Prohráls? Pokračuj! aneb 5 mentálních kroků k Tvému cíli

Když vidíš bahno, kterým se brodíš, chce se Ti přestat. Ale když se později ohlédneš a uvidíš bahno, kterým ses přebrodil, pak oceníš sebe i cestu.
- Reklama 4 -

Když jsem křtil svou novou knihu a v zaplněném divadle se lidé vydrželi ptát pět hodin, otázky směřovaly nejen na vztahy, ale i obecnou motivaci.

Jeden zněl: Proč, i když máme cíl, na kterém nám záleží, nevydržíme cestu přes všechny překážky? To máme tak malý cíl? Nebo tak slabou motivaci?

Usmál jsem se, protože tohle řeším dnes a denně. S lidmi, kterým se nedaří podnikání, hubnutí, pravidelné sportování – kteří se označují za neschopné.

Ne, není to ani malým cílem, ani slabou motivací, ani neschopností. Ti lidé na to mají. Nevydrží jen proto, že si špatně vykládají své dílčí prohry.

Když Ti autobus ujede, vzdáš cestu?

Kdo chce, hledá způsoby. Kdo nechce, hledá důvody. To platí v cestě za jakýmkoli cílem.

Ta cesta znamená dostat se z bodu A (kde jsme) do bodu B (kde chceme být). Představme si, že tam jede autobus. Když nám ujede, vzdáme cestu? Nebo počkáme na další, a když další nejede, hledáme jiný způsob, jak se do bodu B dostat? Jistěže to druhé.

Proč tedy vzdáváme svou cestu, do které se chceme a potřebujeme dostat, jen proto, že prozatím prohráváme?

„Nevzdávej se kvůli jedné špatné životní kapitole. Tvůj příběh tady nekončí.“

Poslední vydání svého magazínu FC jsem zaměřil na pozitivní myšlení. Nahlédněte do něj. Myšlenky určují naše pocity. Ovlivňují naše činy. Uvozují naše výsledky. Udržujeme-li si pozitivní myšlenky (věříme v úspěch), o úspěch se dál snažíme a hledáme lepší cestu.

Dílčí prohra není definitivní neúspěch. Dílčí prohra je součástí ponaučení, náběru zkušenosti a cesty k úspěchu. Prohrajeme? Fajn, tak pokračujme. Znovu a lépe. Dokud neuspějeme. Když se nevzdáte a když se ponaučujete, nemůže se to nepodařit. Nejde přemoci člověka, který se nikdy nevzdá.

Ať tedy usilujete o lepší postavu, pracovní postavení, jakékoli zlepšení, udržujte si hlavně pozitivní myšlení. Jak?

1. Počítej i malá zlepšení

Možná necvičíš tak důsledně. Možná nedodržuješ svůj jídelníček. Možná jsi sešel z cesty jakkoli jinak. Nevadí. Ale přemýšlíš o tom, chceš změnu a něco pro ni děláš. Poznáváš, že to není snadné, že se musíš zbavit starých zlozvyků, učíš se. Už to je úspěch! Ber si energii z malých úspěchů, pamatuj, že velikost úspěchu se neměří tím, čeho dosáhneš, ale počtem překážek, které jsi cestou překonal.

Sčítej tedy nejen své výhry, ale i své prohry. Na nich rosteš.

2. I drobné změny Tě posouvají

I malé změny v dlouhodobém měřítku přinášejí velké výsledky. Nemusíš vyjít schodiště na jeden zátah. I když si na každém druhém schodu chvíli odpočineš, ve výsledku vyjdeš až nahoru. Vědí to lidé, kteří se snaží hubnout nebo obecně žít zdravěji. Kdo si 2x týdně připraví oběd doma a nekonzumuje zahuštěnou restaurační stravu, týdně uspoří v průměru 300 kilokalorií, což dělá roční rozdíl přes 30 000 kilokalorií. A to už je znát. Stejně stačí nahradit bílý cukr medem, dezert ovocem. Jednou je to zanedbatelný rozdíl. Ale pokaždé?

Hlavně nikdy neříkej, že na něco nemáš čas. Tvé zdraví je Tvůj čas.

3. Nechtěj zlepšit jen dnešek, ale celý život

Je hektická doba. Chceme všechno rychle, nejpozději hned. Proto je tolik vzdávačů. Ale život tak nefunguje. Všechno, co stojí za to, roste dlouho. Díky tomu si opravdu vážíme toho, čeho dosáhneme, a dáváme si pozor, abychom o to nepřišli.

Největší počet jo-jo efektů je u rychlých diet, u liposukcí. Lidé jako by si nevážili výsledku, protože přišel příliš rychle – rychleji, než kdyby si ho odpracovali. Nebo se domnívají, že když dosáhnou cíle, boj skončil. Ne, s dosažením cíle boj o udržení cíle teprve začíná. Cesta, na které opravdu záleží, není na jeden den, ale na celý život.

Úspěch je životní styl.

4. Jez menší krajíce

Můj fitness trenér mi nadává, kdykoli se snažím ukousnout příliš velké sousto. Naučil mě nedávat si předsevzetí v jeden den, ale každý den. Rozdělit si velký cíl na menší postupné kroky a mít tak denně energii z prťavého pokroku, který je hračka udělat.

Udělat minutové „prkno“. Dát si třicet lehsedů. Nebo si dát krátkou procházku. A postupně si dávky případně zvyšovat. Taková pravidelnost vede nejen ke zdravému návyku, ale hlavně ke zlepšení bez zbytečného stresování a zklamání, když hned nepřeskočíme příliš vysokou laťku.

Pamatujme si: Nezáleží na tom, jak pomalu jdeme, hlavně když jdeme správným směrem.

5. Odstraň si z cesty zbytečné překážky

Je snadné si říct „Budu jíst zdravěji“, nakoupit si hromadu zeleniny, ale… Stejně snadné je pak dát si klobásu, když na ulici tak pěkně zavoní, neodolat chipsům, když je na návštěvě všichni chroupají, nebo rozbalit čokoládu, když jsou večerní televizní zprávy tak lekavé a je třeba „obalit si nervy“. A současně je tak těžké si zeleninu doma vařit, míchat do salátů a koktejlů, a vůbec – v ledničce nabité sladkými dobrotami si vybrat zrovna unylou okurku.

Trenér české fotbalové reprezentace Karel Jarolím říká: „Jí se hlavou.“ A má pravdu. To hlava rozhoduje, co sníme. To hlava se řídí zlozvyky, reflexy, pohodlností. Něco jiného je mít na stole v obýváku misku čokolád a mísu nakrájených kedluben, rajčat, paprik. Náš reflex (zobat to, co je po ruce) zůstane, ale obsah úst se změní. Mnohdy zjistíme, že při sledování televize pořádně nevnímáme chuť ani množství – že jde jen o zvyk.

Namíchat si smoothie je pochopitelně náročnější než otočit zátkou a pít slazenou limonádu. Udělat si salát je pochopitelně náročnější než roztrhnout obal a zakusovat milku. Vše, co si máme sami připravit, nás odrazuje. Princip všech populárních výrobků a pochutin je proto založen na rychlosti. Otevři a pij/jez.

Co si tedy připravit ranní müsli do ledničky už večer? Co si dopředu nastrouhat zeleninu, vyhrát si se zálivkou, tvorbou vlastního pečiva? Co díky tomu mít kontrolu nad tím, co vlastně jíme? Co kdybychom všechno, co nás svádí z cesty, prostě odstranili?

Cesta k úspěchu není těžká, to jen my si ji ztěžujeme.

Ať tedy směřujete po cestě k jakémukoli vysněnému cíli, přeji Vám na ní nejen hodně úspěchů, ale i hodně neúspěchů, které překonáte. Ty definují, co ve Vás opravdu je.

© Petr Casanova; k magazínu FC získáte přístup zde.

- Reklama 5 -