7+1 návrhů, jak si už nekomplikovat vztah

Něco chceš vědět? Tak to řekni. Něco Tě trápí? Tak se svěř. Po něčem toužíš? Tak to udělej. Hlavně nemlč. Nestůj. Neužírej se. Ten druhý je tady od toho. Pomůže Ti. Zvládnete to. A postaráš se o jeho skvělý pocit. Tak jako on o Tvůj.
- Reklama 4 -

Zažili jste někdy hry ve vztahu?

Chtěli jste vědět, na čem jste, ale druhý to neuměl napřímo říct, kličkoval nebo si s Vámi dokonce hrál?

Bylo pro Vás těžké se v takovém člověku a vztahu vyznat? Zdá se Vám, že potřebujete vedle sebe někoho tak primitivního, že když řekne ano, myslí ano, a ne možná nebo spíše ne?

„Proč jsou vůbec vztahy tak složité?“ zeptal se mě muž, kterému žena nikdy neodpověděla včas. Ne proto, že by byla vytížená. Ale proto, že čekala, co to s mužem udělá, jestli po ní bude víc toužit, jestli… no, už si všechny její domněnky ani nepamatuji.

Když jsem byl ještě mladý, usiloval jsem o jednu krásnou dívku. V pátek v 17.25 hodin jsem se osmělil a napsal jí: „Mohu Tě dnes večer pozvat do kina?“ V 17.31 hodin mi přišla odpověď: „Vždyť přece víš, že v pondělí mám aerobik!“ Vysvětlení: Těch 17.31, kdy mi odpověděla, totiž bylo až v pondělí.

Neodpověděla mi v pátek, v sobotu ani v neděli. Když jsem se jí později ptal proč, přiznala: „Ta esemeska mi přišla, když jsem s kamarádkou seděla v kavárně. Přečetly jsme ji. Ona mi radila, ať neodepisuji, že budu vypadat žádaněji, že si budeš myslet, že o mně usiluje možná ještě někdo jiný, že nečekám na telefonu na Tvou zprávu, že…“ – no, už si ani její domněnky nepamatuji. A přitom já potřeboval přítelkyni, která mi na otázku jen odpoví.

„Proč jsou vůbec vztahy tak složité?“ kroutil hlavou ten muž.

Usmál jsem se. Ne, vztahy nejsou složité. To jen lidé si je zbytečně komplikují. Vztahy jsou tak složité, jak složité si je děláme. A na mě je každá komplikace příliš složitá. Jsem primitiv. Proto chci jednoduché vztahy.

Uzel a provázek

Jedním z nejmoudřejších lidí, které jsem v životě potkal a kteří mi pomohli zprimitivnět, byl Eduard Tomáš. Laskavý mystik, který by se letos dožil 110 let, před mýma očima natáhl provázek a povídá: „Petře, ten provázek je Tvůj život. Když na něm udělám smyčku, aby představovala Tvůj problém, Ty nemůžeš přemýšlet tak, že ta smyčka není Tvoje, že ji chceš dát pryč, odstřihnout, protože ona je pořád součástí provázku Tvého života. Musíš mít zájem na tom, aby provázek byl bez uzlů, ale toho docílíš jen tak, že je sám rozvážeš. Ty uzly, ty smyčky, když je rozpleteš, budou dál ukryté v historii toho provázku, ale ten bude už rozpletený, rovný, jednoduchý.“ Na jeho slova nezapomenu. „Tvůj život musí být jednoduchý…“

(Mimochodem, Eduard byl krásně jednoduchý člověk. Když se poprvé osobně potkal s dalajlamou, oba na sebe užasle pohlédli, strnuli, neřekli ani slovo a začali se smát jako děti. Poznali se, pro mě naprosto nepochopitelně, z minulého života. Jejich konverzace nezačala slovy: „Dobrý den, já jsem…“ (a vzájemným představením se). Jejich první věta zněla: „Ahoj, pamatuješ si, jak jsme tehdy…?“ (a popis události, která se stala někdy ve středověku). Nedávno to bylo 16 let, co Eduard odešel; bylo mu čtyřiadevadesát.)

Dvě možnosti, v každé chvíli

Můžete spolu brečet a ubližovat si, nebo se smát a užívat život. Volba je pouze na Vás.

V magazínu FC, zaměřeném na pozitivní řešení situací, ukazuji, jak až triviální vztahy mohou být. Jak dokážeme milovat, když přestaneme ubližovat. Jak dokážeme uzdravovat, když přestaneme zraňovat. Jak dokážeme posouvat, když přestaneme odrazovat. Zkrátka jak úžasně se může vztah, tak jako květina, rozvinout, když ho přestaneme, tak jako květinu, zadupávat. – A jak ten vztah může následně rozvinout nás, protože my jsme jeho nedílnou součástí.

To vydání je o všech typech vztahů, zaměřené na sekce partnerské, pracovní, ba dokonce i na vnitřní vztah – ten, který chováme k sobě. Chci zjednodušit lidské myšlení. Protože co je jednoduché, přímočaré, to je efektivní. Rovné cesty (k druhému člověku) jsou vždycky nejkratší.

Tělo a vysvědčení

„Kdykoli se trápíme,“ říkával Eduard Tomáš, „to proto, že si v té chvíli děláme věci složitými. Tělo má vnitřní zkrat – z rozporu mezi tím, co si myslíme, a tím, co říkáme; nebo mezi tím, jak mluvíme, a tím, jak ve skutečnosti jednáme; nebo mezi tím, co chceme, a tím, co pro to ve skutečnosti děláme.“

A dodal: „Tělo nám vždycky dává okamžité vysvědčení. Nutí nás trápit se, ztratit schopnost pracovat a myslet na cokoli jiného než na to, co kazíme. Tělo chce jednoduchý život. Chce, ať o tom přemýšlíme, ve dne, v noci. Jen o tom a o ničem jiném.

„Proč si tak ztěžujeme život? Přece…“ pokračoval, „když lžeme druhým, budiž, tak o ně přijdeme. Ale co když obelháváme sami sebe? Jak si můžeme myslet, že o nic nepřicházíme? Proč se divíme, že se pak nemáme rádi, že si sebe nevážíme, že se nerespektujeme, že si nevěříme? Copak bychom si vážili, copak bychom respektovali, copak bychom měli důvěru v jiného člověka, který by se k nám choval tak, jak se někdy chováme my k sobě?“

I proto je nové vydání FC (lze objednat pouze zde) zčásti zamyšlením nad námi samotnými. Je to hodně zvláštní vydání. „Primitivní“, řekl bych. Je o triviálních jednoduchostech, malých změnách, které dělají velký rozdíl v životě, v našich vztazích k sobě, k okolí.

„Tvé myšlení musí být jednoduché,“ říkával Eduard Tomáš. Ale jak se to dělá?

Jednoduše. Ukážu Vám jen malé změny v přístupu ke vztahu.

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -