Proč úspěšní lidé věří v příští výhru

Co nejhoršího se stane, když to nevyjde?
- Reklama 4 -

Proč mají bohatí potřebu stále bohatnout, ačkoli je peníze už nemotivují? Co je tak žene?

Proč sportovci, kteří dokázali vyhrát všechny důležité trofeje, dál v soutěžení pokračují a snaží se tytéž trofeje obhájit? Co je pořád motivuje?

Proč ti, kteří v něčem mnohokrát neuspěli, své pokusy opakují, dokud cíle nedosáhnou? Díky čemu vytrvají?

A co naopak schází těm, kteří ztrácejí víru, touhu?

Edison

Na čem „frčel“ Thomas Alva Edison, než poprvé rozsvítil žárovku, když postupně dokázal spolknout osm tisíc neúspěšných pokusů nalézt správné žhavicí vlákno? Proč se kdykoli v období, než ho našel, nezastavil? Proč devět měsíců neustále testoval bambus a pak, když pokusy s bambusem vzdal, nevzdal i další experimenty, ale nasadil pro změnu wolfram?

Co to v sobě mají i lidé, kteří se mnohokrát spálí v partnerských vztazích, a přitom hledají vhodného partnera dál?

Ano, všechno má jednoho společného jmenovatele. Povězme si dnes o něm.

„Tohle nemůže vést k úspěchu“

Pablo Picasso vytvořil přes třináct tisíc obrazů a skic, sto tisíc rytin a tisků, třicet tisíc ilustrací a stovky skulptur a keramických děl. Když měl na sklonku života výstavu v Muzeu moderního umění, vyprávěl, že by mnohá svá raná díla ani nepoznal, ba že i mnohá vyhodil. Z koše je vytáhl a pro svět zachránil až jeho přítel. „Vždyť jsou nádherná!“ zvolal muž, který spatřoval hodnotu v tom, v čem Picasso už ne.

„Dnes mi všichni říkají ,Mistře‘, ale já jsem mnohokrát nevěřil, že mé právě vytvořené dílo může mít hodnotu. Přesto jsem pokračoval, protože jsem věřil, že příště toho dosáhnu. A tato víra v příští úspěch mě provázela celou kariéru. Nutila mě znovu tvořit a vylepšovat své dovednosti. Víra v příští úspěch mi pomohla dosáhnout mistrovství.“

Picasso

Už antické dějiny popisovaly lukostřelecký paradox. Bez ohledu na to, zda šíp zasahuje střed terče, nebo ne, roste lučištníkova houževnatost a odhodlání trefit se příště.

Demosthenes řekl: „Zasáhnout devětkrát za sebou cíl nic neznamená, jestliže jej podesáté minete. V té chvíli jediné, co chcete, je jedenáctý pokus.“

Nahodile se může trefit kdokoli, ale opakovaně jen mistr. Mistrovství přitom nemá nic společného s dokonalostí. Mistrovství není ani vázáno k dosažení konkrétního cíle. Mistrovství je zkrátka neustálé úsilí, které člověka posouvá vpřed.

Kafka

Ach, kolikrát v historii lidé označili za úchvatné to, co jejich autor ne? Malíř Paul Cézanne považoval svá díla za tak nepovedená, že jich signoval pouhou desetinu. Franz Kafka si byl tak nejistý, že ve své závěti žádal spálit téměř všechny své deníky, rukopisy i dopisy. Jeho přátelé to odmítli vyplnit, a díky nim dnes můžeme číst Ameriku, Proces nebo Zámek, končící dokonce v polovině věty.

„Tohle není ono“ – pocit, který známe všichni. Kdo z nás ale dodá: „Fajn, příště to bude lepší!“? Kdo z nás opravdu věří v lepší budoucnost?

Ať je touha větší než úspěch

Když Michelangelo vymaloval Sixtinskou kapli ve Vatikánu a sklízel plody obdivu, sám se obracel k Bohu a prosil: „Bože, pomoz mi, ať je v životě moje touha vždycky větší než to, čeho právě dosáhnu. Ať chci víc.“

Věděl, že mistrovství člověka je v dosahování, ne v dosažení. „Můj život byl naplněn jen proto, že jsem nepřetržitě usiloval o zmenšení rozdílu mezi tím, co dokážu, a tím, co chci dokázat,“ říkal Antonín Holý, český vynálezce léku proti AIDS.

Arktický polárník Ben Saunders zase podotýkal, že jeho rekordy (v oblastech věčného mrazu nachodil přes šest tisíc kilometrů) nebyly motivovány žádným konkrétním dílčím úspěchem, ale neustálou touhou po větším příštím úspěchu. „Kdybych měl mysl nastavenou tak, abych se spokojil s tím, čeho jsem dosáhl, pak bych patrně nikdy nevyšel z domova, nebo hned po první cestě přestal s tím, že už přece úspěšný jsem.“

Wolfgang Amadeus Mozart, který za život složil více než šest set děl včetně mší, říkal, že by nikdy nedošel tak daleko, kdyby nejoblíbenější skladba, kterou byl vždy posedlý, nebyla ta příští, k jejímuž skládání právě usedal.

Ronaldo

Mimochodem, Cristiano Ronaldo, zřejmě nejlepší fotbalista současnosti, byl po nedávném senzačním gólu takzvanými „nůžkami“ tázán, který ze svých více než pěti set soutěžních gólů považuje za nejdůležitější. „Vždycky ten příští,“ odvětil.

„Úspěch motivuje, ale vědomí blízkého, ještě většího úspěchu posouvá,“ praví závěrečná zpráva Cornellovy univerzity, která zkoumala rozdíl v pocitech „stříbrných“ a „bronzových“ sportovců na posledních dvaceti olympiádách. Zjistila, že ti, kdo vybojovali třetí místo (bronzové medaile), se mnohdy cítili šťastnější než ti, kteří skončili druzí (stříbrné medaile). Majitele bronzové medaile totiž hřálo, že vybojoval vůbec nějakou medaili a je na stupních vítězů, zatímco majitele stříbrné medaile trápilo, že nedosáhl na zlatou, a ve svém prohlášení se zpravidla už zaměřoval na příští závod, ve kterém by si „spravil chuť“.

Sedmibojařka Jackie Joyner-Kersee na olympijských hrách v roce 1984 propásla zlato o pouhé tři desetiny sekundy. Její manžel předpověděl, že to je klíčový okamžik jejího budoucího velkého úspěchu. „Příští olympiádu suverénně vyhraje, protože tento neúspěch jí dá křídla.“

A výsledek? Jackie Joyner-Kersee na příští olympiádě v roce 1988 vybojovala zlato neskutečným výkonem 7291 bodů, rekordním skóre, jehož do té doby žádná atletka nedosáhla. Poté prohlásila: „Rosteme nikoli tehdy, když dosáhneme všeho, ale když víme, že můžeme dosáhnout ještě víc.“

Ivan Hlinka, trenér zlatých hochů z Nagana, popsal elixír svého úspěchu prostě: „Ať zápas dopadne jakkoli, musíš vletět do šatny a řvát, že pro úspěch neudělali dost, že pořád svůj výkon mohou překonat. Jen tak jim nedovolíš zlenivět, uspokojit se, myslet si, že je hotovo. Není, vědomí nedokončeného úkolu Tě donutí dostat ze sebe víc.“

Woods

I když uspěješ, není to konec

Příště to bude lepší. Příště dosáhneš výš. Pusť z hlavy, co je. Mysli na to, co bude.

Myšlenky, které si opakuje i Tiger Woods. Nejlépe placený sportovec minulosti si prošel krizí, rozvodem, chybami, ale v tom není ani první, ani poslední. V čem je však inspirativní – nic nebalí. Pokračuje. „Nezajímá mě, co je za mnou. Zajímá mě jen to, co je právě přede mnou. Při hře je pro mě nejdůležitější ta nejbližší jamka,“ prohlásil golfista a dodal: „A usiluji, aby přede mnou vždy nějaká byla. Když chceš žít, nikdy nesmí být konec.“

Mějte před očima stále ten obrázek: Lukostřelec opět napíná tětivu. A napne ji i příště, ať trefí střed terče, nebo mine.

Proto i když se Vám cokoli v současnosti nedaří, nebo daří, nedejte se tím zastavit. Obojí ať Vás motivuje.

Jak odstranit vlastní pochyby? Jak být vnitřně silnější a zdravější? Na to zaměřuji celé nové vydání magazínu FC. Nelze koupit v žádném stánku. Dostupné pro české čtenáře zde, pro slovenské čtenáře zde.

© Petr Casanova

- Reklama 5 -