7 důležitých lekcí, které nás život učí nejtvrdším způsobem

- Reklama 4 -

4. Lítost bolí víc než strach

Všechny pohádky nám říkaly, že je důležité nebát. Bohužel neučily, že když se budeme bát a jen proto neuděláme krok, který potřebujeme, jednou přijde horší pocit – lítost.

Každý den se s obavou blížím k zrcadlu. Podívat se, za co dnes, o den starší, stojím. Ale když se takto jednou či dvakrát přesvědčíme, že to s námi stále ještě není zlé (život je milosrdný, protože si na slábnutí sil den za dnem zvykáme tak, že nám ani nepřijde), uvědomíme si, že v každé chvíli zvládneme více, než si myslíme.

Skočte bungee, s padákem, řekněte konečně druhému, co k němu cítíte, udělejte to, po čem léta toužíte… přestaňte se bát. Možná je to risk. Ale kdykoli se rozhodneme risknout porážku a vrhneme se do boje, objevíme v sobě opačnou schopnost – schopnost bojovat a vítězit.

Lidé se bojí výpovědi ze zaměstnání, kde jsou přidušeni. Pak ji dají a objeví v sobě nového člověka, který se s chutí pustí do vlastního byznysu. Totéž zjišťujeme, když rozeběhneme maraton, když vyrazíme do neznámých koutů světa. Všechno, co nás brní v podbříšku, všechno, co stojí za to, vyžaduje nejprve riziko, překážky a oběti. Právě tehdy na sebe můžeme být hrdí a šťastní.

Všechno, co BY SE MOHLO stát, nás může děsit. Ale ptejme se, jestli tyto obavy nejsou náhodou menší než ta největší z frustrací, která člověka může potkat – frustrace z promarněné příležitosti. Život je naštěstí neopakuje. Tím nás tvrdě učí neváhat. Riskovat. A tím růst.

Vždy je lepší ohlédnout se zpátky se slovy „Nemohu uvěřit, že jsem tehdy tohle zkusil“ než „Kéž bych tehdy tohle zkusil“. Nedopusťme, aby nás život míjel jako ruka mávající z ujíždějícího vlaku. Abychom později litovali, že jsme dnes neudělali to, co jsme považovali za lákavé, dráždivé a záhadné.

5. Neplánované akce bývají nejkrásnější

Také se Vám stalo, že neplánovaná oslava byla zajímavější než plánovaná? Přiznejme si to – člověk není zdaleka tak vynalézavý jako život. Nechme tedy režisérskou úlohu na něm. Přestaňme předvídat a očekávat, jak by věci měly být. Pak je začneme oceňovat za to, jaké jednoduše jsou. Nejkrásnější dary málokdy bývají zabaleny tak, jak jsme si přáli.

Stačí pozitivní postoj a otevřenou mysl. Zjistíme, že život najednou není snazší nebo těžší, protože jsme NIC neočekávali. Přitom je každý den překvapivý, dobrodružný, a nikdy nás nezklame. Učí nás přijmout věci, ať jsou jakékoli. Pokud máme sklon stěžovat si, že nejsou takové, jak jsme si předem malovali, měli bychom si vážně promluvit sami se sebou. Jestliže jsme čímkoli zklamáni, měli bychom si uvědomit, že je to tím, že jsme uvěřili vlastní iluzi, která neměla nic společného s realitou. Není proč být zklamán. Zklamán může být jen ten, kdo si myslí, že už skoro drží v ruce něco, co ve skutečnosti nikdy nedržel.

6. Čím více se odněkud snažíme utéct, tím spíše zůstáváme na místě

Řeknu Vám: „Nepřemýšlej o tom, že teď jíš marmeládovou koblihu!“

Na co jste teď pomysleli? Jak jíte marmeládovou koblihu, že?

Kdykoli se zaměřujeme na to, abychom o něčem nepřemýšleli, ve skutečnosti právě na to myslíme. Stejné je to s negativní minulostí, když se od ní chceme oprostit.

Vytrvalá snaha pohnout se ze stavu, který se nám nelíbí nebo ho nechceme, nás nutí zabývat se jím stále víc. A stále víc se trápit. Řešení je jednoduché. Pozitivní.

Raději než tomu, co nás trápí, věnujme svou energii tomu, co máme rádi a co chceme prožívat. Změňme terč našeho soustředění. Náhle spustíme oči ze špatného terče.

Utéct od problémů je závod, který nejde vyhrát. Utíkejme NĚKAM, ne pryč.

Mějme pozitivní cíl. Ne nijaký cíl.

7. Zkušenosti, které jsme nemohli předvídat, jsou nakonec nejvíce posilující

Filmový Rocky to řekl přesně: Nikdo na širém světě nerozdává tak tvrdé rány jako život. Chová se bezohledně. Někdy nás srazí a nechá nás ležet, když to dopustíme. Život je nejtvrdší kouč. Učí nás, že nikdy nezáleží na tom, jak tvrdě nás skolí. Ale jak tvrdé rány sneseme, a přesto se zvedneme a jdeme dál. O tom je skutečná síla člověka a jeho životní vítězství.

Kdykoli máme důvody k pláči a stížnostem a raději se usmějeme a stejně uděláme ještě krok kupředu, vyrosteme. Kdykoli procházíme těžkostmi a překážkami, kdykoli se zdá, že se všechno rozpadá, je to jenom zdání. Iluze. Představy. Domněnky.

Ve skutečnosti právě díky ranám poznáváme, že zvládneme mnohem víc, než jsme si kdy mysleli. Ale musíme splnit jednu podmínku: Převzít kontrolu nad svými emocemi. Dříve než ony převezmou kontrolu nad námi.

Jak najít ve všem to dobré? Jak si osvojit pozitivní myšlení a neztrácet ho ani v negativních situacích? Inspirujte se magazínem FC. Na cestách ho můžete číst i elektronicky v tabletu nebo chytrém telefonu.

© Petr Casanova

- Reklama 5 -