Procházíš peklem? Hlavně nepřestávej jít aneb 5 otázek k nalezení cesty vpřed

Peklo. Tvoje prověrka. Den do den budeš lépe chápat rčení: Co mě nezabije, to mě posílí.
- Reklama -

Ze zmuchlaného auta u krajnice vytáhl kamarád puberťáka, kterému ještě nebylo osmnáct a auto sebral tátovi. Lékaři chlapci řekli, že už nikdy nebude chodit.

V nemocnici ho kamarád navštěvoval se svou -náctiletou dcerou. Kluk, vyčítající životu takový osud, se uzavřel do sebe. Kamarádova dcera ho jediná podpořila:

„Naprosto Tě chápu. Taky mám spoustu snů a osud mi je neplní. Nikdo jiný mi je nechce splnit. Nikdo jiný je se mnou nechce prožívat.“ Načež vypočítávala, kam by se v životě chtěla podívat, ale nemá nikoho po svém boku.

Toho chlapce to nakoplo. Začal cvičit. Muži toho často pro druhé dokážou udělat víc než pro sebe, ale – musejí chtít.

V sobotu 7. 7. se on a ona brali. On k oltáři DOŠEL.

Aspirace versus inspirace

Co toho chlapce, procházejícího peklem, přimělo nezastavit, nerezignovat, ale pokračovat, a tím z pekla vyjít? Inspirace.

Motivace, která má sílu druhého změnit, se rozlišuje na aspiraci a inspiraci. Aspirace je, když někoho motivujete, aby si koupil permanentku do fitka. Jenže aspirace sama o sobě změnu nezajistí. Inspirace je, když někoho motivujete, aby do toho fitka denně chodil.

Dívka toho chlapce inspirovala. Respektive zajistila, aby se inspirovala sám – představou, co všechno by se v dívčině životě mohlo změnit, kdyby se změnil on sám.

Otázky přinášejí odpovědi

Víte, že v magazínu FC rád kladu otázky. Jsou jako světlo, kterým posvítím v tunelu. Nemusím říkat správné odpovědi, ani nechci. Co je správné pro Vás, sami „uvidíte“. Odpovědi jsou vždycky ve Vás.

Vzpomeňte si na to, kdykoli se Vám zdá, že nevíte, kudy kam. Otázky vyvolávají myšlenky. Myšlenky vedou k činům. Činy definují charakter. A síla charakteru je to, co Vás provede každým peklem – ať je to dílčí neúspěch v práci, nebo bolestivý zásah v soukromí.

Ačkoli je každý případ jiný, pokusím se zformulovat univerzální otázky, které mohou pomoci v „pekelných“ chvílích.

1. Kvůli čemu bychom teď mohli být šťastní, kdybychom chtěli?

Kdyby Vám to, co Vás trápí, teď svěřil Váš nejlepší přítel a požádal o povzbuzení, co byste mu řekli? Jistě byste našli pozitivní zrníčko. Proč ho tedy nemůžete najít sami pro sebe?

Je to prosté. Chybí Vám nadhled. Máte pocit, že jste se ztratili v hlubokém lese. Když se však na Váš zmatek dívá někdo z nadhledu, z hory nebo vrtulníku, zřetelně vidí cestu, kterou byste lesem mohli jít.

Šťastní lidé nejsou ti, kterým se neděje nic zlého, ale ti, kteří v tom, co prožívají, dokážou najít to dobré.

Potkávám mnoho lidí, kteří se hroutí ze špatného pracovního výsledku a jen proto život považují za špatný, a přitom je doma čekají zdravé děti.

Zkusme, místo trvalého zaměřování se na špatné, zodpovědět tyto pomocné otázky:

  • Co dobrého je na mém životě?
  • Jakou zkušenost/ponaučení si z toho špatného odnáším?
  • Čeho se díky dnešku už příště vyvaruju?

2. Jaký problém nemáme a můžeme za to být vděční?

Nelze mít pozitivní život s negativními myšlenkami. Změnit energii a nahradit negativní myšlenky pozitivními lze mnoha způsoby (více v aktuálním magazínu FC Jak si udržet pozitivní myšlení). Všechny vedou ke změně energie – ke schopnosti usmát se, právě když život není snadný nebo tak dokonalý, jak jsme si plánovali.

Pozitivní energie vede k pozitivním myšlenkám, pozitivní myšlenky k pozitivním činům a pozitivní činy k pozitivním výsledkům, které následně posilují pozitivní energii a celý kruh se tím uzavírá a zefektivňuje.

A mnohdy stačí jen si uvědomit jak to dobro, které prožíváme (viz 1. otázka), tak to špatné, co neprožíváme.

S odpovědí na tuto otázku je zpravidla spojeno uvědomění, že to špatné, co neprožíváme my, prožívá někdo jiný. Jsme-li již pozitivně naladěni, napadne nás tomu člověku pomoci. Tím se naše pozitivní myšlenky mohou změnit v pozitivní čin a pozitivní výsledek, který naší „pekelné“ současnosti dá dokonce smysl, hodnotu a užitečnost.

3. Čeho se zbytečně držíme a měli bychom se toho pustit?

Prožíváte negativní křeč? Špatná myšlenka, která Vás trápí, se neustále vrací? I v noci se budíte uvědoměním, co všechno nemáte a chtěli byste mít, respektive co všechno máte a nechtěli byste mít?

Jako byste sami sobě byli největším nepřítelem, negativním našeptávačem. Zkuste to vzít z opačného konce. Místo ponižování se za to, čeho jste nedosáhli, se začněte oceňovat za to, čeho jste kdy dosáhli.

Negativní křeč povolí. Ve svých očích zdaleka nebudete outsidery. Všichni máte něco, za co se můžete ocenit. Protože všichni máte za sebou mnoho chyb. Nesledujte jen to, že jste je udělali, ale také to, že jste je překonali – poučili se z nich. To není málo. To je růst.

Mnoho lidí si myslí, že nejvíce síly stojí něco dobré získat nebo si udržet. Ne, daleko více síly stojí se něčeho špatného zbavit.

Kdykoli se v těle děje něco špatného, bolí to. I následná operace. I následný pooperační stav – hojení, regenerace. Chce to čas a trpělivost, než do prázdna po špatném postupně vtlačíme něco dobrého.

4. Co očekáváme od sebe a od druhých?

Je snadné svalovat vinu za svou přítomnost na druhé. Na jejich podrazy, pomluvy, záškodnictví. Tím ale popíráme svou vlastní odpovědnost, a to je špatné. Proč?

Dokážeme-li si přiznat odpovědnost za vlastní chyby, říkáme tím současně: „Co mohu zavinit, to mohu odčinit.“ Naopak, svalujeme-li vinu na druhé, říkáme tím současně: „Já nic, já muzikant. Co jsem nezavinil, nemohu ani odčinit.“

Rozdíl mezi těmito dvěma přístupy je v tom, že v prvním případě dokážeme pohnout se svým životem. Ve druhém případě čekáme, až to za nás udělá/napraví někdo jiný. Včetně života.

Neočekávejme od života, že před nás nebude klást velké překážky. On to dělat musí, v našem zájmu. Jedině překonáváním překážek rosteme. Nezajímejme se tedy o velikost překážek, ale o to, jak velcí jsme my sami.

Malé problémy nám nikdy neumožní zjistit, co je opravdu v nás. Nejlepší způsob, jak poznat sami sebe, zjistit, co dokážeme, a aktivovat v sobě svůj potenciál, je pokusit se postavit problémům, které jsou i větší než my. Zajímejme se o své limity, čelme silnějším soupeřům, než jsme sami, ti nás donutí ze sebe vymačkat maximum.

Očekávejme tedy od druhých, že nám mohou život ztěžovat. A od sebe očekávejme, že to právě tehdy nezabalíme a budeme se učit hledat cestu, jak vzniklý problém překonat. Tím totiž rosteme. Tím způsobujeme, že nás stejný problém už příště nezaskočí, respektive ani nepotká.

5. Kdo/co potřebuje naše odpuštění?

Věřím, že po smrti se mě první entita, kterou potkám, zeptá: „Tak jak bylo v ráji?“

Každý z nás si totiž ve své mysli neustále nese prostředí, které může být buď jeho rájem, nebo peklem. Není to chyba okolností, že se jimi trápíme.

Nejvíce bolesti si člověk vytváří v životě sám – tím, jak odmítá přijmout to, co bylo, tím, jak odmítá tvořit to, co může být, a tím, jak se bojí toho, co bude.

Učme se odpouštět – v první řadě sami sobě chyby, kterých jsme se dopustili, a ve druhé řadě ostatním, že i oni jsou omylní. Odpusťme si, když zapomínáme, že ne všechny vztahy jsou určeny na celý život – že život je jako kniha a postavy, které potkáme na začátku, v příběhu nemusejí vytrvat do konce.

Odpuštěním nezměníme minulost, ale přítomnost a budoucnost. Odpuštěním necháme to špatné, co bylo, odplynout. Stalo se to, budiž, díky za zkušenost. To je celé.

Nebuďme k minulosti negativní. Je naším hlavním učitelem. Bolestí nás učí stejné chyby už nikdy neopakovat.

Sečteno, podtrženo: Co už nyní víme lépe?

  • Procházíme-li peklem, hlavně nepřestávejme jít. Jinak z pekla nevyjdeme.
  • Nedopusťme, aby bolest z poznání v minulosti způsobila strach z budoucnosti. Naopak, právě díky poznání jsme zkušenější, ponaučenější, moudřejší.
  • Nejsme tím, kým jsme byli, když jsme chyby udělali. Právě díky minulosti jsme se stali tím, kdo už stejné chyby neudělá.
  • Minulost vytvořila přítomnost, ale nevytváří budoucnost. Co bude, o tom rozhodujeme my teď. Žijme tím, co nám dává dnešek, ne tím, co nám vzal včerejšek.

Nyní, prosím, pohlédněte znovu do minulosti. Co vidíte, to závisí na tom, jak se díváte.

Neměli byste vidět to, co jste ztratili, ale co jste naopak získali, co jste se díky ztrátě naučili.

V mé minulosti je strašně chyb. Díkybohu! Je toho tolik špatného, co už nikdy neudělám… a o co bude moje budoucnost lepší.

Potřebujete pomoci se svou současností? Máte problém se sebevědomím, sebepřijetím, sebeúctou? Laborujete se sebejistotou, sebeláskou, sebehodnotou? Nebo se s tím potýká někdo ve Vaší blízkosti? Magazín FC vychází každé dva měsíce jako ucelený seriál, letos na témata Jak si udržet pozitivní myšlení, Jak být sám sebou atd. K odběru se můžete přihlásit zde

Na dovolené nebo v zahraničí lze číst magazín FC elektronicky na mobilu nebo v tabletu, aplikaci stáhnete zde

© Petr Casanova