O gastronomickém zážitku tam, kde bych ho nikdy nečekal

Zapomněli jste si brýle na přečtení jídelního lístku? Vedle dvířek do vinného sklípku jsou zavěšené náhradní - s různými dioptriemi. Jedna z vychytávek mikulovické restaurace Na Palubě.
- Reklama 4 -

Když se mě lidé ptají, kam jezdím, je-li venku mráz nebo pošmourno, s partnerkou a dětmi, případně ještě s dalšími přáteli, které celý týden nevidím, mám v Česku pár míst, jimž říkám Zjevení. Nabízejí totiž něco, co bych v takovém místě rozhodně nečekal. A baví mě své okolí překvapit.

Pokud nevíte, kam zamířit tento nebo kterýkoli z dalších víkendů, aby to zároveň nebylo příliš drahé, navrhuji Vám místo „na konci světa“, o kterém skoro nikdo neví – až v nejzazším koutě nad Hrubým Jeseníkem, přímo u hranice s Polskem. Tam pochopíte onu anekdotu: Víte, jak se pozná stárnoucí chlap? Že výlety s rodinou plánuje podle míst, kde se dobře vaří. (Já se tomu nesměju, protože jsem jeden z nich.)

Výlet za tři hvězdičky

André Michelin

Znáte Michelin Guide? Tohoto knižního gastronomického průvodce pro řidiče musel André Michelin v roce 1900 vytisknout 35 000 kopií, ačkoli ve Francii té doby bylo méně než 3000 aut. Lidé totiž do jím doporučených skvělých restaurací vyráželi nejen autem.

André Michelin při hodnocení restaurací zavedl tříhvězdičkový systém. První hvězdička říká: Vyplatí se zastavit, když jedeš kolem. Druhá hvězdička přidává: Sem nelituj ani zajížďky. A třetí hvězdička graduje: Tohle je na samostatný výlet.

Já jsem toto místo za tři hvězdičky objevil vlastně náhodou.

Jak jsem ho objevil já

Málo se to ví, ale v Hradci-Nové Vsi, obci se 370 obyvateli, je unikát. Vlna, která nemá obdoby. Ne ovčí, ale vzdušná. Když si osedláte tento proud, můžete bez motoru plachtit až do Krkonoš, a to celoročně. Proto také dráhy 5 až 23 zdejšího travnatého letiště směřují na tento jihozápadní „tobogán“. Pro milovníky aviatiky a absolutního klidu v nebesích, jako jsem já, důvod, proč jet z Prahy tři hodiny až sem.

Poslední nahřívání před vzletem, nahoře bude řádově větší zima.

Shora však náhle uvidíte ještě něco nezvyklého. Semafor na křižovatce. Ne, nesmějte se. Na Jesenicku tohle zařízení jinak prakticky nevidíte, myslím, že není ani v celém Jeseníku, a to je okresní město. Na nejsevernější světelnou křižovatku Moravy v jednom z nejméně rušných míst (jaký paradox) jsem se musel jet podívat. A za ní jsem TO uviděl.

Viděl jsem už opravdu leccos, ale nepamatuji si na venkově tak propracovanou a komplexní restauraci. Jmenuje se Na Palubě a myslí na všechno a na všechny.

Budova penzionu s restaurací a službami

V trojpodlažní budově i s hostinskými pokoji je prosklený výtah pro imobilní osoby a v patře zábavní svět…

Bowling

To znamená dětský koutek se skluzavkou a různými atrakcemi, bowlingová dráha, kulečník, šipky, stolní fotbal, air hokej…

Kulečník

Býval tu i ricochet, který ale už hosté nebyli schopni vytížit, a tak v prostoru kurtu vznikla vinotéka.

Vinotéka

A všude je cítit ženská ruka. Nemyslím jen romantický styl francouzské Provence. Myslím dokonalé detaily.

Bez kompromisů

Sál s akváriem. Inu, vítejte na palubě.

Zapomněli jste si brýle a nemáte si čím přečíst jídelní lístek? Na stěně jsou zavěšeny sady různých dioptrií pro volné zapůjčení.

Chcete si popovídat s kamarádkou stranou partnerů? Bar je opatřen háčky pro zavěšení dámských kabelek za ucho.

Bar

Páry mají oddělenou sekci, rodiny nebo skupiny přátel také. Každý aby měl své pohodlí. Stačí přejít na „svou“ palubu.

Rodinná část

Na toaletách nalézáte nejen krém na ruce, vatové tampony a dětský nočník, ale také vyhřívanou stěnu pro usušení mokrých oděvů – z výletu nebo sportu.

Paní majitelová s papouškem pro děti

A protože se děti zaručeně rozprchnou po celém členitém objektu, různých hrách i třeba za zdejším papouškem, a Vy patrně dlouho nedokážete vzdorovat výborným domácím pálenkám nebo pivním speciálům – tím spíše, že opravdu není kam spěchat, protože tady jste „na konci světa“, oceníte pak v nejvyšším podlaží krásné dřevem vonící pokoje také v provensálském designu. Mimochodem, u snídaně děti nadchne domácí ručně smíchaný čokoládový krém s medem – nic proti nutelle, ale kam se na něj hrabe!

A tím se dostáváme k jídlu. Když si dáte bouillabaissu, tradiční bohatou francouzskou rybí polévku, skvělou jako v pražském Pot-au-feu (ale tam stojí 250 Kč, ostatně v Kampa Parku dokonce 395), nechápete, jak může být za 125 Kč. Stejně tak líčka, která – Pohlreich promine – jsou ještě lepší než v Café Imperial, stojí 235 Kč (u Pohlreicha 375). A to ještě ve variantě s bylinkovým knedlíkem a brusinkami dostáváte omáčník na přidání divoké svíčkové, zatímco v nynější zimní variantě ochutnáte hovězí líčka s bramborovým pyré, smetanou, česnekem a špenátem!

Pokoje jsou v různém designu, toto je jeden z nich.

A když máte ubytování zajištěné jinde a před zavíračkou zoufale zjistíte, že na Jesenicku prakticky nefungují taxíky, ozve se: „V pořádku, já Vás odvezu.“ Z přítmí baru vystoupí sympatický pán, majitel pan Bernátek, a nastartuje svou zlatě lakovanou dodávku.

Ani jste nepostřehli, že pán a paní majitelovi jsou prakticky pořád přítomni a i díky tomu servis šlape jako u filmového Grand Restaurantu pana Septima. „Chtěli jsme vytvořit na jednu stranu nekompromisní restauraci, která by uspokojila zákazníka s jakoukoli touhou, a na druhou stranu ji nedělat snobskou, zaměřit ji hlavně na rodiny s dětmi. Jednoduše řečeno: rodinám dopřát nejvyšší kvalitu, i když víme, že si nemůžeme říct o stejnou odměnu jako jinde,“ říká Drahoslav Bernátek.

Jeden z mnoha dezertů. Dětem ale připraví cokoli na míru, třeba donesou i čokoládovou fontánu s mnoha druhy ovoce.

Provence v srdci

Když mu skládám poklonu za kuchyni, která zjevně pracuje nejen s kvalitními surovinami, ale i s nejmodernějšími technologiemi přípravy, a proto je jídlo nejen čerstvé, ale i velmi chutné, jemné, prostě skvostné, smutně pokrčí rameny: „Tady tím od první chvíle trpíme. Je zvláštní, že z čím větší vzdálenosti host přijede, tím spíše to ocení.“ Chápu to. Místní mají hlouběji do kapsy a jsou zdrženliví k tak odvážnému konceptu. „Ale přespolní jsou nadšení,“ rozzáří se panu Bernátkovi znovu oči. „Ptají se nás, kdy jsme naposledy byli v jižní Francii. Smějeme se, protože jsme tam nebyli nikdy. Ale mají paní má Provence v srdci.“

A to je moje odpověď, proč sem přijedu, i když se na vlně nedá létat. Za srdcem. Za lidmi, které těší služba pro druhé, a proto je můžete vidět také jinak:

Manželé Bernátkovi v divadelní hře.

Ano, na divadelních prknech. Hrají. V amatérském spolku. Momentálně manželskou komedii Inteligentní lidé od Marka Fayeta.

Jsou pro Vás Mikulovice na Jesenicku daleko? To skoro pro každého. Ale když to místo navštívíte, zjistíte, že Vám už navždy bude blízké.

O dalších místech, která čekají na Vaše objevení, v magazínu FC.

© Petr Casanova

- Reklama 5 -