Jak se hojí zlomená křídla aneb 10 nových začátků pro Tebe

Pád na dno není konec, ale začátek.
- Reklama 4 -
"Uvěř v úspěch a úspěch uvěří v Tebe." Paolo Coelho

Když jsem na své poslední konferenci vysvětloval, proč lidé jsou jako andělé s jedním křídlem, položili jste mi otázku: A co když to své křídlo mám zlomené?

Tu otázku dostávám často. Jak uvěřit – po zradě, opuštění, vlastní chybě nebo jiném zklamání –, že bude lépe? Kde vyškrábat první pozitivní myšlenku, jestliže jsme plni negací? Jak vůbec začít?

Kdo sleduje můj tištěný magazín FC, ví to. Kdo je v takových úzkostech, že nevěří ani v to, že by mu efcéčko mohlo pomoci, a přesto mě prosí o nějaké vodítko k lepšímu zítřka, tomu věnuji alespoň tento článek.

Ponaučíme se. Nebudeme opakovat staré chyby. Změníme se – slibujeme si. Jenže zároveň v sobě vnímáme nevíru. Co když už všechno hezké je za námi? Co když to, co je pro nás důležité, se nepovede nikdy? Jak tomu uvěřit, když se nám to doposud nepovedlo?

Miluji kopce. Ty pomyslné ve svém životě i ty skutečné v přírodě. Rád je vybíhám. Mám rád ten odpor, který v sobě musím překonat.

Dnes jsem v horách potkal běžce. Ve stoupání ztěžka popadal dech. Až se zastavil.

Neměl zdravotní problém, jen mu hlava poradila, aby přestal. Je to pohodlnější. Jenže když se jednou zastavíte, máte problém znovu se rozpohybovat a obnovit původní tempo. Když se jednou zastavíte, jako byste se zastavili navždy.

– „Musíte to vyběhnout,“ pobídl jsem ho, „MUSÍTE.“

– „Nemůžu,“ vydechl. „Nemám na to.“

– „Jistěže máte. Přesvědčím Vás o tom. Pojďte, poběžíme společně. Klidně pomalu, jen rychlejším krokem. Ale dokončíme to.“

Opět přidal do kroku. Po chvíli znovu běžel. „Vy že na to nemáte?“ smál jsem se. „Podívejte se, jak to dáváte – krok za krokem!“

Až jsme vystoupali nahoru. A on si užil toho nádherného pocitu, kdy překonal sám sebe.

běh
Každé překonání za to stojí.

Vím, jak je lidem, kdykoli se nenaplní jejich očekávání. Mají pocit, že v něčem selhali; ztratili na hodnotě. Právě proto vím, jak je nutné nehledět na konce, ale na začátky.

Znáte jméno Ron Clark? Byl to jeden z nejúžasnějších běžců, který přitom nikdy nevyhrál nic velkého. Překonal sedmnáct světových rekordů, patřil k nejlepším vytrvalcům dvacátého století, startoval na třech olympiádách, ale nikdy nedosáhl na zlato. Na té třetí, v Mexiku 1968, umístili desetikilometrový závod do vysoké nadmořské výšky. Řídký vzduch vyhovoval sprinterům, ale pro vytrvalce byl za trest. Clark věděl, že ani tentokrát na zlato nedosáhne, ale protože šlo o jeho poslední běh, odmítl se vzdát. V cíli zkolaboval, museli ho odnést na desítkách. Doběhl šestý, ale nepamatoval si to, ani to, co se vůbec dělo v posledním okruhu.

Když pak seděl sklíčený v letadle domů do Austrálie, stevardka mu přinesla překvapivý balíček. Clark se ho styděl otevřít před lidmi, odešel kvůli tomu na toaletu. Tam užasl. Uvnitř byla zlatá olympijská medaile Emila Zátopka a jeho vzkaz: „Zasloužíš si ji.“

Kdykoli se potkávám se čtenáři svých magazínů a knih, opakuji jim, ať se nesoudí podle toho, co zažívají, ale podle toho, jak k tomu přistupují. Nikdy nás nedefinuje to, co se nám v životě děje, nýbrž to, jak s tím nakládáme. To ukazuje náš charakter.

Největší vítězové nejsou ti, kteří nikdy nic nezkazili, ale ti, kteří se přes všechny své prohry přenesli, nedali se zastavit a prostě se naučili vyhrávat.

Ano, možná jsme dopadli na tvrdou zem a polámali si andělské křídlo. Budiž, tak nespěchejme nahoru. Pojďme se uklidnit a vyléčit, rána se zahojí.

Následuje 10 doporučení, jak po pádu ne zeslabit, ale naopak zesílit. Minulost tím nezměníme, ale budoucnost ano.

Věřím, že Vám ta doporučení pomohou.

Obraťte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -