Z anděla ďáblem a zpět aneb Jak překonat citovou manipulaci

- Reklama -

1. doporučení: Dávejme si pozor na projekce

K psaní knihy Protože mě inspirovalo mnoho lidí, kteří kroutili hlavou nad svými přáteli. „Jak s někým takovým může žít?“ „Vždyť je pod jeho vlivem!“ „Copak to nevidí?“

Objasním to. Tito pozorovatelé viděli a hodnotili skutečný svět. Jenže ti, kdo sdílí svůj čas s citovými manipulátory, nežijí ve skutečném světě. Žijí v takzvaném PROJEKČNÍM světě.

Citový manipulátor svými slovy vytváří odlišný svět, než je ten skutečný. Můžeme si jej představit jako panoramatické plátno, které je všude kolem nás a na které citový manipulátor promítá své starosti, předsudky, interpretace, a to všechno objektivem vlastního vnitřního neštěstí. Ano, to on je nešťastný – kvůli nám!

Projekční chování poznáme především podle toho, že se člověk zříká odpovědnosti za své vlastní jednání, popírá dohody, a čím více důkazů o jeho nepravdě mu snášíme, tím manipulativněji argumentuje (tím více je to naše chyba). V jeho (projekčním) světě jsme například ti, které on MUSÍ podvádět, protože s ním nespíme. A když se bráníme, že bychom s ním spali, ale… (doplňte cokoli), dozvíme se o sobě ještě horší věci (smrdíš, stárneš, nudíš…), které se prohlubují tím víc, čím více se snažíme dobrat řešení. O nalezení řešení tu totiž vůbec nejde.

Řešení se týká skutečného světa. Jenže my musíme být udržováni v umělém, matoucím, chodit jako po vaječných skořápkách kolem člověka, který „nedělá chyby“ a „nemusí tudíž za nic přijmout odpovědnost“.

2. doporučení: Dávejme si pozor na odsouzení

Ach, jak snadné to je… být jako on! Nezapomínejme však na to, že kdo soudí, ten neporozumí. A kdo porozumí, ten nesoudí.

Odsoudit člověka, který spaluje jako kopřiva, není snadné, stejně jako ho pochopit. Ale právě proto to musíme dokázat. Proč? Protože si díky tomu uvědomíme, proč to dělá, a tudíž proč chyba není na naší straně.

Toto je klíčový bod. Citoví manipulátoři jsou totiž dvojího druhu. Jednak ti, kteří jsou nebezpeční. Přes citovou manipulaci se dostávají k majetku, dětem, vydírání. Jsou horší než lupiči, ke kterým nemáte žádný citový vztah a snadno je odepíšete. O manipulátorech v lásce je ale velká část knihy Protože. Proto je tu nebudu dál rozebírat.

Druhou skupinou jsou citoví manipulátoři „k politování“. Ničí své okolí ne proto, že by to chtěli. Jejich přístup je odrazem hluboké citové nevyrovnanosti, spojené s nedostatečnou schopností ji zvládat, a to obvykle už od dětství.

My všichni se občas houpeme jako na vlnách. My všichni občas viníme druhé z toho, že se podílejí na našem pádu nebo neúspěchu. My všichni občas už v té chvíli, kdy osočení vyřkneme, víme, že jsme chybovali sami. My všichni jsme občas tak slabí, že nedokážeme ukázat jen na sebe. Jenže my všichni také víme, že dokud se zříkáme odpovědnosti za své výsledky, ty výsledky se nezlepšují. Protože není, kdo by je zlepšil.

Právě tím nás život učí (po počáteční skepsi a slabosti) se nakonec zvednout a postavit se na nohy sami. Tohle zvládneme často i proto, že jinou možnost už nevidíme.

Lidé, kteří s druhými manipulují, ovšem svými vztahy ukazují své vnitřní utrpení a svůj vnitřní zmatek, a to hlavně tím, že útočí namísto omluvy, že obviňují namísto přijetí odpovědnosti. Nejsou schopni se vypořádat s neštěstím ve svém nitru, a tak ho promítají na plátno ve svém okolí, na lidi, kteří to nejvíce schytají právě proto, že jsou nejblíž.

Ach, jak snadné je odsoudit je. A jak těžké je změnit je. Protože nikdo se nezmění kvůli nám (to si jen rádi namlouváme), lidé se pozitivně mění jedině kvůli sobě – že se v první řadě sami změnit chtějí.

Jak napomoci změně ďábla v anděla?

Jak z citového manipulátora udělat partnera, jímž od začátku předstíral, že je?

Otočte, prosím, na 3. stránku.