Z anděla ďáblem a zpět aneb Jak přežít citovou manipulaci

Na začátku je to anděl. Udělá pro Tebe vše. Podbízí se. Obdivuje Tě. Obdarovává Tě. Způsobuje, že Ti s ním je nádherně. Jako v ráji.

Najednou s ním chceš být i Ty. Chybí Ti. Potřebuješ ho. Miluješ ho.

Pak se začne měnit. V ďábla. Dává Ti najevo, že ho miluješ málo, méně než on Tebe. Že musíš snést důkazy. „Jestli mě opravdu miluješ, tak…“ A Ty nevnímáš, že se stáváš jeho loutkou. Že děláš přesně to, co on chce. Že stále méně vidíš své přátele. Že si na sebe bereš jeho půjčky. Že svou sebehodnotu začínáš posuzovat podle toho, co on říká.

Už neslyšíš, co je na Tobě dobrého, jen to, co je na Tobě špatného. A to slýcháš často. V hlavě se Ti tak zabydluje lež, které ovšem časem uvěříš: „Vždycky jsem tím špatným já.“

Z anděla je ďábel. Izoluje Tě. Tyranizuje Tě. Vysává Tě. A Ty pořád zmateně zůstáváš, protože – miluješ. To jediné se nezměnilo. Láska je nejúrodnějším prostředím manipulace. Kdo totiž opravdu, bezpodmínečně miluje, ten neodchází. Za žádných podmínek.

Chyba jedině ve mně

Protože příští vydání magazínu FC Jak být oporou dětem bude obsahovat i téma Jak své děti ochránit před vnější manipulací, ukážu v tomto článku, jak manipulace probíhá na dospělých lidech v různých typech vztahů – nejen partnerských, i třeba pracovních.

Manipulace sama o sobě není negativní pojem. V logistice (dopravě a stěhování) je zcela běžný. Manipulace znamená přesouvání (například předmětu ve skladu) z místa na místo. Manipulace ve vztazích je také formou přesouvání. Z břehu Síly na břeh Slabosti. Z břehu Soběstačnosti na břeh Závislosti. Z břehu Štěstí na břeh Neštěstí.

Základním a společným argumentem všech manipulátorů je myšlenka: „Nezasloužíš si mou lásku. Děláš toho pro mě příliš málo. Jestli jsem se změnil, je to jen Tvoje vina.“

Cítíte? Tlak na emoce. Provokování srdce.

Tam, kde není zapojeno (slepé) srdce, mají manipulátoři problém. Racionálně uvažujícího člověka nelze tak snadno zmanipulovat. Racionálně uvažující člověk manipulaci pozná. Proto i manipulátoři v obchodě tlačí na emoční strunu. Snaží se deaktivovat rozum a hrát jen na emoce. Typicky senioři při předváděcích akcích nekupují rozumem, ale emocemi.

Manipulátor potřebuje v oběti utlumit rozum a rozjitřit emoce. Vyvolat emoční pouto. K věci nebo k sobě samému. Partnerské vztahy jsou ideální prostředí, protože nám připadá přirozené zamilovat se do někoho, kdo se k nám chová hezky. A stejně tak hledat v sobě chybu, jakmile ten, koho milujeme a kdo se k nám vždy choval hezky, najednou změní své chování, a navíc sám říká: „V Tobě je chyba!“

Ten člověk se k nám vždy choval hezky. Vše, co kdy říkal, byla pravda. Třeba, že jsme úžasní. Rádi jsme tomu věřili. A tak mu věříme i teď. Chyba je v nás. Jdeme ji hledat. A nikdy nepřestaneme. Protože ji nikdy nenajdeme.

Kéž se vrátí anděl

Býval to anděl. Nyní je to ďábel. Naší vinou, říkáme si.

To znamená: Jestli odstraníme svou vinu, opět se z ďábla stane anděl, uvažujeme.

Jenže v těchto počtech oslabeného rozumu tkví jeden zásadní omyl. Anděl se nemůže vrátit. Nikam neodešel. Ani nezemřel. Anděl totiž nikdy neexistoval. Od začátku k nám promlouval pouze ďábel, jen s bělostnou parukou a přidrženými andělskými peroutkami. Manipulátor je klasickým příkladem toho, že lidé se charakterově ve skutečnosti nemění, to jen maska jim jednou spadne.

Ďábel musel být převlečen za anděla, protože ďábla bychom nikdy nemilovali. Utekli bychom od něj. A on by nikdy nemohl oslabit náš rozum a zneužít naše emoce.

Ostatně, kdykoli budeme mít záchvěv rozumu a rozhodneme se od něj odejít, změní se zpátky v anděla. Upevní emoční pouto. Bude náš odprošovat, zapřísahávat, že nás miluje, že bez nás nepřežije, něco zlého si udělá… Zmanipulované srdce nedokáže odejít. Ne proto, že by bylo hloupé. Ale je dostatečně moudré na to, aby vědělo, že tuto zkušenost náš rozum potřebuje. Aby při jakékoli příští manipulaci zesílil, a ne polevil. A to nejen v partnerských vztazích, ale i v práci, rodině, mezi „přáteli“.