Proč život není složitý aneb 7 způsobů, jak si zjednodušit den

Je nádherný den. Pusť své slunce hlouběji než na svou kůži. Zkus alespoň dnes pečovat i o svou duši, nejen o své tělo.
- Reklama -

Jeden moudrý člověk, jmenuje se Jaroslav Dušek, říká: „Představ si, že ráno vstaneš, chceš se nasnídat a na kuchyňském stole na talíři je lejno. Co uděláš? Buď můžeš to lejno vzít, spláchnout do záchodu, umýt si talíř a udělat si dobrou snídani. Anebo můžeš to lejno začít řešit: ,Kdo ho sem dal? Proč? Není to šílené? A co je uvnitř?‘ Tohle děláme s negativními myšlenkami. Místo, abychom je spláchli, my se v nich rýpeme, a ještě se divíme, že nás trápí stále víc, tak jako stále víc smrdí to lejno, ve kterém se patláme.“

Opravdu, život není složitý. To jen my si ho někdy zbytečně komplikujeme.

A přitom to nechceme. Jak si ho tedy zbytečně nekomplikovat?

Uvažme, prosím, toto: Čím více času a energie budeme věnovat tomu, co nám bere síly, tím méně času a energie nám zbude na to, co nám síly dává. A naopak čím méně času a energie budeme vkládat do toho, co ve výsledku ani není důležité, tím více času a energie nám zbude na to, co je pro nás opravdu v životě důležité.

Ale víme, co to je? Co jsou naše priority? (Já jsem svých 5 nejdůležitějších hodnot popsal před časem – jako námět pro Vás; ne abyste měli stejné, ale abyste si ujasnili, co je OPRAVDU DŮLEŽITÉ pro Vás. Víkend je na tohle ideální čas.)

Celé nové vydání magazínu FC jsem věnoval tématům, jak zklidnit, uzdravit, pročistit sebe samé. Alespoň 7 rychlonámětů pro zjednodušení života teď hned:

1. Nauč se říkat NE

Jen dvě písmena, a přece je řada lidí nemůže dostat z úst. Nevědí totiž, co mají k NE dodat. Přitom NE je už kompletní věta. Nevyžaduje žádné další ospravedlnění nebo vysvětlení. Kdo neumí říct NE druhým, často neumí říct ANO sobě.

Já vím, že lidé, kteří dokážou říkat NE, jsou nazýváni sobci. Jenže všichni máme k dispozici jen 24 hodin denně. Nemůžeme stihnout všechno. Jestliže se naučíme říkat NE na to, na čem nám tolik nezáleží, o to více času nám zbude na naše vlastní priority.

2. Sjednoť si názor

Představme si počítač se spoustou protichůdných příkazů. Nemůže plnohodnotně fungovat. Musí se „zaseknout“.

Proč tedy něco jiného říkáme svému šéfovi a něco jiného kamarádům, když šéfa pomlouváme? Co takhle sjednotit jeden názor a toho se držet? A který z názorů by to měl být? No přece ten náš. Říkejme to, co si myslíme, že je správné, a dělejme to, co říkáme. Zjednodušíme tím své myšlení a ušetříme mnoho nepohodlí, vnitřního neklidu i trapasů.

3. Měj méně názorů

Mít méně názorů znamená nevyjadřovat se k úplně všemu. Nemusíme komentovat každou osobu, každý status, jestliže nám na nich ve skutečnosti nezáleží. Uvědomme si, že to bere čas. A ne jen jednou.

Vyjádřit se znamená jednak svůj názor zformulovat a prezentovat a jednak při následných reakcích dalších lidí svůj postoj ještě obhajovat, a to někdy bez časového omezení.

A že nás rozčílili? Nuže:

4. Akceptuj nedokonalosti druhých

Neočekávejme, prosím, od nikoho ve svém okolí (od přátel, kolegů, šéfů, rodičů, dětí), že zrovna dnes bude perfektní. Všichni děláme chyby a učíme se z nich.

Možná na nás neoprávněně zařvou! Možná si na nás nesmyslně vybijí své komplexy! Tak ať! Jsou jen dvě možnosti. Buď je to bude mrzet, a pak je zbytečné to řešit, nebo je to mrzet nebude, a pak je také zbytečné to řešit.

Mysleme na svůj čas a energii. Neztrácejme je zdlouhavým kritizováním druhých či sebe. Čím dříve přijmeme, že jsme nedokonalí, tím jednodušší život budeme mít.

Většina bědování začíná slovy: „Když já jsem očekával/a, že on/a…“ Prosím, neočekávejme od druhých příliš mnoho. Každý reaguje na stejné situace jinak a navíc nikdy nevíme, čím daná osoba v dané chvíli prochází. Očekávání je zločin, který pácháme na druhých lidech. A následné zklamání je trest, který zaslouženě vykonáváme na sobě.

Pamatujme, že čím více budeme druhé lidi soudit, čím více se jimi budeme trápit, čím více se s nimi budeme poměřovat, tím komplikovanější náš život bude.

5. Přestaň řešit poloprázdnou/poloplnou sklenku

Naříkat, co všechno se nám dnes špatného děje, vypadá jako dobrý způsob pro vypuštění páry. Ve výsledku to ale člověka může učinit ještě negativnějším. Čím více o chybě nebo problému přemýšlí, tím více do něj může zabředat.

Představme si, prosím, sklenici z poloviny naplněnou vodou. Můžeme hodiny licitovat o tom, jestli je z půlky plná, nebo z půlky prázdná. Přitom nejpodstatnější je, že tu sklenici hodiny držíme v ruce – pak bez ohledu na objem vody těžkne. Tak je to s každou chybou nebo problémem, kterými se příliš dlouho zabýváme. Na konci si připadáme jako ještě větší smolaři.

Naučme se sklenice s vodou po krátké revizi prostě odkládat. Všechno, co v takové chvíli potřebujeme, je čerstvý vzduch a pořádně to prodýchat. To je nejrychlejší způsob, jak špatné věci hodit za hlavu.

6. Používej x-letý test

Pokud i po odložení sklenky přetrvává stres a úzkost z toho, co se stalo, položme si jednoduchou otázku: Bude na tom, co se stalo, záležet za rok, za pět let, za deset let?

Pokud nebude, přestaňme to zveličovat a pohněme tím, co má dlouhodobý význam.

7. Dělej si průběžně pořádek

Se svou domácností to tak děláme. Proč je to pro nás tak důležité? A pokud je to pro nás důležité v domácnosti, proč si stejný pořádek neděláme i v sobě? Tak například:

Nevpouštěj binec dovnitř

Nechceme letáky? Vylepíme své přání na poštovní schránku.

Nestojíme o domácí skladiště? Netaháme si domů krámy, vyhazujeme odpadky.

Nepotřebujeme zbytečné věci? Už v obchodě vážíme, co si koupit, a co nevyužijeme.

Dělejme totéž s myšlenkami.

Stel si hned po ránu

Jak si kdo ustele, tak si lehne, říká se. S postelí takhle zacházet umíme. Ale uvědomujeme si, že stejně můžeme naložit i se svou hlavou? Že pocit, jaký si ráno vytvoříme, nám může předurčit celý den?

Věnujme se, prosím, nejen své tělesné, ale i duševní hygieně. Ostatně, o tom je toto vydání magazínu FC. Právě teď je dostupné zde.

© Petr Casanova