11 chyb, které slaboch nikdy neuzná

Stáli jste na jedné straně, zničehonic stojíte proti sobě. Tak kdo je víc?
- Reklama 4 -

Jednou týdně chodím na střední školu, řeším s dětmi to, co s nimi nikdo řešit nechce, protože to jsou „drobnosti“ a „není na to čas“. Jenže já vím, že z drobností je složen celek a právě na drobnosti čas být musí.

Navštívil jsem třídu, kde byla neobvyklá dívka. Nemluvila, neslyšela. Tuhle jela metrem a přes okno vedlejšího vagónu soupravy se na ni culil kluk. Po chvíli vzájemného okukování naznačil gestem, že by si mohli zavolat. Dívka dýchla na okno a do mlžného oparu z dechu vepsala prstem své telefonní číslo.

Záhy jí volal. Opakovaně. Ani jednou hovor nepřijala. Pak mu napsala: „Jen SMS, prosím. Jsem hluchoněmá.“

Odmlčel se. Jí zůstala jen dvě domněnky. Za prvé, že pro něj přestala být dost dobrá. A za druhé, že tak nebude dost dobrá už nikdy pro žádného kluka.

Kdo zná mé knihy, tuší mou odpověď: „Buď je to slaboch, pak se už neozve. A to je dobře – slabocha nikdo ve svém životě nepotřebujeme. Anebo to slaboch není, a pak si s jakoukoli komplikací poradí. Já věřím v to druhé. Co Ty?“

Včera mi psala na Messenger: „Máme rande!“

Ptáte se, kde byl celý týden? Na rychlokurzu znakového jazyka.

Co si vždycky pamatuj:

Vztah je jako řetěz. Praskne tam, kde nevydrží nejslabší článek.

Proč je důležité vědět, zda máme čest se slabochem? Pamatujte si, prosím, vždycky tento obrázek. A příměr, který jsem použil na obalu jedné ze svých knih.

Každý vztah je jako řetěz. Vydrží pouze tolik, co jeho nejslabší článek. Není vůbec důležité, jak silní jsme my. Jsme-li se slabochem, vztah končí tam, kde končí on. Jinými slovy: Kde jsou limity slabocha, tam jsou limity celého vztahu. A je úplně jedno, jestli mluvíme o partnerském, přátelském, příbuzenském nebo pracovním vztahu.

Slabocha lze už předem poznat podle 11 základních znaků. Záměrně neříkám „chyb“, protože chyby děláme všichni. Dělá je i slaboch. Rozdíl je však v tom, že on odmítá přiznat. Je tak slabý, že by své chyby neunesl.

Vztah se slabochem jde vždy od devíti k pěti. Kdo si totiž nechce přiznat chybu, protože by ji neunesl, ten ji ani nemůže napravit. Ve vztahu se slabochem tak jeho chyby navždy zůstávají, ba vrší se. Takový vztah se nikam neposouvá. Je zoufale jednosměrný, s vinou vždy na naší straně.

Tomuto tématu věnuji celou jednu sekci nového vydání magazínu FC o zdraví. Jde o obsáhlý třídílný článek, jak vůbec se slabochem vyjít, jak ho změnit. Vše bude v magazínu, proto zde celou problematiku uvedu základními tezemi, jež slaboch odmítá přijmout. „Ne, tohle já nedělám,“ říká.

Co tedy „nedělá“?

1. Zbytečně odsuzuje

Kdykoli soudíme člověka, nic se o něm nedozvídáme. Posmívat se můžeme komukoli, každý je totiž jiný než my a každý v životě dělá chyby. Vadí-li nám ale něčí jednání, jediný způsob, jak toho člověka můžeme změnit, je vlastním příkladem, ne odsuzováním.

Silní lidé se dokážou udržet – dokážou být laskaví, ptát se na příběh, který vězí za chybným chováním člověka, naslouchat. Slabí lidé nemají ponětí, co je to velkorysost, vstřícnost a být někomu blízký. Díky tomu nikdy nepochopí, že to jsou oni, kdo se ve vztahu izoluje, kdo se druhému vzdaluje.

2. Pohrdá lidmi, kteří s ním nesouhlasí

Kdybychom měli pohrdat každým, kdo má jiný názor než my, pohrdáme celým světem. Opakuji: Každý jsme jiný, a tak to musíme brát.

Jestliže nás něčí jednání zklame, je to pouze proto, že neumíme přijmout odlišnost člověka – že se jeho způsob chování míjí s naší představou o tom, jak BY SE MĚL chovat. Každé zklamání je způsobeno chybným očekáváním.

Silní lidé jinakost druhých umějí rozdýchat. Vědí, že je zcela v pořádku, když druzí nesouhlasí, a neznamená to, že jsou horší. Ne, jsou jen jiní.

Jak zdůrazňuji v novém magazínu FC, slabí lidé neunesou opačný názor. Považují ho za morální povolení k tomu druhého urazit, ponížit, zesměšnit. Život se slabými lidmi je velmi chudý, protože oni nedokážou ocenit jiné pohledy, přehodnotit svůj dosavadní životní styl, rozšířit si obzor a vzdělání. Jsou jen uzavřeni v bublině své pýchy a vycházejí pouze s těmi lidmi, kteří s nimi souhlasí – od takových se ale nikdy nedozvědí nic nového.

3. Má sklon zaměřovat se na nedostatky druhých

Slabí lidé nejsou schopni zesílit, protože nepovažují za nutné na sobě pracovat. Jsou přece už dokonalí.

O to víc je ničí, když vidí schopnější, úspěšnější a šťastnější lidi. Jak může někdo takový existovat, když ONI sami jsou přece dokonalí?

Aby v iluzi o své dokonalosti přežili, hledají na druhém vždycky to špatné. Pokaždé něco najdou, protože nikdo nejsme dokonalý. Tito slabí lidé pak tyto nedostatky torpédují, kritizují, zveličují. A když na druhém momentálně nevidí žádné nedostatky, nevzdají se – klidně obrátí svůj pohled do minulosti. A pak druhému vyčítají to, co kdysi provedl, bez ohledu na to, že si to již dávno odpykal.

Silní lidé dokážou přijmout člověka komplexně – i s jeho nedostatky. Jsou k němu laskaví, nešetří komplimenty, a když se druhý cítí pod psa, připomínají mu jeho přednosti, nikdy ne slabiny. Ostatně tento rozdíl v chování jasně vykresluje povahu vztahů, jejichž součástí jsou silní/slabí lidé.

Nad jakou chybou slabocha zůstává rozum stát?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -