Jak se znovu mít rád aneb 10 připomenutí do těžkých chvil

Mít se rád – jeden z nejnáročnějších způsobů lásky. Přece pořád chybujeme, pořád někoho upřednostňujeme, pořád na sebe nemáme čas, pořád nás někdo odmítá – jako nanicovaté a nepotřebné... jak se tedy můžeme mít rádi?
- Reklama 4 -

Jak se mít rád?

„Co je to za divnou otázku?“ ptáte se jistě. „Přece je SAMOZŘEJMÉ mít se rád.“

Skutečně?

Tak proč potom k sobě promlouváme jako k nejhoršímu nepříteli? Proč sami sebe lynčujeme hnusnými slovy za každou chybu, a ne jednou, nýbrž opakovaně, kdykoli si ji znovu připomeneme? Proč vždy upřednostňujeme cizí zájmy před svými?

Tomu říkáme „mít se rádi“?

Proč jsme to vždycky my, komu přisuzujeme jedinou vinu? Proč – jestliže „se máme rádi“ – si tolik a tak často ubližujeme?

Jak bychom nemohli mít pocit, že jsme zbyteční, neschopní, nicotní? Čemu se divíme, že to i druzí mají snazší, když se rozhodnou nás odradit od jakéhokoli snu, vzít nám sebevědomí, sebehodnotu?

Opakuji otázku: Tomu říkáme „mít se rádi“?

A přitom…

My, více než kdokoli jiný v celém vesmíru, si zasloužíme naši lásku.

Žít bez sebelásky je jako jezdit autem se zataženou ruční brzdou.

S novým vydáním magazínu FC Most přes minulost, který od středy nalézáte ve svých schránkách, mi svěřujete (speciální e-mailová adresa je v magazínu), co špatného máte za sebou, nebo před sebou. Ano, já vím. Ale připravte se na to, že všechny konzultace mají shodný základ: Na tom, co je za námi, nebo před námi, nikdy nezáleží tolik jako na tom, co je v nás. Žádná překážka není dost velká, když jsme dost velcí my.

Proto se magazín FC zaměřuje na NÁŠ osobní růst.

Mít se rád, to je problém dvou kategorií lidí. Jedni přeceňují to, co nejsou. A druzí podceňují to, co jsou. A lidé z obou kategorií si zvykli vytrvale ponižovat sami sebe a už dávno poznali, že tohle pozitivní výsledek nepřinese. Já je učím opaku. Aby začali mít RÁDI samy sebe. Baví mě, jakou změnu pak pocítí.

Učím je, aby se sebou jednali tak, jako kdyby to mělo způsobit pozitivní rozdíl. A ono jej to způsobí.

V nejšťastnější a svým způsobem nejkrásnější lidi se totiž proměňují ti, kteří poznali porážky, utrpení, hloubku dna. Tito lidé jsou schopni ocenění, citlivosti, porozumění, naplňují i své okolí soucitem, laskavostí a láskou – hlubokou, jako bývalo to dno. Nejpodstatnější však je, že tito nejkrásnější lidé se takoví nerodí. Oni se takovými stávají.

Jak to tedy udělat, abychom se znovu naučili mít sami sebe rádi? Protože tomu věnuji své magazíny i knihy, doporučuji deset jednoduchých připomenutí pro každé ráno:

„Nejsi ten samý člověk jako před rokem, měsícem nebo týdnem. Pořád se vyvíjíš. Proud zkušeností nejde zastavit. To je život. A ty zkušenosti, které Ti připadají drsné teď, když jimi procházíš, jsou přesně ty, za které jednou poděkuješ, až se s odstupem času ohlédneš zpátky a uvědomíš si, jakou cestu jsi díky nim ušel.“
„Tvým úkolem není zbavit se negativních myšlenek, pocitů a životních situací. To je nemožné. Patří k životu. Tvým úkolem je pouze změnit svůj postoj k nim. Žádného člověka nedefinuje to, co se mu v životě stane, ale to, jak k tomu přistoupí.“
„Tvé štěstí nevypukne s novým vztahem, dovolenou, jinou prací nebo větší hromádkou peněz. Tvé štěstí začíná a končí v Tobě. Pokud chceš mít šťastnější život, musíš změnit svůj současný postoj. Ovlivníš tím míru svého stresu, napětí, domněnek, rezignace. A to všechno Ti ubírá Tvé štěstí.“
„Na co se zaměřuješ, to roste. Přemýšlej více o tom, čemu věnuješ svou pozornost. Chceš mít ve svém životě více smutku? Nebo radosti? Na co se více zaměřuješ? Nezapomeň, že když se díváš kolem sebe, sníš. Ale když se díváš do sebe, tak se probouzíš.“
„Smiř se s tím, že vždycky nebudeš prioritou pro ostatní. Proto buď prioritou pro sebe. Uč se respektovat sebe, pečovat o sebe, být svou vlastní podporou. Pamatuj, že na Tvých potřebách záleží. Tak je začni uspokovat. Nečekej na ostatní, až to udělají oni. Nemarni čas. Udělej to Ty.“
„Čím starší budeš, tím více si uvědomíš dar přítomnosti. Je to zvláštní, ale se stárnutím se v Tobě život začne probouzet. A Ty zjistíš třeba to, kolika zbytečnými dramaty a starostmi jsi promarnil tolik času…“
„Začni mít rád to, čemu se věnuješ, než se začneš věnovat tomu, co máš rád. Začni mít rád to, kde jsi, než začneš být tam, kde to máš rád. Začni mít rád lidi, se kterými jsi, než začneš být s lidmi, které máš ze všech nejraději. To je způsob, jak se postupně posunout k lásce, štěstí, naplnění a klidu.“
„Až se budeš jednou ohlížet zpátky, nepřemýšlej o bolesti, kterou dnes cítíš. Přemýšlej o síle, kterou jsi získal, o cestě, kterou jsi od té doby ušel. Čím větší peklo dnes překonáváš, tím více vyrosteš. Oceň se pak za svou odolnost a přestaň se bát budoucnosti. Tak jako dnes. Je v ní Tvá síla.“
„Za deset let od této chvíle opravdu nebude důležité, jaké boty si dnes obuješ, jak bude Tvůj účas vypadat, jakou značku oblečení zvolíš. Na čem ale bude za deset let záležet, je to, jak dnes dokážeš žít, jak dnes dokážeš bojovat a co se dnes dokážeš naučit.“
„Až budeš mít pocit, že není nic, za co můžeš být vděčný, poprosím Tě, zamysli se nad svým zdravím, zamysli se nad svou rodinou, zamysli se nad svými přáteli, zamysli se nad svým domovem. Nic z toho nepotrvá věčně.“

Mít se rád. K tomu stačí nahradit všechny domněnky a lítosti, co mohlo být, pouhým oceněním toho, co je.

A co je pro mnoho jiných lidí v této chvíli pouhým nedosažitelným snem.

Dělá Vám potíže mít se rád? Využijte magazín FC, zaměřený na změnu myšlení, na překonávání negací, bolestí a strachů. Nové vydání je právě k dispozici zde.

Čtenáři žijící na Slovensku mají přístup k zaslání do své vlasti zde.

© Petr Casanova

- Reklama 5 -