Čím dál se dostáváš, tím dál chtěj jít, říká bojovnice s 98% ztrátou sluchu

Neměla nikdy slyšet druhé ani sama sebe. Přesto dnes nepoznáte, že má jen dvouprocentní sluch. Mluví několika jazyky, bezvadně odezírá ze rtů a promovala dokonce na univerzitě v USA.
- Reklama 4 -

Nikdo nejsme dokonalý. Já ani Vy. Dovolte mi, prosím, dvě otázky:

  • Jaký je Váš nedostatek?
  • A proč Vás limituje?

Nerozumíte poslední otázce? Myslíte si, že nedostatky jsou od toho, aby nás soužily a omezovaly? Pak se nacházíte ve správném článku.

EVA MICHÁLKOVÁ totiž říká pro Vás překvapivou větu: „Díky své vadě jsem vnitřně vyrovnaná.“ Nechápete, jak je takové slovní spojení, takové myšlení možné?

Pak Vám povím Evin životní příběh.

Když jí byly dva roky, maminku už znepokojovalo, že Eva nereaguje za zvuky. Pediatrička jí ovšem sdělila: „Všechno je v naprostém pořádku, Eva je jenom neposlušná.“

Mamince to nedalo spát. Nechala Evu vyšetřit na foniatrické klinice a výsledek byl skličující: Malá je neslyšící. Jednou provždy.

Ano, Eva má od narození 99% ztrátu sluchu na každém uchu. Se zdravotním sluchadlem je na tom o něco lépe.

Co je však fascinující, při osobním setkání s ní nepoznáte rozdíl. Naučila se odezírat i mluvit, ačkoli bez sluchadla sama sebe neslyší.

V devatenácti letech dokonce postoupila do finále světové soutěže Miss Deaf World, kde vedle krásy zaujala tím, že jako jediná z neslyšících nepoužívala znakový jazyk, nýbrž zcela normálně hovořila – anglicky jako česky.

Nemá snadný život. Kdyby měla, nepíšu o ní. Protože však nemá snadný život a bojuje, inspiruje. A pomáhá nám jinak pochopit několik slov a situací, kterých se možná v životě bojíme.

Připraveni? Pojďme na to.

Co je to překážka?

Když půjdete lesní pěšinou a náhle uvidíte, že ji před Vámi přehradil padlý strom, čím pro Vás tahle překážka bude?

  • Stopkou, která Vás přiměje hledat důvod, proč cestu vzdát?
  • Nebo výzvou, která Vás přiměje hledat způsob, jak překážku překonat a v cestě pokračovat?

Kdo vlastně jste? Právě Vaše chování u každé životní překážky pomáhá formulovat tuto odpověď. Ostatně, až si otevřete nové vydání magazínu FC Jak být sám sebou, které již směřuje do Vašich schránek, probereme si to víc.

Eva měla životní štěstí ve své mamince. Ta ji po zjištění diagnózy nevystrčila z komunity slyšících. „Navštěvovala jsem běžnou školku. Byla jsem aktivní, měla tudíž kamarádky a i učitelky mě měly rády. Maminka mi doma věnovala speciální péči. Učila mě mluvit s pomocí knížky. Seděla u mě a přímo do ucha se mi snažila diktovat různá slovíčka. Chtěla, abych je opakovala. A dělala to tak dlouho, než jsem je opakovala správně. Současně mi domluvila logopedku, která zlepšovala artikulaci, navíc jsem se učila číst a psát. Ano, už jako prcek,“ směje se Eva, „a tak jsem už v mateřské školce uměla číst a po obědě mohla ostatním dětem číst pohádku před spaním. Pamatuji si, jak mě to bavilo, jak jsem se na to pokaždé ohromně těšila…“

Tak tohle dokáže překážka. Najednou Vás posune dál. Odemkne ve Vás schopnosti, o nichž jste netušili, že je máte. Ty schopnosti by v případě rezignace zůstaly pohřbeny v člověku. Když ale bojujete, můžete zjistit, že náhle zvládáte dokonce víc než jiní.

Na Evu mohli být všichni pyšní. Ve školce tomu tak bylo. Na základní škole už přišly těžší časy.

Zatímco ostatní (zdravé) děti začínaly první třídu ze stejné startovní čáry, Eva byla napřed. A to některé spolužáky silně štvalo. To, co na ní mohli obdivovat, bylo tím, pro co se stala černou ovcí. „Neutekla jsem šikaně. Dlouho jsem si myslela, že jsem pronásledována pro vadu sluchu. Ve skutečnosti mě ale šikanovali pro mou chuť učit se novým věcem, a to navzdory vadě sluchu.“ Jinými slovy: Těm šikanujícím dětem vadilo, jak může mít lepší prospěch než ony, když má zjevný nedostatek.

Jen vsuvka: Pokud Vám někdo nepřeje Váš úspěch, Vaše odhodlání jít vpřed, přemýšlejte, proč to dělá. Možná by Vám mohl povědět něco o svém dětství a svých komplexech z úspěšnějších, nebo naopak neúspěšnějších lidí. Právě v dětství se totiž formuje charakter.

Co je to ponižování?

Představte si, že jste zdravé, slyšící dítě, které má horší prospěch než jiné, neslyšící dítě. Sedíte ve stejné třídě, a i když Vaše spolužačka Eva má sluchadla, pořád máte lepší možnosti než ona.

Třeba: „Při ústním výkladu látky pro mě bylo velmi těžké odezírat slova z pohybu učitelových rtů a současně si zapisovat poznámky do sešitu. Jako neslyšící můžete buď jedno, nebo druhé. Ne obojí najednou.“

A přesto má Vaše spolužačka Eva lepší výsledky. Nedokážete obstát ani stejně jako ona.

Co je problémem tohoto Vašeho pohledu? To, že posuzujete svou kvalitu podle druhých. A proto pak nenávidíte ty, kteří jsou „lepší“ než Vy.

Šikanující děti se poměřují se svými obětmi z čiré hlouposti, protože netuší, že neexistují dva stejní lidé a i handicapy jsou velmi relativní. Člověk s takzvaným handicapem může být tak odhodlaný překonat svou slabost, že vyvine mnohem větší vnitřní sílu než člověk bez handicapu, který není nucen k sebezlepšování.

Jak tedy uvažuje ten, kdo šikanuje? Vadí mu, že někdo jiný má lepší prospěch. Protože se však sám zaměřuje pouze na druhé, není schopen svůj prospěch zlepšovat. Jediný způsob, jak se terči své nenávisti může prospěchem vyrovnat, je tehdy, když šikanovaný objekt začne mít horší známky. Pak se totiž známkám šikanujícího může přiblížit.

Proto šikanující lidé ponižují, degradují, zesměšňují, odrazují. Vadí jim to, co šikanovaný má a oni nemají. Snaží se mu něco vzít – alespoň sebedůvěru, spokojenost se životem, sílu. Problém je, že se šikanováním nesmějí přestat. Jinak by šikanovaný mohl znovu nabýt síly, sebedůvěry a spokojenosti a znovu se zlepšit. Zatímco šikanující zůstanou dole.

Je pouze otázkou času, kdy oběma stranám dojde, že jde o směšnou situaci: Šikanující sám sebe prezentuje jako silného a šikovaného jako slabého, ale skutečnost je opačná. Evě to došlo ve chvíli, kdy poznala i jiné spolužačky – kamarádky. Ty ji naopak podporovaly a zvedaly. Nemohly tedy být slabé. Slabý nikdo neuzvedne. A jestliže byly opakem šikanujících, musely být silné. Silný zvedá velmi rád, protože zvedáním sám posiluje. Zatímco slabý jen podráží.

Právě tehdy Eva pochopila, že základním pohonem slabých lidí je závist. A že je báječné, že právě ona – neslyšící holka – je terčem závisti.

Jak ji to změnilo? Co všechno následně dokázala?

Jakou inspiraci si z ní všichni můžeme vzít?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -