Jak na narcistu aneb Silný navenek, křehký uvnitř

Navenek suverén, uvnitř křehký jako led. Jak mu porozumět? Jak mu pomoci? Nebo jak ho změnit, aby se přestal chovat tak hrozně?
- Reklama 4 -

Narcis. Bájný hrdina tohoto jména pohrdl láskou krásné nymfy, protože se mnohem víc zamiloval do svého vlastního obrazu. „Ach bože, jak jsem krásný, úžasný, výjimečný,“ pohlížel třeba do vodní hladiny. A nikdo nesměl říct opak.

Ačkoli šlo o báj, jeho potomci existují. Potkáváme je, musíme s nimi vyjít. Někdy se to zdá nemožné, ale to jen proto, že jim nerozumíme. Nevíme, co chtějí. Nebo si to myslíme, že víme, ale mýlíme se.

Jak poznat narcistu, jak ho udělat šťastným, pokud se bez něj nemůžeme obejít, a tudíž jak dostat pozitivní energii také od něj k sobě? Myslíte, že je to nemožné? Ale kdeže!

Který ze tří jsi?

Z mých knižních bestsellerů a mého pravidelného magazínu FC víte, že vztahy vysvětluji na lásce. Partnerské vztahy nám jsou nejbližší, máme v nich nejvíce emocí a empatie, takže jejich principy dokážeme pak snadno vztáhnout i na jiné typy vztahů – v rodině, práci, s kamarády.

Není tedy důležité, kde konkrétně narcistu potkáváte či zda s ním dokonce žijete. Důležité je mu porozumět. Chcete?

V tom případě si hned na úvod vyvraťme jeden omyl.

Když se řekne narcista, většině lidí se vybaví extrovert, který se chová výrazně sebejistě a všude přitahuje pozornost. I když toto je učebnicový popis narcismu, míjí spoustu dalších lidí s narcistickými sklony.

Proto narcisty rozdělujeme do tří hlavních kategorií. Onálepkuji je – pro lepší názornost – jako exhibicionisty, přilnavce a hegemony. Zjednodušeně řečeno:

Exhibicionistický narcista chce být obdivován.

Přilnavý narcista chce být spojován s někým, koho obdivuje.

Hegemonický narcista chce ovládat druhou osobu natolik, že ji donutí cítit se bezcennou.

Proč je důležité rozpoznat, do které kategorie daný narcista patří? Protože pokud vstupujeme do vztahu s někým, kdo trpí narcistickou poruchou osobnosti, potřebujeme přesně pochopit to, do čeho jdeme, co nás čeká a jak to může ovlivnit náš vztah. Zvláště když takovou osobu milujeme a neumíme si představit bez ní fungovat, nebo když je naším nejlepším kolegou a my ji pro chod firmy potřebujeme.

Proč mají špatnou pověst

O narcistech se nejčastěji říká, že:

  • jsou sebestřední
  • zcela zaměstnaní vlastními otázkami ohledně své dokonalosti a sebevědomí
  • mají nedostatek emoční empatie
  • jsou vysoce citliví na osobní kritiku
  • snadno se rozhněvají
  • rádi druhé ponižují
  • jsou silně statusově zaměření

Všechny tyto projevy způsobují, že narcisté mají problém udržet vztahy stabilní, intimně kvalitní (s věnováním se druhému) a láskyplné (s oceněním druhého).

Kde se to bere?

Na pravidelných osobních setkáních se čtenáři svých knih a magazínů dostávám otázky typu: „Je možné, že se můj partner až po mnoha letech vztahu stal narcistou?“ Odpověď je prostá: Ne.

Narcistická porucha osobnosti se vytváří v dětství. Diagnostikována bývá v rané dospělosti, pubertě. Jinými slovy: Pokud nám připadá, že se partner změnil, ve skutečnosti jsme tyto známky doposud pouze nepostřehli. Až nyní. Přesnější otázka tedy zní jinak: „Proč se nám narcismus stal zřejmým právě nyní? Co konkrétního se změnilo?“

Co chybného se stalo?

Obvyklým spouštěčem je náhlá životní krize, která se dotkne sebevědomí narcistického partnera. V přirozené snaze vypořádat se s touto krizí člověk bezděky použije svou narcistickou sebeobranu. To způsobí, že jeho chování vyjde na povrch jako olej na vodu.

Je tedy velmi pravděpodobné (a čtenáři se na to často zpětně rozpomínají), že narcistické sklony nenápadně vytvářely problémy po celou dobu vztahu, jen my jsme si všímali více následku (problému) a méně příčiny (narcismu). Právě v okamžiku, kdy identifikujeme narcistické projevy, se nám otevře celá mozaika partnerovy přecitlivělosti a groteskních nedorozumění, kterými jsme ve vztahu trpěli celé roky – a celou dobu jsme marně přemýšleli, kde MY děláme chybu…

Jak tedy tuto poruchu osobnosti poznat včas – dokonce už na první schůzce?

Jedna dobrá zpráva: Narcismus nebývá vědomý problém. To znamená, že narcisté si zpravidla nejsou vědomi toho, že jejich jednání vypovídá o poruše. Mají tedy sklon opakovat své „přirozené“ vzory chování znovu a znovu.

Jedna špatná zpráva: Proto si můžeme být jisti, že pokud něco dělají na první schůzce, budou to opakovat i na druhé, třetí, kdykoli.

Pojďme si takové schůzky se všemi druhy narcistů simulovat.

Otočte, prosím, na 2. stránku.

- Reklama 5 -