Proč neexistuje šťastný rodič nešťastného dítěte aneb 5 základů pro zdravý rozvoj dětí

Co pro Tebe udělat, abys byl šťastný a zdravě úspěšný v životě?
- Reklama 4 -

Neexistuje šťastné dítě při pohledu na nešťastné rodiče ani šťastný rodič při pohledu na nešťastné dítěte.

A je to tak správné.

Aby totiž rodič mohl prožívat šťastný život, musí předně udělat šťastným své dítě.

Jenže co je k tomu potřeba? Jen nový iPhone X? Nebo něco víc?

Jak dosáhnout jejich štěstí

Doba se změnila, o tom není sporu. Je éra technologií a děti vyrůstají jinak než já – v pravěku, v časech předinternetových. Tehdy si děti hrály venku. Střílely na branku na plácku, ne na vojáky v počítači. Proháněly kamarády, ne Pokémony na displeji. A venku zůstávaly, dokud nezašlo sluníčko. Dnes mají záři permanentně v očích, i těsně před usnutím – tu od obrazovek. Jejich „slunce“ nezachází. Alespoň to tak vypadá.

Ano, hry se změnily. Ale základy zdravého dětského růstu se nemění. Děti potřebují stále totéž, aby nabývaly potřebné sebedůvěry, sebevědomí, odvahy a budoucího uplatnění. Ačkoli prostředky k dosažení dětského štěstí se zdají jiné, jeho podstata je pořád stejná.

V aktuálním magazínu FC se zabývám odpuštěním všeho druhu – jak vůči rodičům, kteří se rozhodli odejít od svých dětí, tak vůči dětem, které v nějaké fázi výchovy rozhodly sejít na scestí. Jak tomu předejít? Co děti potřebují, aby měly vyšší potenciál soběstačnosti, spokojenosti, úspěšnosti i naplněnosti? Co je dělá šťastnějšími a silnějšími?

Podotýkám, že být úspěšným rodičem není ani automatické, ani snadné. Děti jsou v první řadě investice. Návratnost nebude patrná hned. Ale jednou ano.

A proto zvažme následujících 5 přístupů k dětem.

1. TRAVME ČAS SE SVÝMI DĚTMI

Jak píšu v magazínu FC, komu nevěnujeme svůj čas, toho učíme žít bez nás. U dětí je to obzvlášť citlivé.

Děti se totiž rodí jako čistý lakmusový papírek. Vybarvují se podle prostředí, v jakém se nejvíce pohybují – proto mysleme na to, ať tím většinovým prostředím jsme my.

Jistě, děti potřebují své hry, kamarády, svůj svět poznávání a fantazie, ale stejně tak potřebují své rodiče. Já vím, že je snadné odbýt dítě novou Xbox konzolí, aby „dalo pokoj“. Jenže každým časem, který dítěti věnujeme, vytváříme jeho vzpomínky.

Možná je to už mým pokročilým věkem, ale já si nepamatuji všechny věci, které mi kdy moje máma darovala, ale pamatuji si všechny chvíle, které mi dokázala věnovat. Byly to chvíle, kdy všechno ostatní odložila. Najednou se mnou četla knihu, čutala do míče, chodila po horách, hrála žolíky. Všechno, co mi kdy koupila, se už dávno rozbilo nebo ztratilo, ale zážitky zůstávají – ty tvoří mé dětství.

2. NECHME SVÉ DĚTI MLUVIT

Když se zeptáte většiny rodičů, co je jejich priorita, odpoví: „Děti.“ Když se však následně zeptáte jejich dětí, obvykle odpoví, že to jsou jen prázdná slova. Nejde jen o čas, který na děti věčně nemáme. Jde ještě o jinou kvalitu. O naslouchání.

Když se rozpomeneme na vlastní dětství, zjistíme, že jej nejvíce ovlivňovali učitelé, trenéři ve sportovních oddílech a další lidé, kteří aktivně formovali naše chování. Pozorovali nás, když vyhráváme i prohráváme, a dávali nám zpětnou vazbu. A hlavně nám umožnili svěřit se.

Uvědomme si, že dětský svět plný pohádkové fantazie, kde dobro vždycky porazí zlo, se postupem dospívání těžce střetává s realitou. Děti se cítí zmatené, nejisté, slabé. Právě tehdy potřebují životu rozumět, slyšet, že pro své rodiče jsou stále prioritou. A to nejen tím, že jim rodiče koupí pár věcí a připraví jídlo do lednice, ale že tu pro ně jsou i kvůli – nesmějte se, prosím – slovům.

Slova jsou pro děti klíčová. Slova jsou nejen moudrost, ale i energie. Posaďme se s dětmi, sdílejme jejich vážná vyprávění o škole, úkolech, láskách, přátelích i zrádcích, touhách, které nevycházejí – dříve, než se uzamknou a zahodí klíč.

Co děti především potřebují, aby obstály v dospělém životě?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -