3+1 výhod, které získáme, když přestaneme chtít měnit druhé

"Vždyť si to nezasloužím!"
- Reklama 4 -

Chtěli byste změnit někoho blízkého?

Nechová se k Vám hezky a Vy cítíte, že si to nezasloužíte?

Jenže to má háček, že on se změnit nechce?

Trápíte se pro něj, zatímco on se netrápí vůbec?

Cítíte zmar, přicházíte o energii, snažíte se hledat jinou cestu, ale všechny se zdají neúčinné?

Jak tedy změnit jiného člověka?

Už Platon řekl: „Nemůžeš změnit lidi kolem sebe. Jediné, co můžeš změnit, je to, které lidi chceš mít kolem sebe.“

S tím, jak dostáváte do schránek nové vydání magazínu FC, zaměřené na udržení pozitivního myšlení, ptáte se mě, jak já snáším případné nenávistné, nepřejícné, negativní projevy vůči své osobě; jak se obrňuji vůči zlým slovům a jak jsem se naučil nebrat si cizí výlevy osobně.

Myslím, že mě změnila bizarní příhoda.

Jednou jsem obědval v restauraci, kam vstoupil netradiční pár. Dva gayové se drželi za ruku. Bylo to ještě ve zkostnatělých dobách, kdy být jiný znamenalo být horší, a tak se hlavy hostů pohoršeně otáčely k těm spojeným pažím. Napjatá atmosféra se dala krájet. 

Ticho, ve kterém ustal i jindy nepřetržitý cinkot příborů, přerušila svým vysokým hláskem holčička od vedlejšího stolu: „Maminko, proč se ti dva pánové drží za ruku?“

Špendlík by bylo slyšet upadnout na zem, jak lidé dychtivě očekávali, co diplomatického maminka své dceři řekne. Žena ale poklidně urovnala sousto na vidličce a povídá: „Protože se mají rádi.“

A bylo to. Do protažených obličejů všech jedlíků jsem se rozesmál. Miluji totiž lidi, kteří nedělají čárku tam, kam patří tečka. Tomuto umění se říká žít a nechat žít. Nebo: Jít a nechat jít. Nemusíme na všechno hledat složitou odpověď. Život je totiž jednoduchý. To jen my si ho zbytečně komplikujeme.

Co nemůžeme pochopit, to stačí přijmout. Tak jednoduché to je. A platí to i o jedovatých slinách, které může kdokoli kdykoli na nás prasknout. Ten jed nevychází z nás, ale z něj.

Siddhártha Gautama, řečený Buddha, šel jednou vesnicí svých odpůrců. Jeden z nich vyběhl a Buddhovi sprostě nadával. Buddha ho se spokojeným úsměvem vyslechl. Neurvalec znejistěl: „Jak to, že nejsi naštvaný?“

Buddha se ho zeptal: „Když někomu koupíš dárek a on ho od tebe nepřijme, komu ta věc patří?“

Vesničan vyhrkl: „No… přece mně. Já jsem tu věc koupil!“

Buddha přikývl. „A přesně tak je to s tvým hněvem. Když ho nepřijmu, komu zůstane?“ A klidně odešel.

Chová-li se někdo zle a nám to vadí, nemusí být nadále součástí naší přítomnosti. Je naším rozhodnutím, zda se dáme otrávit, zda jedovaté útoky budeme složitě řešit a zda aktivně přepneme z dobré nálady do špatné, anebo zda přijmeme jako fakt, že někdo má potřebu řešit svou frustraci.

Dalajlama řekl: „Představme si souseda, který nás nenávidí a ustavičně se snaží působit nám problémy. Ztratíme-li sebekontrolu a rozvineme-li v sobě nenávist, pak to budeme my, kdo začne trpět špatným trávením, čí spánek se naruší a kdo bude nucen užívat všelijaké uklidňující prášky. Ovlivní to naši náladu. Přestanou k nám chodit přátelé. Zbělají nám vlasy a tvář naruší vrásky. A hrozí nám ještě vážnější zdravotní problémy…

A náš soused bude šťastný. Jeho přání se vyplnilo, aniž by nám sám přímo způsobil fyzickou újmu.

Když však navzdory všem učiněným křivdám zůstaneme klidní, zdraví nám bude sloužit dál, neztratíme optimismus a radost a naši přátelé nás dál budou navštěvovat. Pak naopak my do mysli souseda zaneseme skutečné chmury. A to je moudrá cesta, jak mu oplatit.“

Přestaňme se snažit měnit lidi. Nepřesvědčujme je zbytečně o svých pravdách. Oni mají své. Jsou ovlivněny jejich momentálními emocemi, které jsou černé, a proto vše vidí jako přes tmavou punčochu. Tomu, kdo má nasazené černé brýle, nevysvětlíme, že realita je barevná – pokud nebude ochoten sám si ty brýle sundat.

Povím Vám, co získáme, když se naučíme to prostě nechat být. Věřím, že za těch 3+1 bonusů to prostě stojí.

Pro jejich přehled otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -