou chybu přiznat?

Kdykoli si vybíráme druhého jen podle jeho předností a zavíráme oči před jeho nedostatky, odsuzujeme se k nelítostnému prozření. Jednoho dne vztah právě v nejslabším bodu povolí. Aby dlouhodobě vydržel, musíme v první řadě zajímat o slabiny. Učit se je akceptovat, pak jako by se vytratily. Ostatně, často se skutečně i vytratí, protože na tom, co nemusí skrývat, může druhý bez studu a výsměchu pracovat, odstraňovat to.

Přijímejme tedy partnera takového, jaký je. Kompletně i s vadami – nějaké máme každý. Nesledujme jen líc, najděme i rub. Bavme se o něm, nevyčítejme ho a nesnažme se hned druhého měnit. On to zvládne sám, když to půjde a bude mít motivaci. Nikoho z nás přece nedefinují chyby, které máme, ale to, jak k nim dlouhodobě přistupujeme.

Pohádkový partner je natolik moudrý, že chápe, že i druhý je „jenom“ člověk; že nemůže být dokonalý; ale že může být tou nejlepší verzí sebe sama, pokud ho podpoříme.

Jakou největší chybu dělají lidé ve vztahu a jak ji odstranit?

Otočte, prosím, na 2. stránku. 

- Reklama 5 -