Pořád čekám. Kde je můj osudový vztah? Kde dělám chybu?

Dan, 38 let. Miluje sport, cestování, život. Ale něco mu chybí. Přesněji: někdo.
- Reklama 4 -

Věříte v osudový vztah?

Přitom jste znepokojeni, proč to tak dlouho trvá?

Ztrácíte víru – myslíte si, že možná Vy jste ti, kterých se to týkat nebude?

Ale no tak!

Závěr týdne patří mým setkáním s Vámi. Dnes napíšu hned o dvou – s mužem a ženou, kteří se vzájemně neznají, ale oba mi položili identickou otázku. Je groteskní, že vlastně hledají jeden druhého a nevěří, že ten druhý existuje…

I proto jsem sestavoval kapesní Sborník citátů, abyste neztráceli naději. Naděje totiž, jak správně řekl Václav Havel, není přesvědčení, že něco dobře dopadne, ale jistota, že má smysl se o něco snažit, bez ohledu na to, jak to dopadne.

Muž se ptá: Kde jsou ženy na dlouhodobý vztah?

Poručil si jehněčí hřbet na suchém londýnském ginu.

„Mohu k tomu doporučit víno?“ optal se číšník.

Daniel pomoc s úsměvem odmítl. „Máte Pessac-Légnan z oblasti Bordeaux, něco z oblasti Rhôny, nebo alespoň kalifornský Cabernet?“ přiměl číšníka uznale pokynout.

Daniel má párování rád, ale bohužel mu to vychází jen u dobrého jídla a dobrých vín. Proto jsme také jedli v jedné z nejlepších restaurací Česka.

Venku stál jeho černý sportovní vůz, roadster M-B SLK, prázdný jako jeho dům s vnitřním bazénem a saunou. V obojím sedává sám. Už dlouho a už nerad.

Žije prací, ale už nevím, jestli bylo dříve „vejce“, nebo „slepice“: jestli dříve tolik pracoval, a proto ztratil dlouhodobý vztah; nebo jestli ho právě absence partnerky přiměla více pracovat.

Nevím, kde se v dnešní době pořádně seznámit. Ženy, které poslední roky potkávám, chtějí jen dárečky, povyražení, ale žádná budovat dlouhodobý vztah.“

Namočil raviolu ve špenátovém pyré, a než ji vložil do úst, pohlédl na mě tázavě: „Je to dnešní uspěchanou dobou, že nejsou lidé na neuspěchaný život?“

Regina, 33 let. Posekaná z předchozích vztahů. Tolikrát zklamaná, že by o to více ocenila konečně pořádného muže, kteří si ji váží. Ale... kde jsou?
Regina, 33 let. Posekaná z předchozích vztahů. Tolikrát zklamaná, že by o to více ocenila konečně pořádného muže, kteří si ji váží. Ale… kde jsou?

Žena se ptá: Kde jsou muži na dlouhodobý vztah?

„To máš jako nakupovat boty v e-shopu,“ zasmála se pro sebe. „Nikdy nevíš, jak Ti padnou.“ Tak mluvila o mužích na internetových seznamkách. „Loterie, nic víc. Někdo možná vyhraje první cenu, ale já vytahuji jen Černé Petry.“

Pozoruji svou kadeřnici v zrcadle, zatímco mi suší vlasy a prsty vtírá tvarovací gel. Úspěšná, na svých nohou, a také sama. Také dlouho. Také AŽ MOC dlouho.

Zkoušela. Hledala. Už jí to ale nebaví.

Postřehla mé oči v zrcadle a zarazila se. „Je to dnešní uspěchanou kariérní dobou, že muži randí sotva dva, tři měsíce, a pak beze slova odejdou?“ zeptala se mě.

„Děláme něco špatně? Jsme už automaticky zařazeny do kategorie ,bacha, ta už bude chtít dítě‘ nebo v tomto věku vyzařujeme něco jiného, co muže odpuzuje?“

V očích se jí zaleskly slzy. „Prošla jsem už tři fáze psychiky – zoufalství; absolutní nenávist všech mužů; i nenávist sebe samotné. Chtěla bych mít pořád nadhled, ale copak to jde tak dlouho? Copak můžeš pořád věřit, když nevidíš výsledek?“

Ptala se tak jako Daniel. Tak jako tisíce dalších mužů a žen, kteří mi píšou.

Vypadá to bizarně: Jako by levá ruka hledala pravou! Jako by navzájem ani nevěřily, že ta druhá existuje! Jako by stačilo je pouze propojit! Protože osudového partnera nemusíme hledat, ani to nejde, musíme ho jen poznat.

Na co se soustředit a co pustit z hlavy, protože hlavním příjemcem signálu je srdce?

Je to dobou?

V žádné době k sobě lidé neměli tak blízko než my dnes. I na druhém konci světa můžeme být za 24 hodin. Přes internet nebo mobil se vidíme a slyšíme dokonce ihned. Nikdy předtím nemohli lidé začít nový vztah tak rychle. A právě proto nikdy předtím nemohli vztah také tak rychle zahodit.

Ano, chtělo by se zvolat: „Jasně, může za to doba! Ta nás nutí chvátat, ani televizory neopravovat, ale rovnou vyhazovat a nahrazovat ,novými, ještě výhodnějšími‘ – všechno je přece tak snadno nahraditelné, tak proč ne vztahy?“

Jenže pokud podle našeho alibistického mínění doba může za to, že nebudujeme dlouhodobé vztahy, pak propisky mohou za naše hrubky, dodávky za to, že porážejí lidi na promenádě, a alkohol za to, že jsme občas zpití do němoty.

Ne, tohle není dobou. Za tohle všechno může jen člověk. Konkrétní člověk.

Ale jestliže to nemůžeme hodit na dobu, kde tedy děláme chybu my? Co v dnešní uspěchané době přehlížíme? A čemu nepodstatnému se naopak věnujeme až příliš?

Pro tři klíčová vzácná slova otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -