6 pocitů, které budou opravdu podstatné na konci života

- Reklama 4 -

„Co je pro člověka důležité v posledních okamžicích života?“

Ta otázka mě na základní škole, kam každé pondělí chodím, zaujala. Odpověď chtěl znát žák, který přišel o jednoho z rodičů vinou nemoci, jež probíhá bolestivě, ale rychle.

Vzpomínám, jak jsem sám, jako nerozvážný kluk, seděl u umírajícího dědečka a ptal se ho: „Co bys v životě udělal jinak, kdybys teď dostal druhou šanci? Jak bych měl žít já, abych jednou nelitoval toho, jak jsem žil?“

Tehdy jsem si začal stavět svůj hodnotový žebříček – jako pyramidu. Na vrcholu ŠTĚSTÍ – schopnost najít si na všem, co se mi přihodí, to dobré, poučné, posouvající. A pod ním tři podpůrné hodnoty, které k pocitu štěstí napomáhají: ZDRAVÍ, ZMĚNU a LIDI.

ZDRAVÍ je pro mě nejen fyzickou, ale i mentální a duševní záležitostí. Ve zdravém těle je zdravý duch, ale stejně tak obráceně duch dokáže ovlivnit zdraví těla. Dávám si proto velký pozor na negativní myšlenky. O efektivním boji s nimi je ostatně toto vydání magazínu FC.

ZMĚNA je život. Miluji cestování, poznávání, objevování, rozvíjení se. Miluji zkoušet vše, co jsem ještě nedokázal, posouvat své limity, vyhrávat i poučovat se z proher. Miluji práci i odpočinek, civilizaci i přírodu, společnost i samotu. Ale nic napořád.

LIDI utvářejí prostředí, které mi emočně pomáhá. Naučil jsem si je vybírat podle toho, zda mě podporují, doplňují, respektují. Pochopil jsem, jak může člověk změnit člověka. A jak je důležité udělat si na druhého čas. (O to víc se těším na 18. června a velké osobní setkání s Vámi, kdo o to stojíte a chcete probrat třeba svůj život. Více o speciální akci zde.)

To jsou hodnoty, které jsou pro mě důležité dnes. To ony mi dávají pocit naplněnosti, smysluplnosti každého dne, radosti z toho, že tu pořád ještě jsem.

Ale jak to bude v posledních okamžicích? Co v těch chvílích bude opravdu důležité? Pokusil jsem se sepsat 6 pocitů, které nejčastěji vyjádřili lidé na úplném sklonku života. Stojí za to je vyslechnout.

1. opravdu podstatné: Lépe, když se v poslední den ohlédneš a řekneš „Škoda, že TO nevyšlo“, než „Škoda, že jsem TO nezkusil“

„Celý život jsem se pořád něčeho bál,“ řeklo mi mnoho lidí. Čas jim protekl mezi prsty strachem, který ani nebyl oprávněný. Jen jim chtěl říct: „Dělej to opatrně.“ Nechtěl říct: „Nedělej to vůbec.“ Nerozuměli svému strachu. Jako by to byl cizinec. Někdo, kdo jim chce ublížit. Ale on je chtěl chránit.

Nikdo nevíme, kdy poslední okamžik přijde. Když však čas doběhne, už nebude žádný další, žádný opravný pokus. Lidé pak nejvíce litují příležitostí, které vůbec nezkusili. Tolik se báli prohry, až se vzdali i možnosti vyhrát.

Nejčastěji říkají: „Měl jsem dojem, že…“ Jenže dojem je jako pára nad hrncem. Vytratí se. Zbude jen čin. Nebo ne-čin. Život je od toho, abychom zkoušeli, aby bolel, když prohrajeme, ale také aby byl nádherný, když vyhrajeme. K výhrám se musí dojít přes pokusy.

Už jako kluk jsem poznal, že dívka, kterou jsem se bál oslovit, se stejně bála oslovit mě. A tak jsem hodně ztratil, ale také hodně získal – ponaučení, že všechno raději zkusím, než abych se toho navěky vzdal.

2. opravdu podstatné: Pěstuj vnitřní bohatství, vnější tu necháš

Když umíral Immanuel Kant, německý myslitel, řekl jen: „Děkuji, stačilo.“ Umíral vděčný za bohatství, kterého se mu dostalo. Ale nemyslel hmotné.

Ať procházím městy nebo venkovem, míjím domy, které budovali lidé pro sebe. Ti lidé tu už dávno nejsou, bydlí tam jiní. Vstupuji do vetešnictví, plného věcí, které měly majitele, ale ten už není. Rozhlédněme se. Vše, co nám teď patří, jednou osiří. Všechno hmotné.

Naše oblečení skončí v kontejneru. Stejně jako věci, které mají pro nás takovou emoční cenu. Tolik jim obětujeme. Kant říkal: „Lidé, když nakupují, myslí, že za věci platí penězi. Ve skutečnosti za ně platí časem. Peníze vyjadřují čas, který jejich vydělávání obětujeme. Ty věci chátrají, ztrácejí na hodnotě, nevratně se rozbíjejí, ale my svůj čas už zpátky nedostaneme.“

Je dobře, že tu věci zůstávají. Život nám tím říká: Neupínej se na věci. Ostatně dalajlama správně vyjádřil: „Lidé byli stvořeni proto, aby byli milováni, a věci proto, aby byly využívány. Příčinou dnešního chaosu ve světě je to, že věci jsou milovány a lidé využíváni.“

Chudoba je velmi relativní pojem. Mnozí si myslí, že chudý je ten, kdo nemá peníze. Ve skutečnosti je chudý člověk, který nemá nic víc než peníze.

Ten si v poslední chvíli uvědomuje, že odchází skutečně bez ničeho.

3. opravdu podstatné: Jestliže cítíš, že Ti něco schází, nikomu to neber, vytvoř si to

Nejbohatšími lidmi na světě nejsou ti, kteří mají všeho nejvíc, ale ti, kteří si uvědomili, že už nepotřebují víc. Že život je přesně tak šťastný, jak šťastná je jejich mysl. Že láska, ta nádherná emoce, není závislost, majetnictví, nárokování. Že negace je pouze záležitostí naší osobní volby.

Jen naše hlava rozhoduje o tom, zda něčeho máme dost, či málo. Nemusíme to druhému brát. Lidé nastavení tak, že něčeho nemají dost, nepřestanou mít dost, i když získají víc, protože všeho je možné mít víc.

Základ lidské fyziky říká, že nikdo nám nedokáže dát to, co si sami nedokážeme vytvořit nebo udržet. Nikdo nás neučiní šťastnými, jestliže si štěstí neumíme uvědomit, být vděční za maličkosti, děkovat za jakékoli zkušenosti, byť by v tuto chvíli vypadaly negativně. Platon řekl: „Nikdo nemůže v okamžiku náběru zkušenosti říct, zda je ta zkušenost dobrá, či špatná. Bohatstvím se můžeme zalknout, chudoba nás může naučit pokoře, vděčnosti, schopnosti žít s málem.“

Jestliže se nám nedostává lásky, problém není primárně v okolí, ale v nás. To my máme lásky nedostatek. Jestliže se nám nedostává zdraví, začněme rovněž u sebe. Vše dobré i špatné začíná u nás samotných. Jsme-li nešťastní, je to primárně naše vina. A to je dobře. Protože dokážeme-li si způsobit neštěstí, znamená to, že i štěstí záleží pouze na nás.

4. opravdu podstatné: Věnuj pozornost těm, na kterých Ti záleží

Člověk není dokonalý. Všichni máme omezeně sil i času. Nemůžeme stihnout všechno. Musíme vážit priority. A to i mezi lidmi. Pocity jsou naším pomocníkem v orientaci, který říká: „Tohle ano, tohle ne. S tímhle člověkem je Ti dobře, tomu se věnuj. S tímhle člověkem Ti je špatně, tomu se nevěnuj.“ Život není složitý. To jen my si ho komplikujeme, když věnujeme svou energii těm, kteří nám ji berou.

Život funguje jako investice. Investice může být buď dobrá, nebo špatná. Špatná je, když investujeme tam, odkud se nám stejná nebo vyšší energie nevrátí. Nesmutněme, když nám nějaká investice nevyjde. Ale ponaučme se. Pochopme, že o investice se musíme starat. Že žádný výnos nepadá jen tak do klína. Tudíž starat by se měl i ten druhý. Jinak ze vztahu nic nevzejde.

Jak píšu v magazínu FC, kvalita vztahů se neměří ani tak tím, co děláme pro druhé, ale tím, co druhým umožňujeme, aby dělali pro sebe. Moci být sám sebou, to je největší poklad. Ten ale předpokládá, že se můžeme svěřit s tím, co nás trápí, vědět, že budeme vyslechnuti, podpořeni, motivováni, ochráněni. Jednoduchost vztahů tkví v tom, že není třeba nic víc než „být s druhým“. Už to znamená „záleží mi na Tobě“.

5. opravdu podstatné: Snaž se být tím, kým se chceš stát

Čas je neúprosný – postupuje jen vpřed, nikdy ne zpět. Naše hodinky jsou nápovědou, kudy se máme vydávat, jak přemýšlet.

Mnoho lidí se neustále vrací do minulosti. Tone tam v touze oživit, co bylo. Jenže to není možné. Nemá žádný smysl litovat chyb, které jsme učinili, protože díky nim jsme tím, kým jsme. Jsme člověkem, který si uvědomuje své chyby a nehodlá je opakovat. To stačí.

Všichni děláme chyby a všichni za ně platíme. Všichni ale na oplátku také něco dostáváme – zkušenost. Tomu se říká vývoj. Evoluce. Pokrok. Nefunguje tak, že se vracíme před okamžik chyby, ale naopak že směřujeme dopředu, ponaučujeme se z chyby.

Jsme stále tatáž osoba, jen s moudřejším pohledem, větším rozhledem i nadhledem, prozíravější a opatrnější než dřív. To nám umožňují chyby. Třeba i ve vztazích.

Při každém osobním setkání s Vámi zdůrazňuji, že udělat novou chybu není špatné. Špatné je opakovat staré chyby. Uvědomme si, že chyby nejsou to, co nás definuje. Definuje nás to, jak se k chybám stavíme, kým se díky nim stáváme.

Chceme-li být silnými lidmi, musíme pochopit, že nejsilnější nejsou ti, kteří nikdy neprohráli, ale ti, kteří prohráli mnohokrát, ale naučili se prohry přijímat a překonávat. Taková je osobnost, jakou bychom se měli chtít stát.

Pokud máme za sebou chybu, fajn, už jsme v polovině. Teď zbývá ta druhá. Zvládneme ji.

6. opravdu důležité: Kdykoli hledáš šťastný konec a nevidíš ho, díváš se na nový začátek

Naše planeta se točí odjakživa. Děje v přírodě probíhají cyklicky, ale neustále. Jeden cyklus navazuje na druhý. Jaro, léto, podzim, zima… Den, noc… Příliv, odliv… Kvetení, vadnutí… Narození, smrt… Bez ustání.

Každý konec je současně novým začátkem. Ani poslední okamžiky života nebudou koncem.

Jsme ve světě, kde cítíme bolest, chlad, slzy, ale také radost, teplo a smích. Když se děti narodí, jsou šťastné z toho, co cítí, co mohou objevovat, jak si užívat. Není to náhoda. Tato forma bytí je výjimečná, plná smyslů, citů, emocí. Užijme si ji. Netrvá navždy.

Když před 25 lety na nelítostnou nemoc umírala herecká hvězda Audrey Hepburn, ptali se jí, jak moc lituje toho, že odchází. Usmála se: „Já přece neodcházím. Já se vracím domů.“

Pocity, které si odnášíme, budou důležité. Snažme se proto, aby byly krásné. Aby stály za to. Pamatujme, že se špatnými pocity nelze žít dobrý život.

Jak si udržet pozitivní myšlení, i když život těžkne? Odkud brát energii, sílu, zdraví? O tom je celé nové vydání magazínu FC.

Příležitost osobně se potkat a probrat Vaši situaci máte již v pondělí 18. června zde, nepropásněte ji.

© Petr Casanova

- Reklama 5 -