Rozhovor se sebou, který musíme podstoupit, chceme-li být šťastnější

Emoce ovlivňují rozum. Dokážou ho ochromit, zbavit racionality. Jak tedy změnit své emoce?
- Reklama 4 -

Už Leonardo da Vinci řekl: „Slzy plynou ze srdce, ne z mozku.“

Smutek je emoce. Něco nám chybí a srdce to ví, zatímco rozum to ještě neumí pojmenovat.

Cítíte se prázdní, i když od Vás odešel člověk, který Vám ublížil? Proč ho chcete zpátky, cožpak Vám ještě neublížil dost?

Snažíte se dělat něco, jak nejlépe dovedete, a přesto se najdou ústa, která Vás pomluví a vezmou Vám energii? Proč Vám vadí někdo, kdo si na Vás vybíjí své vnitřní mindráky?

Skolila Vás vlastní chyba? Proč se jí tolik trápíte, když víte, že chybami se člověk učí?

Odpovědi jsou přece tak jasné – rozumově. Tak co je srdci?

Až otevřete nové vydání magazínu FC, zjistíte, proč je tak důležité sladit rozum se srdcem. Jak se to dělá? Rozum musí srdce pochopit.

Není to snadné. Je potřeba položit si několik otázek a upřímně si je zodpovědět. Nejen rozumem, i srdcem.

Že nevíte jak? Fajn, tak si promluvme.

Ne my dva. My jeden.

Je toho hodně, co si se svým srdcem musíme ujasnit, když chceme být naplněnější. Jestliže totiž nevíme, co potřebujeme nebo kam směřujeme, jak toho chceme dosáhnout, jak tak dojít?

V novém vydání magazínu FC ukazuji, proč věnujeme tolik energie tomu, co pro nás není dlouhodobě vůbec důležité – a pro co se dnes zbytečně trápíme.

 

Jak to změnit? Začněme pěti základními otázkami, kterými přiblížíme rozum svému srdci. Odpovězme si upřímně, doslova ze srdce, a se vší vážností – jde přece o nás.

CO OPRAVDU CHCEŠ?
1. otázka: CO OPRAVDU CHCEŠ?

Než se „to“ stalo, něco důležitého jsme chtěli, něco si slibovali, možná už jako děti. Ale co to bylo? Proč jsme tomu přestali přikládat význam?

Jako bychom ztratili srdce. Přitom kde není srdce, chybí naše Já. Čekáme, že jej něco nebo někdo nahodile zapálí a my zase pro život zahoříme. Ve skutečnosti jak čekáme, chladneme víc a víc.

Odpověď na to, co v životě opravdu ze všeho nejvíc chceme, není v ničem kolem nás. Je pouze v nás. Přemýšlejme, co nás naplňuje, věnujme se tomu co nejvíce.

To, jak zacházíme s časem, který nám byl dán, je problém, který bychom měli řešit v každém věku. Nikdy není brzy ani pozdě. Opravdu pozdě bude v posledních sekundách života, kdy zjistíme, že litujeme, že jsme nestihli to, co jsme stihnout chtěli.

KOMU OPRAVDU VĚŘÍŠ?
2. otázka: KOMU OPRAVDU VĚŘÍŠ?

Jít za tím, co opravdu chceme, není v životě snadné. Pořád bude poblíž někdo, kdo nás bude přesvědčovat, někdy i upřímně, že to není správná cesta – že ta jeho je lepší. A čím bližší ten člověk je, tím silnější budeme mít pocit, že nám rozumí, že to s námi myslí dobře – a tím spíše ho poslechneme.

Ale nikdo jiný ve skutečnosti neví, co je pro nás dobré. Vždyť mnoho lidí neví ani to, co je dobré pro ně samotné.

Abychom mohli jít za tím, co opravdu chceme (odpověď na 1. otázku), potřebujeme sebevědomí, a proto podporu.

Našimi přáteli nejsou ti, které tak máme označené na Facebooku. Někdy je to jeden jediný člověk, na kterého se můžeme spolehnout, že s námi zůstane, i když celý svět odejde; kterému můžeme absolutně důvěřovat a nezradí; před kterým můžeme být sami sebou a jemu to nevadí, ba dokonce tehdy nás má nejraději.

 

Když pohlédneme do zrcadla, jednoho takového člověka bychom měli vidět. Když ne, je čas na třetí otázku:

CO DOKÁŽEŠ OBĚTOVAT?
3. otázka: CO DOKÁŽEŠ OBĚTOVAT?

Všechno důležité na světě, a to v magazínu FC stále připomínám, má svou hodnotu i cenu. Hodnota je to, co dostáváme, cena je to, co platíme.

Děti si neváží dárků, které dostanou jen tak, že na ně ledabyle ukážou v obchodě. Mnohem větší hodnotu pro ně mají ty hračky, kterým musejí něco obětovat – mít dobrý prospěch ve škole, pomoci rodičům s domácností, něco odpracovat nebo dokázat. Co nemají cenu (co nemusíme ničím zaplatit), to pro nás nemá hodnotu.

Proto také nejbolestivější zkušenosti (které drsně zaplatíme) jsou ty nejhodnotnější a nikdy ji nezapomeneme. Proto i sebevzdělávání něco stojí (naše unikátní konference Tajemství obchodu je toho příkladem). Zkrátka a dobře: Proti každé ceně stojí hodnota.

Život je nejúspěšnější obchodník. Nutí nás platit vysokou cenu, ale my mu s odstupem času dokážeme poděkovat i za ty největší rány – zjistíme totiž, že když jsme je překonali, ocitli jsme se na úplně jiném místě, odkud je mnohem moudřejší rozhled.

Proto si ujasněme: Co jsme ochotni svému snu obětovat?

 

JAKÉ VÝHRY ZAŽÍVÁŠ?
4. otázka: JAKÉ VÝHRY ZAŽÍVÁŠ?

Každá cesta k osobnímu snu připomíná výstup na Mount Everest. Nevede po vrstevnici, je nesnadná, plná komplikací a cíle dosáhne jen ten, kdo má trpělivost.

Pokud si uvědomujeme, že to, co chceme, má svou hodnotu i cenu, vytrváváme. Jsme ochotni i krátkodobě ustoupit, udělat krok zpět, abychom následně udělali dva vpřed. Nedáváme se odradit dílčími prohrami, protože si stejně tak uvědomujeme i dílčí vítězství.

Jak píšu v novém vydání magazínu FC, neúspěch není opakem úspěchu, ale součástí cesty k úspěchu. A nejdůležitější je, že radost nemáme až na konci, ale PO CELOU CESTU, protože svůj čas věnujeme tomu, co nás naplňuje – a k čemu i ty malé prohry patří.

Tak jako poslední otázka:

CO TI DODÁVÁ ENERGII?
5. otázka: CO TI DODÁVÁ ENERGII?

Dobré věci se nestanou samy. Sám nepřijde ani úsměv na tvář, natož naplněnost do srdce. To všechno musíme zvládnout sami. Jak?

My už víme, že čím větší úsilí obětujeme svému snu, tím větší odměnu dostáváme s jeho dosažením. Jenže abychom dokázali hodně obětovat, potřebujeme energii. Přece – máme-li energii vydat, musíme ji nejprve někde načerpat.

Negativní lidé věří, že ji stačí vysát z druhých. Jenže tím svůj problém nevyřeší – jen krátce spotřebují cizí energii a jsou zase prázdní. Pozitivní lidé vědí, že si energii všichni můžeme vyrobit. Někdo dobíjí o samotě, když se nejlépe uvolní; jiný s dalším člověkem/dalšími lidmi, když společně sdílejí.

Už Sokrates řekl: „Čím více dobra hledáme, tím více ho nalézáme.“ Přemýšlejme tedy i o druhu energie, po které teď lačníme. Ať vytváříme dobro, nebo zlo, právě to bude naší zaslouženou odměnou.

Chcete pomoci?

 

Jak překonat ty bolesti, které se nás drží? Jak uvěřit v lepší budoucnost, když si ji bez konkrétního člověka nebo okolnosti neumíme ani představit? Odpovědi v novém vydání magazínu FC Most přes minulost. Čtenáři z Česka mohou získat zde, čtenáři ze Slovenska zde, elektronická verze je dostupná zde.

Děkuji za všechny žádosti, které mi zasíláte na konzultační e-mailovou adresu, uvedenou v magazínu FC na straně 102. Těším se na další osobní setkání 5. dubna ve Foru Karlín.

© Petr Casanova

- Reklama 5 -