Až příliš hodní lidé: Co prožívají uvnitř a nikdo o tom nemá ponětí

- Reklama 4 -

Okolí o nich zpravidla říká: „To je moc hodný člověk.“

Nehádá se. Než by vyjádřil nesouhlas nebo protest, raději výtku spolkne. Když něco potřebujete, vždycky je k dispozici. Nezná slovo NE. Je v každé situaci vstřícný, usměvavý, všechno pochopí, a čemu nedokáže porozumět, to přijme. Když jste na něj zlý, promine Vám to. Nebo se to alespoň tak zdá.

Vypadá to, že všechno špatné snadno stráví. Ale co když zdání klame?

V novém vydání magazínu FC se věnuji všemožným dopadům toho, když nejednáme v souladu se sebou samými. Zabývám se mimo jiné depresemi, které můžeme snadno u druhých přehlížet, bagatelizovat je. Vyprávím o mnoha vnitřních ranách, které nejsou vidět, ale „krvácejí“ víc než rány zřetelné.

Setkávám se totiž s mnoha takzvaně hodnými/silnými lidmi. Jejich nevýhoda je jedna: Jich se nikdo neptá, jestli nepotřebují pomoc. Protože nikoho nenapadne, že ji potřebují. A v tomto článku ukážu proč.

Uvedu alespoň 6 rizik, která tikají jako časovaná nálož v příliš hodných lidech. Pokud jsme takoví, nebo takové lidi máme kolem sebe, prosím, dávejme na to pozor!

Internalizace

Na světě neexistuje člověk bez negativních emocí. Nikdo z nás není dokonalý. Každého z nás občas zasáhne nějaká bolest, chmurná vzpomínka nebo představa.

Existují však lidé, kteří negativní emoce polykají, dusí v sobě, nedovolí, aby vycházely ven.

A tak ty negace zůstávají v těle a uvnitř kvasí. Mění se v mentální záněty – úzkosti, deprese, závislosti.

Periodické výbuchy

Toto je důležité vzít na zřetel.

Ti lidé jsou jako papiňák. Logicky. Ten hromaděný tlak musí někdy ven. Úzkost, deprese a závislost se jednou za čas může proměnit v nenadálý výbuch. V hurikán, který zničehonic zavalí dítě, psa, partnera.

Jako by přišel odnikud. Ale problém je, že nevede k uvolnění, naopak. Ten příliš hodný člověk, který se „zachoval tak nepatřičně“, se okamžitě cítí strašně provinile. Omlouvá se. Lituje. Slibuje, že se to už nikdy nestane…

Ale příběh se tím opakuje. A za nějaký čas přijde další erupce.

Sebekritizování

Je dobré mít kritické myšlení, ale problém příliš hodných lidí je ten, že mnohem raději kritizují, obviňují a soudí sebe než kohokoli jiného.

I když jsou bez vlastní viny opuštěni, opakují: „To byla určitě moje vina.“ A i když jsou uhozeni, biti, zjevně manipulováni a ponižováni, opakují: „Nejspíš jsem udělal něco, co přimělo druhou osobu takhle ZASLOUŽENĚ jednat.“ Když ovšem s těmito lidmi mluvím, nikdy nemají ani nejmenší ponětí, čeho špatného se konkrétně měli dopustit. Ale jsou si jisti, že něco to určitě bylo…

Tento Kritik a Soudce v příliš hodných lidech neutichá. Nutí je být ještě hodnější. A když tito příliš hodní lidé seznávají, že ať udělají cokoli, nikdy to není dost dobré, o to větší cítí vinu, chybu, osobní nedostatek. Vedou zkrátka „mizerný život“. Paradox, že?

Jaká další, ještě horší rizika příliš hodným lidem hrozí?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -