15 nejdůležitějších vět mezi partnery

Ta chvíle, kdy máš čas říct to, co udělá dobře oběma."
- Reklama 4 -

Slovo není nic, které proletí uchem a vytratí se. Je to energie, kterou si pamatujeme, která v nás zůstane.

Zdánlivě obyčejné slovo dokáže ulevit v těžké chvíli a naopak znásobit chvíli krásnou. Stačí, když je vyslovují ústa, kterým věříme a z nichž každé slovo má pro nás hodnotu.

Říká se, že průměrný muž řekne za den asi 2000 slov a průměrná žena asi 7000 slov. Ano, namluvíme toho hodně. Nicméně nezáleží na počtu, ale obsahu slov. Záleží na tom, jak slova míníme, jakou energii jim dáváme a v jakém okamžiku je používáme.

Jedním slovem – záleží na jejich kvalitě. Tak jako u přátel. Nepotřebujeme jich mnoho.

Ve své nové knize Protože vysvětluji, jak slova mohou oživit i zabít vztah. Jak mlčení může pár sblížit i odloučit. Jak se vyplatí přemýšlet o tom, jak spolu mluvíme, jakou energii si předáváme.

Slova jsou jako cihly. Dá se jimi vybudovat most, který nás spojí s druhým, anebo zeď, která pár přehradí. Zeď není na škodu, pokud následně poznáme, že za zdí zůstal člověk, který nedopustí, aby dlouho stála – který použije veškerou energii k jejímu rozbití. A to za použití pozitivních slov.

Z mých knih víte, že mám raději činy než slova. Jsou však chvíle, kdy slova jsou tím nejdůležitějším činem. Slova podpory, slova ocenění, slova porozumění.

Upřímně přiznám, že jsem si vždy přál mít vedle sebe člověka, kterému bych mohl říkat následujících patnáct vět. A ještě více jsem si přál chovat se tak, abych i z jeho úst mohl slýchat:

„Děkuji, že tolik obyčejných chvil měníš v neobyčejné.“

Když jsme sami, neobyčejné chvíle jsou něčím zvláštní.

Když jsme ve vztahu, neobyčejné chvíle nejsou někým zvláštní.

Mimořádné jsou proto, že je dělají mimořádní lidé. Pro nás.

„Děkuji, že mě posouváš dopředu, když to potřebuji.“

Někdy jsme vůz, kterému dojde benzin v půli cesty. Sami si nepomůžeme. Pumpa je daleko.

Někdo nás prostě stloukl, poplival, nechal ležet. Jediné, na co se vzmůžeme, je litovat se.

Partner tohle nesmí dopustit. Musí nás inspirovat, abychom byli tím, kým jsme říkali, že budeme. Nutí nás překonávat svou polovičatost. Mnohdy nemusí ani zdlouhavě mluvit, stačí podaná ruka a podpora.

Partner chápe, že mnoho problémů na světě by vymizelo, kdyby lidé více mluvili S ostatními a méně O ostatních.

Partner je první člověk, který chce, abychom s ním hovořili zpříma, i když je to možná nepříjemné a nesnadné.

Partner je ten, kdo chce pravdivý vztah, ve kterém se za pravdu a upřímnost přestaneme stydět.

„Děkuji, že mi chodíš naproti na půl cesty.“

V knize Protože zdůrazňuji, že neexistuje vztah bez problémů, tak jako neexistují dva partneři, kteří se ve všem shodnou. To ani při odlišnosti dvou osob, dané už naší DNA, není možné. Nesoulad je přirozený. Partneři k sobě alespoň musejí hledat cestu. Žádný společný závěr jim nespadne z nebe. A to je dobře. Takový vztah roste s problémy, které dokáže společně překonat a vyřešit.

Nakonec není důležité, JAK je vyřeší, ale KDE je vyřeší. Nejlepší partneři je řeší přesně na půli cesty. Jako u společné branky na hranici sousedících pozemků. Říká se tomu kompromis. Neznamená to, že jeden druhému ustoupí a jeho potřeba bude zčásti znehodnocena. Znamená to naopak, že oba udělají vstřícný krok k sobě.

„Dnes to uděláme podle Tebe.“

– „Ne, dnes podle Tebe.“

Kompromis přináší řešení, kdy je oběma fajn z toho, že mohli druhému vyjít vstříc, nebo že jim někdo vyšel vstříc. Vztah se vždy lépe buduje s maximální vstřícností k druhému.

Opravdu platí, že vyhrává ten, kdo miluje míň?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -