V zajetí žárlivosti a strachu: Proč se zbytečně trápíme

Existují dvě možnosti, jak naložit s emocemi. Buď je ovládat, nebo se jimi nechat ovládat. Když dopustíme to druhé, proč si myslíme, že jsme potom špatní, porouchaní?
- Reklama 4 -

Občas se ptáte: Jsem v pořádku, když…

  • žárlím?
  • závidím?
  • mám strach?

Pokud nejsem, jak se mám změnit?

A pokud jsem, proč mi to bere sílu?

Míval jsem v hlavě podobné otázky, než jsem uslyšel dalajlamu říkat: „Jsou jen dva druhy problémů. Jedny mají řešení, a proto je zbytečné se jimi trápit, a druhé nemají řešení, a proto je také zbytečné se jimi trápit.“

Nástroje v nás

Tehdy mi došlo, že emoce nemáme náhodou. A že žárlivost, závist i strach jsou nástroje, které potřebujeme nejprve správně pochopit, abychom s nimi mohli správně zacházet. Jsou jako nůž. Tím, když jej správně pochopíme a použijeme, si uřízneme z bochníku, a naopak když jej nesprávně pochopíme nebo použijeme, si uřízneme prst.

Nůž není dobrý ani zlý. Je mravně indiferentní. V „dobrý“ nebo „zlý“ se mění pouze v rukou člověka. Ten i plnicí pero může proměnit ve vražednou zbraň.

Stačí málo. Jeden pocit. Jedna myšlenka vnuknutá třeba i kamarádem. A najednou jsi přesvědčen, že vztah není v pořádku, že druhému nemůžeš věřit. Ale proč? Proč se to děje?

Dobré ani zlé nejsou ani žárlivost, závist nebo strach. Jsme jimi vybaveni proto, abychom si jimi pomáhali. Anebo škodili. To už záleží na nás.

Žárlivost není zlá. Vyjadřuje, že nám na někom záleží a že ho nechceme ztratit. Nabádá nás, abychom nedělali nic, čím o druhého přijdeme. Paradoxem je, že mnoho lidí vlivem žárlivosti (a touhy nepřijít o druhého) dělá právě to, čím druhého ztrácí. (Jak se tomu vyhnout, píšu v knize Dvanáct srdcí.)

Přemýšlej víc, proč se to děje

Strach také není zlý. Vede nás k obezřetnosti. Chce, abychom něco, na čem záleží, dělali zvlášť opatrně. Paradoxem je, že mnoho lidí pod vlivem strachu (a touhy neudělat to, na čem záleží, špatně) neudělá raději vůbec nic. (Jak se tomu vyhnout, píšu v knize 100 nejkratších cest k Tobě.)

Nejsem věřící, ale mám respekt před entitou, která nás stvořila. Stvořila nás totiž úžasně. Například strach propojila nejen s naší myslí, ale i s tělem.

  • Když se lekneme, strneme – to abychom neudělali žádný zbytečný pohyb, kterým bychom popudili divoké zvíře (ano, je to v nás už od pravěku) k obraně útokem.
  • Když se lekneme, navíc zbledneme – to jak se krev stáhne hlouběji do těla, abychom v případě zvířecího útoku a povrchového zranění jen tak nevykrváceli.
  • Když se opravdu hodně lekneme, můžeme dokonce vypustit obsah střev do kalhot – to abychom v případě vážnějšího poranění zvířetem a roztržení střev neotrávili tělo  vlastními jedy.
Strach říká: Raději dvakrát měř, než řízneš. Ale neříká: Neřízni.

Žárlivost, závist, strach i všechny ostatní nástroje, jimiž jsme vybaveni, nám mají pomoci přehodnocovat své životní cesty, způsoby a hodnoty. Se všemi ale musíme zacházet s mírou.

Všechno je totiž jako mince. Má to dvě strany. Pozitivní přístup nás učí uvědomovat si v každé situaci OBĚ strany. Jinými slovy: Pozitivní přístup neznamená, že všechno je jen dobré. Znamená, že na všem zlém je něco dobré. I na tom, jací jsme.

Umíme sami se sebou správně zacházet? Jak si i v těžkostech zachovat klidnou mysl a pozitivní přístup? Přečtěte si tento magazín FC o pozitivním životě. Tištěný Vám zašleme až domů, když uvedete své údaje zde; jste-li na cestách, elektronickou verzi tohoto vydání využijete v chytrém telefonu nebo tabletu zde.

A nezapomeňte: Nelze mít pozitivní život s negativní myslí.

© Petr Casanova

- Reklama 5 -