Co dokáže jedině multilevel aneb Aleš Buksa o tom, jak z pěti lidí vytvořit tři sta tisíc

Aleš Buksa, nejvýznamnější jméno českého multilevelového marketingu a samozřejmě jeden z řečníků naší konference Tajemství Obchodu 5. dubna v pražském Foru Karlín
- Reklama 4 -

Žádný Čech nedokázal to, co on. V přímém prodeji vybudoval síť 240 000 registrovaných partnerů v Česku a dalších 80 000 na Slovensku.

„Tohle můžete dokázat jedině v multilevelu,“ říká Aleš Buksa, guru multilevelového marketingu v Česku a vrcholný řečník naší konference Tajemství obchodu, která se koná už 5. dubna v pražském Foru Karlín (vstupenky od 1649 Kč je možné ještě získat zde.)

Neumíte si ke svému současnému příjmu představit jednu nulu navíc? Nebo dvě? Myslíte, že nejste schopni vyburcovat a motivovat sebe i druhé – že na to nemáte? Aleš Buksa přesvědčil spoustu nesebevědomých lidí o opaku. Naučil je mnohem víc než jen vydělávat. Naučil je totiž měnit svůj život, svůj osud.

I o tom mluví v rozhovoru, který předchází jeho očekávanému vystoupení na konferenci. „Tam bude i pan Buksa? Pak samozřejmě přijdu,“ reagovali téměř všichni řečníci„Nikdo pro multilevel v Česku neudělal tolik jako on,“ uznal například Roman Hassmann, člen evropského vedení Amwaye.

A sám Buksa? „Pane Casanovo, těším se, ani nevíte jak,“ řekl mi včera do telefonu. „A hlavně na přítomné lidi z LR, snad na mě nezapomněli,“ dodal dvaasedmdesátiletý muž, který tuzemskou LR Health & Beauty vybudoval a po dlouhých dvaceti letech růstu přenechal mladším.

Pane Bukso, Česká republika se stala nejúspěšnější evropskou zemí přímého prodeje v obratu na jednoho obyvatele. Překvapuje Vás to?

„Vůbec ne. Značka LR, kterou jsem prodával, působila ve třiceti zemích a Česko bylo také nejlepší.“

Čím to je, když u nás lidé o multilevelu nemluví dobře, a padají přirovnání k pyramidě, letadlu?

„Protože ti, kteří to prohlašují, těm pojmům nerozumějí. Pyramidální strukturu má všechno. Církev, politika, jakákoli firma. Nahoře je jedna osoba – papež, prezident, majitel; pod ní pár kardinálů, ministrů, ředitelů; a směrem dolů stále více lidí – farníci, voliči, podřízení. Přitom se zapomíná na to, že multilevel má jednu podstatnou výhodu. V církvi, politice i v běžné firmě jdou direktivy shora dolů a každá aktivita začíná nahoře, zatímco v multilevelu je každý člověk samostatnou jednotkou, svobodným podnikatelem. On se o lidi stará, on je musí motivovat, zkrátka od něj vychází každá aktivita.“

To je ale dáno hlavně tím, že multilevel je technické označení pro strukturu odměňování, navenek multilevelovou firmu vůbec nemusíte poznat.

„Přesně! Představte si běžného kamelota, který na ulici prodává noviny. Z toho, co prodá, jde většina zisku nadřízeným, jemu jen malý podíl, pokud vůbec nějaký. V multilevelu je to právě naopak. Protože kamelot má hlavní zásluhu na úspěšném prodeji, dostává největší část marže. Druhou největší pak člověk, který ho do firmy přivedl, třetí největší pak člověk, který do firmy přivedl člověka, který přivedl toho kamelota, a tak dál. Představte si, kdyby pokladní v supermarketu dostala největší díl marže ze všeho zboží, které jí za celou směnu projde na pásu rukama…“

Úsměvná představa. To by byly milionářky. (směju se)

„Ale u nás jsou.“ (nesměje se)

Aleš Buksa a jeho trademark: dýmka s vůní vanilkovo-mangového tabáku.

Robert Kiyosaki řekl, že multilevelový systém má potenciál zachránit svět. Kdyby se takto změnil způsob odměňování ve všech oborech a největší marži brali ne lidé nahoře, ale lidé dole, pak by lidé dole začali uvažovat více jako podnikatelé, motivovali by se, sebevzdělávali, zkrátka nebyli by v zaměstnání pasivní. Co si o tom myslíte?

„Proto byl také multilevel navržen na Nobelovu cenu jako nejspravedlivější způsob odměňování. Největší peníze totiž dostávají lidé, od nichž jdou nejlepší výsledky. Kiyosakiho hypotéza je ale nereálná. Tohle žádný zaměstnavatel svým zaměstnancům nedopřeje.“

Vadí Vám, když se přesto multilevel spojuje s letadlem?

(kroutí hlavou) „Multilevel přece není a nemůže být letadlo. Podstatou úspěšného multilevelu je produkt, který je – jak se trochu složitě říká – revolverující. To nemá nic společného se zbraní. Revolverující je produkt, který má spotřební charakter, zákazník jej poměrně brzy spotřebuje, a pokud je spokojen, opakuje nákup. Takový produkt je pro přímý prodej optimální.“

Ve Vašem případě kosmetika.

„Jistě, parfémy, krémy, ale dnes jsou hitem potravinové doplňky, v LR dělají 70 % obratu. Víte, lituji přímé prodejce vysavačů nebo hrnců. Ty si zákazník kupuje víceméně jednou za život. Takový prodejce je odkázán neustále hledat a přesvědčovat nové zákazníky. Zato u revolverujícího produktu spokojený zákazník, o kterého se náležitě staráte, může vydržet celý život. A ještě Vás doporučí svému okolí.“

Jak ale zákazníka získat a udržet?

„Tohle vysvětlím na konferenci Tajemství Obchodu.“

Dobře, vraťme se k letadlu. Podle čeho ho lidé poznají?

„V letadle, jak se říká, posledního pokoušou psi. Pamatuji si na nějaké slevové karty. Reálně nebyly k upotřebení. 10% sleva v autoservisu v České Lípě, 20% sleva do kavárny v Šumperku a 30% sleva k holiči v Aši. O produktu ale v letadle vůbec nejde. Podstatou toho podvodu je, že za kartu zaplatíte třeba 60 000 Kč a člověk, kterému dáte peníze, Vám řekne: ,Teď máš šanci zbohatnout. Z každých 60 000, které dostaneš za karty, si nech 30 000 Kč a zbytek mi pošli. Já si z toho nechám 15 000 a zbytek pošlu zase výš.‘ Na první pohled to vypadá, že musíte zázračně zbohatnout, ale fakticky neprodáváte žádný produkt, jen iluzi, na kterou doplatí ten poslední. V multilevelu ovšem žádný poslední neexistuje. Multilevel je never ending story. Každý v něm volně podniká s produkty, které lidé reálně potřebují a znovu nakupují dnes, zítra, kdykoli v budoucnu. Poskytujete nikdy nekončící službu lidem.“

Jak jste se k multilevelu dostal Vy?

„Pracoval jsem v Německu v jedné pojišťovací kanceláři. Nebyl to multilevel, pojišťoval jsem průmysl jako zaměstnanec, bral jsem pár šupů. Jednou za mnou přišli z jiné pojišťovny, zda si nechci přivydělat pojišťováním lidí. Chtěl jsem. Naložili nás do auta, odvezli na nějaké neznámé sídliště, sebrali nám doklady a řekli: ,Kdo nepřinese alespoň jednu podepsanou smlouvu, jde domů pěšky.'“

Drsná zkušenost.

„Jenže mně pomohla. Když totiž výmluva přestane existovat a Vy musíte, soustředíte se pouze na pozitivní výsledek. Chodil jsem od zvonku ke zvonku a věděl, že to nemohu vzdát. Snažil jsem se najít cestu. Poznával jsem, že čím více tlačím na pilu, tím spíše neuspěju. A čím trpělivěji lidem vysvětluji výhody, tím častěji uspěju. Tak jsem porozuměl přímému prodeji. A následně i multilevelu, protože to, co se dařilo mně, jsem musel stejně trpělivě vysvětlovat partnerům, které jsem si do obchodu přivedl, jinak neuspěli. A já jsem měl velkou motivaci je učit, protože na jejich úspěchu závisel můj pasivní příjem – vedle aktivního, který jsem si vytvářel vlastním prodejem.“

Jenže do Česka jste multilevel před pětadvaceti lety přivedl fakticky Vy. Lidé ho tu téměř neznali. Jaké byly začátky?

„Samozřejmě těžké. Měl jsem nevýhodu proti těm, kteří začínají dnes. Nemohl jsem na ničem ukázat, že multilevel funguje. Mohl jsem těm lidem maximálně říct: ,Mám super kšeft a kdo se tomu bude opravdu věnovat, ten se může stát milionářem‘.“

Neznělo to pohádkově, až naivně? Jak Vám první lidé mohli uvěřit?

„Protože mě znali. Jsem Ostravák, a tak jsem ještě z Německa zavolal do Ostravy pěti kamarádům, které jsem si pamatoval ještě ze školy, aby mě čekali na půli cesty. V Praze, v hotelu Ambassador. Přijel jsem v BMW, kterých tu zkraje devadesátých let moc nejezdilo, a hlavně viděli, že tomu věřím. Víte, co ve Vás nehoří, to ve druhém nemůžete zapálit. Samozřejmě, že vůbec nevěděli, o co v multilevelu jde. U stolu jsem jim udělal takový malý seminář, jednoduchou prezentaci na projektoru. Vysvětloval jsem, jak mají začít, a opakoval, že když mě budou poslouchat, začnou vydělávat. A také že nejhorší, co se jim může stát, je to, že nebudou mít úspěch.“

To se poslouchá dobře.

„Ale následný dodatek už ne. Že když nebudou mít úspěch, nebude to systémem ani produktem, ale pouze jimi.“

Zeptám se paradoxně, ale bylo těžké přesvědčit lidi, aby chtěli být milionáři?

(usmívá se) „Bylo, máte správné tušení. A není to snadné dodnes. Víte, je to takové praní mozku v pozitivním smyslu. Musíte lidem ukázat: ,Tady jsi teď, tady můžeš být zítra a já Ti ukážu, jak se tam dostaneš.‘ Problém je, že lidé nemají vize. A když nějaké sny mají, nejsou ochotni za nimi jít, něco udělat, změnit. Raději se vymluví, že to nejde, že by to nedokázali, že v zaměstnání mají jistotu. Ale copak oni mají jistotu? Jistotu má jen jejich zaměstnavatel, a to v tom, že když pro něj zaměstnanci budou pracovat, vydělají mu peníze. Opačně jistota nefunguje. V mnoha firmách lidé dřou jako koně a žádné peníze nemají. To je ta jistota.“

Když jste tohle věděl, dokázal jste si představit, že z pěti lidí na začátku bude jednou více než tři sta tisíc?

„Víte, já nejsem žádný génius, nesnědl jsem všechnu moudrost světa. Učili mě jiní lidé, tak to v multilevelu chodí. A tím nejpodstatnějším, co mi vysvětlili, bylo to, jak je důležité myslet ve velkém. Oni mě naučili snít, chtít dosáhnout něčeho opravdu velkého, a hlavně nečekat, protože život je kratší, než si myslíme, a žijeme ho jenom jednou.“

To jsou hezké fráze, ale člověku úspěch nepřinesou.

„Jenže já jsem k těm snům měl i nástroj, jak jich dosáhnout. Multilevel. Víte, přes tři sta tisíc spolupracovníků za dvacet let nezískáte jinak než multilevelem. Ostatně Vy se znáte s panem Trumpem, takže jistě víte, co řekl: Že kdyby dnes začal znovu podnikat, pak na bázi multilevelu.“

Ano, to řekl i Bill Gates. Je to způsob, jak sám sebe naklonovat.

„Nejen naklonovat. Také na sobě zapracovat. Víte, jedna paní z LR, nebudu ji jmenovat, přišla poprvé na pódium před sto lidí, rozklepala se, rozplakala a nedostala ze sebe půl slova. Tak byla ztrémovaná. Dnes je to milionářka, která si bez rozpaků stoupne před tisíc lidí. Všechno, opakuji všechno se dá naučit, jen musíte chtít. A abyste chtěli, musíte vědět, že to bude mít smysl.“

Vy jste nikdy neslyšel, že Váš úspěch mohl být jen štěstím, náhodou, možná nějakým obchodnickým talentem ve Vás?

„Prosím Vás! (vybuchne smíchy) Já prostál hodiny před zrcadlem. Měl jsem ukazovátko, abych se učil rukama vhodně gestikulovat. Učil jsem se žít s úsměvem. Všiml jste si toho? Neřeknu slovo, aniž bych se mračil. To jsem učil i své lidi. A nejen to. Musíte je naučit, aby dokázali naučit ty, kteří dokážou naučit ty,… a tak dále. To je podstata úspěšného multilevelu. Duplikace, potažmo multiplikace toho, co funguje. A když někdo odpadne, prostě sponzorujete dalšího. Protože víte, že to má smysl a že to lidem nakonec pomůže.“

Kdy jste měl nejsilnější pocit, že to lidem pomohlo?

„Když jsem vešel na plochu vítkovické hokejové arény, v hledišti deset tisíc partnerů LR, já jen rozpřáhl ruce, abych je uvítal, a než jsem stihl říct slovo, všichni začali skandovat: Buksa, Buksa!“

Ano, já vím. Lidem jste změnil život. Naučil jste je budovat sebe i druhé, motivovat sebe i druhé, nepřestávat. Ale sobě jste život změnil také. Máte vlastní letadlo, luxusní sídlo, krásná auta, jachtu, nemovitosti po světě. Přitom říkáte, že rakev nemá kapsy. Znamená to, že si uvědomujete pomíjivost života i věcného majetku. Jak to jde dohromady s materiálními cíli, na kterých multilevel stavíte?

„Dobrá otázka. Já si ale, pane Casanovo, myslím, že to ladí dokonale. Víte, já dobře vím, že jiný než tento život nebude. Proto si ho chci užít naprosto. Ale pojďme si vysvětlit, co tento pojem znamená.“

Výborně.

„Já věřím, že ve hmotném světě nežijeme náhodou. Zdánlivě to vypadá, že během života nemůžeme dělat o mnoho víc než jíst, spát a přemýšlet. Ale na druhou stranu nám dělá dobře, když jedeme na pěknou dovolenou, žijeme v čistém prostředí, můžeme dětem dopřát kvalitní jídlo, vzdělání, zdravotní péči, zabezpečit je. Povím Vám svou motivaci. Já jsem chtěl mít vlastní letadlo i proto, abych byl dříve u rodiny a více s ní. Bydlení podle svých představ jsem chtěl mít i proto, abych se cítil dobře, lépe jsem dobíjel energii, nebyl jsem zamračený, zapšklý, nenávistný vůči druhým a naopak jsem rád vydělával peníze, i na pomoc těm, kteří se narodili do neštěstí. To je vlastně moje současnost.“

Na Afriku se Vás ještě zeptám. Ale jakou motivaci máte v Česku?

„Chci podporovat, co zvládnu. Zdraví, vzdělávání, zábavu, různé aktivity. V Malenovicích, kde žiji, jsem místním postavil hospodu. Jméno Buksa začalo být už před lety na ledě, mantinelech, výstroji hokejových reprezentantů včetně Jágra. Chci, aby lidé mohli mít radost, byli více spolu a šťastní. Myslím, že v Ostravě není moc známějších jmen než Buksa. A to nejen proto, čeho jsem dosáhl a jakou příležitost jsem lidem přinesl, ale také proto, že jsem nikdy nemyslel jen na sebe. To v multilevelu ani nejde. A totéž jsem chtěl po druhých. Klást si materiální cíle a vytvářet si pozitivní image, protože to člověka změní. Nepřemýšlí pak jen v ústraní o svých osobních hodnotách a výhodách, ale může být v reálném životě, v hmotném světě, prospěšný druhým. Potřebují-li malé děti peníze na svou léčbu, nemateriálnem jim nepomůžete.“

To tedy myslíte tím, že rakev nemá kapsy?

„Zakládám si na to, aby všechny peníze, které vydělám, měly smysluplné využití. Dceru jsem dlouhé roky vedl k tomu, jak s penězi správně zacházet. Dnes se s ní už radím.“

Radil jste se s ní i o prodeji české a slovenské LR? Proč jste vlastně řekl ano?

„Je mi přes sedmdesát. Přímý prodej dělám přes třicet let. Byl jsem už unavený. A navíc jsem dostal nabídku, jaká se neodmítá.“

Můžete mi to přiblížit?

„Značku LR Health & Beauty, bývalou LR Cosmetic, vlastnili Němci jako koncern po celém světě. Existovala jediná výjimka – Česko, Slovensko a Ukrajina. To patřilo mně. Když se Němcům ozval zájemce o koupi, který vlastní i módní řetězec C&A, řekl: ,Chci celé LR.‘ Němci na to: ,No, můžete mít celý koncern, ale bez Česka, Slovenska a Ukrajiny.‘ Ten zájemce zaprotestoval: ,Vždyť to je právě ta nejhodnotnější část.‘ Postavil to takto: Buď všechno, tedy i s Buksovou částí, nebo nic.“

Zažil jste Němce na kolenou?

(směje se) „Trochu ano. Volali mi: ,Aleši, prodej to, nebo je celý deal v háji.‘ Já ale nechtěl. Tak přijeli s prosíkem: ,Aleši, lepší pozici už nemůžeš mít. Řekni si, kolik chceš, přesně tolik dostaneš.'“

Byl jste zdatný obchodník?

„Snad ano. Nechal jsem si zpracovat due diligence (komplexní kontrola, která slouží pro vnitřní potřeby a provádí se při auditu hospodaření nebo před převzetím společnosti – pozn. PC). Výsledná cena mě překvapila. Odeslal jsem tedy svůj finanční požadavek, a co myslíte?“

Ani slovo odporu.

„Přesně. Tak jsem hned investoval do Afriky. Vybudoval jsem tam vrty, čerpadla i plnírnu PET lahví a těžím tam pitnou vodu pro místní lidi.“

To byl Váš nápad?

„Přiměla mě k tomu dcera. Děti tam žijí ve strašných podmínkách. Viděl jsem to. Neumíme si představit, jak privilegovaní jsme, když nám pitná voda teče přímo v kuchyni a můžeme jí vypít, kolik chceme.“

Chybějí Vám lidé z přímého prodeje?

„A jak! Proto se na Vaši konferenci už teď těším.“

Jak dlouho jste nestál na pódiu?

„Před tak velkým publikem, jako bude 5. dubna v Praze? (přemýšlí) Pro mě bude hlavně speciální mluvit k ambiciózním a úspěšným lidem napříč mnoha firmami. Před pár lety mi zavolali z OVB. Zrovna jsem seděl v letadle, jen v džínách a tričku, a oni že by právě teď potřebovali opravdu hodně povzbudit lidi. Shodou okolností jsem zrovna přistával v Praze a měl pár hodin volna. Přesto povídám: ,Nemůžu. Oblek mám někde v útrobách letadla. A kdyby mně přišel na seminář někdo v džínách, okamžitě ho vyhodím.'“

Jak Vás přemluvili?                                                         

„Řekli mi, že seminář moderuje Libor Bouček, a ten moje džíny ,prodá‘. Tak jsem sedl na taxi a přijel. Kongresový sál toho hotelu byl narvaný k prasknutí a pan Bouček mě uvedl slovy: ,Pan Buksa si jen kvůli Vám doslova odskočil z letadla…‘ Pak jsem hodinu a půl mluvil. Špendlík by bylo slyšet upadnout, jak byli lidé soustředění. A pak – standing ovation.“

Jako ve Vítkovicích.

„Skoro.“ (usmívá se)

Roman Hassmann, člen evropského vedení Amwaye, řekl, že nikdo pro multilevel v Česku neudělal tolik jako Vy a všichni napříč firmami i obory to dobře vědí. Myslíte, že na Vás ani lidé z LR nezapomněli, i když je už nevedete, a že Vám připraví ovace vestoje i 5. dubna ve Foru Karlín?

„To víte, že by mě to dojalo. Kéž by přišli.“

Poslední vstupenky ve třech kategoriích lze ještě získat zde. Nejlevnější vychází na 1649 Kč za celý den.

© Petr Casanova

- Reklama 5 -