Nelži tomu, kdo Ti věří, a nevěř tomu, kdo Ti lhal aneb Psem ve vztahu

Proč lež vždycky vyjde najevo? Proč NIKDY nestojí za to a proč si žádný skutečně milovaný člověk naši lež nezaslouží?
- Reklama 4 -

Mám psa. Rád ho pozoruji.

Je svéhlavička, ale v lásce upřímný. Každému dá hned jasně najevo: Mám Tě rád/Nemám Tě rád.

Nikdy nelže. Proč tohle neumějí lidé?

Každý pátek se potkávám se čtenáři svého magazínu FC. Probíráme to, co je trápí, s čím se mi svěřují. Každý příběh je pozoruhodný. Tento je o člověku, který chtěl být šťastný a nikomu neublížit. Ve výsledku byl nešťastný a ublížil všem. I sobě.

1. fáze: Želatinový medvídek

Byla už roky vdaná. S manželem měli jediný problém – v ložnici. Trápila se: Omrzela jsem ho? Přestalo ho TO bavit? Co mám dělat, abych pro něj byla zase atraktivní? Měla z toho mindrák.

Ale nebyla sama. Kdykoli se to téma snažila otevřít a s manželem to upřímně probrat, nevrle ji odbýval – snad si připadal jako nechlap a neschopný.

A ona svou přirozenou potřebu musela uspokojit. A tak… si našla milence.

Náhle byla spokojená – měla to jediné, co jí u manžela scházelo. A uklidnil se i manžel, protože na něj náhle přestala naléhat. Neptal se proč, byl rád, že problém zmizel.

Jenže to bylo jen zdání. Problém, který se aktivně nevyřeší, je jako želatinový medvídek odhozený na chodník. V louži začne bobtnat.

2. fáze: Ucho džbánu

Ten problém nebobtnal u manželů, ale u ženina milence. Ženu měl upřímně rád, možná i proto milování stálo za to. Jelikož měl ale ženu rád, chtěl časem víc – být partnerem.

Žena už ale partnera měla a o toho přijít nechtěla. Vždyť měl 75 procent toho, co si u muže přála. Nechtěla ale přijít ani o milence. Vždyť měl 25 procent toho, co manželovi chybělo.

Nechtěla přijít ani o jednoho, a tak lhala na obě strany. Manželovi tvrdila, že nemá milence. Milenci tvrdila, že se rozvede. Bylo otázkou času, kdy se ucho od přetíženého džbánu utrhne.

Pokaždé se to stane jinak. V případě této ženy jednou milenec vyhledal manžela, aby se přímočaře zeptal, jak to s rozvodem, který se nějak protahuje, skutečně vypadá. V šoku byl manžel, v šoku byl milenec. Žena vmžiku stála na dvou spáleništích.

Nechtěla ztratit ani manžela, ani milence. A tak ztratila oba.

Teď seděla proti mně, s hlavou v dlaních, a obhajovala se. Chtěla jsem být jen šťastná, mít sto procent,“ vysvětluje. „Copak jsem měla zůstat nešťastná s manželem? A naopak: Copak jsem kvůli jedinému problému měla rozbít manželství?“

3. fáze: Spojené nádoby

Když jsem napsal 250 zákonů lásky, lidé se divili, proč vztah potřebuje nějaká pravidla. Přece se máme rádi, to stačí, argumentovali. Jenže i svoboda potřebuje zákony, i mír – podobně jako válka.

V lásce platí 3 hlavní zákony: 1. Nelži. 2. Nepodváděj. 3. Nedávej sliby, které nemůžeš splnit. Fungují jako spojené nádoby. Je jedno, s čím začneme. Když ale začneme s jedním, zvykneme si záhy na druhé i třetí. Slečny jménem Lež, Podvod a Nespolehlivost jsou dcery jedné matky. A tu si představíme.

Proč je vlastně tak špatné lhát tomu, kdo nám věří?

A proč bychom už neměli věřit tomu, kdo nám lhal?

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -