Umění být sám aneb 3 pravdy o lidech v našem životě

Chvíle pro sebe. Kdy jsme ji využili naposledy?
- Reklama 4 -

Když jsem byl u porodu svého prvního syna, chtěl jsem být sudičkou a mít tu kouzelnou moc dát mu 3 schopnosti:

  1. sebejistotu, aby si vždycky uvědomoval svou hodnotu
  2. odvahu, aby následoval své sny
  3. schopnost poznat, jak upřímně a hluboce, nebo naopak falešně a mělce, je někým milován.

Chtěl jsem zkrátka, aby se můj syn nikdy nebál samoty. A i když se sám ocitne, nikdy se necítil osaměle.

Problém osamělosti totiž nespočívá v tom, že jsme sami, ale v pocitu, že se o nás nikdo nezajímá. Speciálně, že nás nezajímá ten, na kom nám samotným naopak velmi záleží. Ve vztazích tohle strašlivě bolí.

Můžeš Tě obklopovat milion lidí, a přitom cítíš osamělost. Protože v tom davu není nikdo, koho zajímáš, komu na Tobě záleží. I když Ty v hlavě takového člověka máš. Znáš ho. Nemůžeš na něj zapomenout. Ale on zapomněl už dávno.

Od vydání nového vydání magazínu FC Jak si udržet pozitivní myšlení se ve Vašich e-mailech opakují 3 dotazy:

Proč nám vlastně pořád záleží na někom, komu na nás nezáleží? 

Proč se trápíme pro ty, kteří se netrápí pro nás? 

Jak se naučit být sám a necítit se zbytečně?

Kdo zná mé knihyjistě si pamatuje 3 základní uvědomění:

  • To, že nedostáváme to, co si myslíme, že si zasloužíme, ještě neznamená, že si to nezasloužíme; možná to znamená, že si zasloužíme mnohem víc.
  • Když nám život nedává to, co chceme, dává nám to, co potřebujeme, i když tomu, že to potřebujeme, zpočátku nevěříme a nerozumíme.
  • Když s námi život zatřese, možná chce, abychom se probudii a něco si uvědomili, něco důležitého se naučili.

V tomto případě tři pravdy o lidech kolem nás. Snažme se je mít častěji na paměti…

Všichni lidé pro nás nebyli stvořeni. Ty správné musíme hledat, a nejen to. Také usilovat o to, abychom je neztratili. Tak jako oni nás.

Pravda číslo 1: Pouze NĚKTEŘÍ lidé nás zvedají výš

Když jsem byl malý, máma mi říkala: „Staneš se tím, s kým trávíš čas.“

Nerozuměl jsem tomu, dokud jsem nepostřehl, že na to, jak se cítím, má rozhodující vliv moje nejbližší okolí. Když jsem byl ve špatném prostředí, které mě sráželo, cítil jsem se mizerně, podřadně, nedostatečně. Začínal jsem si myslet, že jsem dost dobrý. Přitom stačilo vyměnit své okolí a pocit se změnil. Najednou jsem byl důležitý.

Proto si pamatujme: 

1. Celý svět je plný lidí, kteří nás budou chtít srážet. Ale pouze my rozhodujeme o tom, jak moc nám na nich záleží.

2. Bez ohledu na to, jestli nás dotyčný zvedá, nebo sráží, energii nám dává, nebo bere, podporuje nás, nebo kritizuje, pouze my rozhodujeme o tom, jestli mu věnujeme pozornost. Pokud si něčí zlé projevy bereme osobně a trápíme se tím, je to náš problém, ne jeho.

3. My všichni jsme průměrem pěti nejbližších osob, kterým věnujeme nejvíce pozornosti. Pokud se cítíme špatně, jsme ve špatné společnosti. Neznamená to, že musí jít o obecně špatného člověka. Nicméně ten člověk je v dané chvíli špatný pro nás.

Naším úkolem je v každé chvíli vybírat si a budovat vztahy tak, aby nám pomáhaly, ne aby nás zraňovaly. Obklopujme se lidmi, kteří respektují osobnost, jakou jsme; lidmi, kteří jsou na nás pyšní, obdivují nás, milují, podporují nás, když jsme sami sebou, a mají snahu dělat náš den a život světlejším, radostnějším. Jestliže dotyčný člověk takový není, ve vlastním zájmu mu věnujme méně pozornosti, jinak na to doplatíme špatnými pocity. Bude nám dobrou energii ubírat, protože nepřijme to, jací jsme, a my se pro to budeme trápit.

Ve svém magazínu, který Vám přináším každé dva měsíce, připomínám, že náš pocit je základem všeho. Jaké jsou pocity, takové jsou myšlenky; jaké jsou myšlenky, takové jsou činy; jaké jsou činy, takové jsou myšlenky. Jeden negativní člověk tak může způsobit naši negativní mysl. A s negativní myslí nelze žít pozitivní život.

Ano, úspěch, a to v jakékoli oblasti včetně pracovní, je o nalezení a rozlišení správných lidí.

A uhodnete, kdo je tím prvním základním člověkem pro nás? Jistě, my sami… Mysleme na to, ať jsme sami sobě nejlepším přítelem. Pak nebudeme nikdy osamělí, i když celý svět od nás odejde (viz článek Jak najít nejlepšího přítele v sobě).

Proč se cítíme špatně i po odchodu někoho, kdo se k nám choval špatně?

Proč toužíme po tom, aby se vrátil zpátky?

Proč máme špatné emoce, když je vedle nás, i když odejde?

Obraťte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -