Pět molů a perník aneb Jak poznat, že se vztah nevratně rozpadá

Cítíš, že se něco děje. Chceš s tím něco dělat, ale jsi na to sám. Nebo ne? Je šance?
- Reklama 4 -

Sněhobíle písčitá pláň uprostřed oceánu, 580 členů personálu a asi 300 hostů. To je ostrov Dhidhoofinolhu, kde jsem teď trávil několik dní s rodinou. A ne jako jediný Čech nebo Slovák.

Mateřský jazyk jsem bohužel použil i v hovoru, který jsem na dovolené vést nechtěl. Byl to případ, který jsem doposud veřejně neřešil, ve svých knihách o něm nepsal. Proto věřím, že Vás bude velmi zajímat. Zvláště pokud máte pocit, že se ve Vašem vztahu děje proti Vaší vůli NĚCO, co pak nemusí jít vrátit…

Moli v perníku

Maledivy mám rád i kvůli lidem. Jsou tu velmi nápomocní, úslužní, enormně vstřícní k dětem. Třemi slovy řečeno: Umějí vytvářet vztahy.

Mají tu jedno krásné pořekadlo: Věnuj druhému maximum pozornosti a šťastný vztah je z poloviny hotov. Jenže já raději dodávám: Celek má dvě poloviny. Takže pro dokonání šťastného vztahu je třeba, aby pozornost druhému věnovali OBA.

Protože mám 1,5roční prtě, všímal jsem si stejně malých dětí. A jedno takové jsem vídal tu s mámou, tu s tátou…, ale nikdy ne s oběma najednou. „Prepáčte, nie ste…?“ oslovil mě jeden z nich opatrně mým příjmením. A požádal o pomoc.

Kéž byste ten divný pocit neznali… Jste s někým už dlouhou dobu. Hodně jste překonali, strpěli i prohráli, ale vždy jste se snažili nakonec najít cestu k tomu druhému, přiblížit se mu třeba i tím, že ustoupíte ze svých hodnot. A přesto… přes všechno teplo, které mu dáváte, jako by ten vztah chladl a Vy, zoufalí, jste už nevěděli, jak ho zachránit.

Jako kdybyste měli navenek krásný a voňavý perník, který by zevnitř rozežírali moli. Pořád vypadá celistvě, ale stačí jeden stisk a rozpadne se na prach – přímo ve Vašich opatrných rukou.

Ano, možná jste oba už unaveni neustálým vyjasňováním, dohadováním, ustupováním, zkrátka vším, co vztah potřebuje; třemi slovy řečeno: unaveni jeden druhým. Ale možná jste si také nechtěli připustit, že by se Váš perník mohl proměnit na prach. Jenže co s ním teď? Jak z něj znovu upéci to, čím býval na začátku, když zatím vše podstatné z jeho středu zmizelo?

Ve své praxi se potkávám s tím, že za mnou lidé přicházejí až „s prachem“. To je ale příliš pozdě. Takový pár je možné už jen posunout k rozvodovému právníkovi. Miloš Zeman jednou moudře řekl: „Povodeň se musí řešit dříve, než když už je vody po kolena.“

Jenže otázka zní: KDY nejpozději? KDY se ještě dá moly v perníku zahubit a střídu doplnit?

Pokusím se na to v následujících větách odpovědět.

Čtyři fáze apokalypsy

Nepotřebuji věšteckou kouli na to, abych předpověděl, které manželství už nepřekoná krizi. Apokalypsa má totiž čtyři fáze nebo, chcete-li, předzvěsti. Jsou to: kritizování, pohrdání, bránění se a stavění zdi.

Kritizování musíme odlišit od stěžování. Kritizování je totiž výhradně personalizované, to znamená osobní, útočné, až obviňující. Dám příklad: Partner nezavřel okno a napršelo nám do bytu. Stížnost je v menší míře vedena proti osobě („Šmarjá, TY jsi způsobil…“) a ve větší míře k vyřešení problému („… teď musíme zavřít okna a vysušit to tu.“). Kritizování funguje jinak. Nesměřuje k vyřešení problému, ale ke zveličování nedostatků druhého, prakticky ke zneužití situace k osobní vendetě. Nejčastěji za použití dvou demagogických slov: „Ty VŽDYCKY…“ nebo „Ty NIKDY…“

Druhou fázi, pohrdání, vyjadřuje specifické chování, kdy na partnerova slova nebo činy (zvláště omluvného, opravného nebo ústupného charakteru – partnerovi je to prostě líto a cítí se trapně) druhý reaguje gesty, jež ponižují nebo která se vysmívají, slovním napadáním a vytahováním „dalších“ partnerových nedostatků. Jistě, je to manipulativní strategie, jak druhého dostat „pod sebe“. Zároveň však, a to je pro mě důležitější, tím pohrdající partner vyjadřuje, jak málo respektuje osobu, kterou by ve skutečné lásce měl naopak ctít a v těžkostech podporovat. Z mých knih si jistě vybavujete: Kdo ubližuje, ten nemiluje.

Třetí fáze rozpadu vztahu je obranná. Nejčastěji se projevuje souběžně s předchozími dvěma, ale na druhé straně – u napadeného partnera. Ten zaujímá obrannou pozici, ale ne pasivně, nýbrž aktivně. Připomíná tenistu při zápase, který je pod tak bezvýchodným tlakem protihráče, že musí fakticky vystoupit z férové hry. Blokne se. Začne popírat jakoukoli svou odpovědnost, hledat výmluvy pro svá chování, slova, skutky.

Potíž je, když tento do kouta zatlačený partner nabude dojmu, že takové bránění se je jediným způsobem, jak se chránit před kritizováním a pohrdáním. Tím totiž paradoxně vytvoří podmínky pro poslední fázi rozpadu vztahu. A tím je výstavba zdi.

Stavění zdi je krokem signalizujícím konec dialogu a vztahové komunikace. Typickým projevem je uražená póza, prudce založené ruce, sabotérsky sveřepé odmítání na cokoli odpovědět a ledový chlad proudící z výrazu tváře. Tyto nesmírně provokativní projevy ústí v katarzi rozvratu tím, že ve druhém vyvolávají nepříčetnost, touhu po jakékoli reakci a pocit naprosté bezmoci. Trvalé NIC je v komunikaci vždy ta nejhorší odpověď (více například v mém článku 5 důvodů, proč muži ztrácejí všechno, když přichází ženské NIC).

Čím více se tyto projevy vzájemného chování stávají mezi partnery obvyklými, tím hlubší problémy má vztah. Proč k tomu ale vůbec dochází? Jakou roli hraje naše dětství a naše předchozí vztahy? Jak rozpoznat zdvihající se vlnu tsunami ještě dříve, než ji spatříme nezvratně přímo před sebou? A proč je tak důležitá včasnost řešení?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -